Podle čeho jsi vybírala obor na vysoké škole?
Protože jsem už od základní školy měla velmi kladný vztah k cizím jazykům, k němuž se přidalo i určité jazykové nadání, poměrně brzy jsem začala tušit, že se moje vzdělávání bude ubírat tímto směrem. Po studiu na Klasickém gymnáziu v Brně vedla moje životní cesta do Itálie, kde jsem absolvovala bakalářské studium na janovské univerzitě na fakultě cizích jazyků, kde jsem si vybrala specializaci Turismo culturale, protože právě využití jazykových znalostí v cestovním ruchu mi tenkrát připadalo jako fajn kombinace příjemného a užitečného. Po druhém ročníku se mi podařilo vycestovat na dva semestry v rámci programu Erasmus do irského Corku, což byla opravdu skvělá zkušenost, a navíc jsem zde potkala svého budoucího manžela (smích). Zatímco italská fakulta na mě působila jako taková nástavba gymnázia, irská univerzita mě naprosto nadchla. Ve třetím ročníku jsem tak absolvovala předměty velmi širokého záběru – od moderní filozofie přes překladové semináře, dějiny umění, starou angličtinu až po marketing. Po návratu z Irska jsem ale měla jasno – na Filozofické fakultě (FF) Masarykovy univerzity se právě otevíral nový magisterský obor – Překladatelství anglického jazyka. Podala jsem si přihlášku, uspěla u přijímací zkoušky a pak jsem se snažila co nejrychleji ukončit studium v Itálii, abych mohla následující rok v září nastoupit v Brně. V mezičase jsem začala studovat ještě dvouobor Anglický jazyk a literatura a Španělský jazyk a literatura. Po zkušenosti z Itálie a z Irska hodnotím FF rozhodně velmi pozitivně – kvalitou studia i infrastruktury (např. skvěle vybavená knihovna) se rozhodně více blížila Irsku. Katedra anglistiky a amerikanistiky mě dostala přátelským přístupem, zajímavými semináři a prakticky zaměřenými předměty.

Dělala jsi při studiu něco navíc?
Před studiem na Erasmu jsem absolvovala letní stáž v USA ve firmě Ivoclar Vivadent, která vyrábí dentální materiály. Asi nejvíc jsem se zde zdokonalila v práci s programem Microsoft Excel (smích). Po návratu z Irska jsem začala učit angličtinu ve firemních kurzech a také jsem pracovala v rodinné firmě vyrábějící zubní materiály, kde jsem měla na starosti hlavně překlady, komunikaci se zahraničními zákazníky nebo prezentaci na veletrzích. Už od střední školy jsem se věnovala i různým dobrovolnickým programům, např. v nízkoprahovém centru v brněnské organizaci Ratolest…

Při studiu Překladatelství jsem začala pracovat pro překladatelskou agenturu, ve které jsem mohla využít svoje zkušenosti ze zubařského průmyslu v odborných překladech a zároveň jsem dostávala i více příležitostí ke konsekutivnímu tlumočení. Simultánní tlumočení jsem si zase cvičila při tlumočení kázaní Církve adventistů sedmého dne. Díky semináři o překladu titulků jsem překládala titulky k několika filmům v rámci brněnského filmového festivalu Cinema Mundi – byla to doba, kdy titulkování seriálů ze streamovacích platforem bylo asi tak reálné, jako cesta na Mars (smích).

Jaká je náplň tvojí práce na pozici překladatelky? Co tě na ní baví a co ne?
Náplň mojí práce je vlastně velmi různorodá. Poslední rok a půl mám pravidelné kurzy, takže část mého pracovního dne zabírá výuka a příprava na ni. Mám ale také vyhrazený čas na překladové zakázky, které přicházejí více či méně nárazově. Když jsem byla na rodičovské dovolené, věnovala jsem se převážně překladům, protože byly méně závislé na čase a místě a mohla jsem je lépe sladit s péčí o děti. Teď, když jsou děti starší, se věnuji zase více učení, protože už jsem schopná odejít z domu v konkrétní čas. Kombinace všech třech mých profesí – překladatelství, tlumočení a lektorské činnosti – má pro mě ale jednu velkou výhodu. Při tlumočení a učení jsem v kontaktu s lidmi, využívám svoje komunikační schopnosti a užívám si i to, že se musím profesionálně obléct a vyjít do společnosti. Naopak překladatelství je solitérní, avšak velmi kreativní činnost, při které se člověk může pohroužit do textu (i odborného), několik hodin v klidu a tichu pracuje z pohodlí domova ve společnosti litrů čaje. A takto rozdílné jsou i moje pracovní dny, za což jsem velmi vděčná. To, co je náročné, je občasný časový tlak – na začátku je termín odevzdání překladu v nedohlednu, ale jak se blíží, tak se stupňuje stres, protože se často na poslední chvíli něco zkomplikuje, technika nefunguje nebo prostě jen špatně odhadnu časovou náročnost. I u zdánlivě nenáročného překladu se člověk potká s pověstným překladatelským oříškem. Na tlumočení mě naopak občas lehce děsí, že se dostaneme k tématu, kde mi bude chybět slovní zásoba nebo bude dotyčný mluvit pro mě těžko srozumitelným přízvukem. Asi nejmenší stres mi působí učení – pokud jsem tedy na lekci dobře připravená (smích). A při všech činnostech je třeba se popasovat s dvěma úskalími – technologiemi a administrativou. Ani jedno totiž není mojí silnou stránkou, i když je to pro mé obory nezbytné.

Jaké 3 dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Kreativita, improvizace, empatie.

Co bys vzkázala těm, kteří uvažují o roli překladatele*ky? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
U překladatelství je naprosto nezbytný skvělý cit pro jazyk, velký rozhled a zájem si jej dále rozšiřovat (a vědět, na koho se obrátit s opravdu odbornými dotazy). Překladatelství vyžaduje určitou míru introverze (na rozdíl od tlumočení), zároveň by ale člověk neměl být přílišný perfekcionista – i na 101. přečtení v textu vždycky najdete něco, co by se dalo napsat lépe (smích). Je také rozdíl mezi překladateli beletrie nebo poezie, kde je potřeba zvlášť láska k literatuře a velký záběr co do přečtené původní i překladové literatury, a těmi, kdo se věnují převážně odborným překladům – u těch se dnes nejlépe zúročí schopnost pracovat s různými CAT nástroji.

S kým se o překladech radíš, když už si nevíš rady? A jaký druh překladu je pro tebe za odměnu?
S některými spolužáky z Překladatelství jsme i po více jak 10 letech od promoce stále v kontaktu a spousta z nich zůstala v oboru, takže si občas překlady dohazujeme. Dvě spolužačky pracují v nakladatelstvích a nabídky od nich ráda přijímám, právě proto, že je s nimi můžu také dopodrobna konzultovat. Překlady za odměnu jsou pro mě ty literární, protože většinou dělám odborné překlady nebo překlady se zajímavou tematikou.

Zpětně, v čem vnímáš, že bylo studium na MUNI pro tvůj profesní nebo i osobní život zásadní?
Na téměř čtyři roky studia na Filozofické fakultě vzpomínám ráda, bylo to intenzivní období a profesně mě nasměrovalo přesně tam, kam jsem chtěla.

Co bys vzkázala budoucím nebo současným studentům MUNI?
Využijte každé příležitosti, která se vám při studiu otevře a nenechejte si ujít zahraniční zkušenost – Erasmus je ta nejjednodušší jízdenka, ale existuje spousta jiných možností. Nebojte se vydat zdánlivě složitější cestou – nikdy nevíte, kdy danou zkušenost využijete.