Podle čeho jsi si vybírala obor na vysoké škole?
Já jsem původně nastoupila na studium medicíny, ale postupem času jsem zjistila, že skloubit takto náročné denní studium s prací, která mě v té době živila, bylo z dlouhodobého hlediska neudržitelné. Především po stránce mého duševního zdraví. Do České republiky jsem totiž přišla sama ze Slovenska v roce 2019. Bez zázemí, bez známých. Proto pro mě bylo nutné být samostatná a finančně soběstačná. Po dvou letech studia medicíny jsem se rozhodla dát si pauzu, zpomalit a spíše se věnovat hledání směru, který by byl v souladu s tím, co mě opravdu naplňuje. Nakonec mě právě tato cesta přivedla k psychologii. Studium mě od začátku velmi baví a vnímám, že se mi daří najít mnohem vyváženější poměr mezi školou, prací a osobním životem, takzvaný work-life balance, který se v dnešní době pořád skloňuje. Dokonce i při plném úvazku zvládám denní studium, což u předchozího oboru nebylo možné. Určitě to není tím, že by psychologie byla zvlášť jednoduchý obor, ale oproti medicíně je mnohem méně časově náročný a flexibilní, co se docházky a přístupu týče.

Děláš při studiu něco navíc?
Jak jsem zmínila, jsem na plném pracovním úvazku a pracuji jako vedoucí kanceláře Podaných rukou. V práci spolu s kolegy řídíme veškerou agendu pro plynulý chod firmy. Moje práce zahrnuje dohlížení na správní dozorčí radu společnosti, tvorbu výroční zprávy, spolupráce na každoročním auditu. Zároveň dělám firemní event management, řeším spolupráce, nějaké dárcovské záležitosti, smlouvy o spolupráci, zároveň i mnoho agendy týkající se digitalizace společnosti. Snažíme se odprostit od papírování a opravdu zefektivnit procesy, které se tady dějí. Zároveň řešíme kyberbezpečnost, digitalizaci všech smluv a papírů. Dále řeším i PR, dělám zejména grafiky, tiskoviny a webařské záležitosti. Aktuálně jsme v procesu redesignu značky a celého webu, a to jsou taky de facto moje projekty. Vzhledem k mému pracovnímu vytížení jsem se nikdy na nějaký výměnný pobyt v rámci Erasmu nedostala. Zároveň jsem ani nepůsobila v rámci žádných spolků, což nemůžu říct, že mě nemrzí. Pro mě byl vždy velký sen být „jenom student“, na druhou stranu mám vysoký drive, co se práce a budování kariéry týče. Určitě bych ale doporučila komukoliv, kdo ještě studuje, absolvovat Erasmus. Podle mě je to obohacující zkušenost. Já miluju cestování, takže si to trošku kompenzuji tím, že v rámci svých dovolených, vždy alespoň jednou ročně, někam letím.

Jak vypadá tvůj pracovní den?
Já nejsem úplně ranní ptáče a osobně mě vždy pobaví motivační citáty o tom, že úspěšní lidé vstávají ve čtyři ráno, začínají den hodinovým tréninkem a do devíti mají splněných deset úkolů. Neříkám, že to někomu nemůže fungovat, ale osobně si myslím, že klíčem k postupnému růstu je spíše udržitelnost. Měli bychom naslouchat vlastnímu tělu a tomu, kdo jsme a jak fungujeme. Já například vím, že jsem desetkrát produktivnější v devět večer, než bych byla v sedm ráno. Takže můj den začíná kolem osmé kávou, kterou si nikdy nemůžu odpustit. Po snídaní přijdu do práce, otevřu si e-mail, projedu si nové požadavky a prioritizuji. To je pro mě to nejvíc klíčové, protože častokrát je těch požadavků víc, než je mého času v daný den. V prvé řadě si tedy sestavím svůj denní plán. Vzhledem k tomu, že je má práce nesmírně pestrá, tak jsou mé úkoly každý den úplně jiné. Nicméně se opravdu málokdy stane, že ten den jde přesně podle plánu, ale to je právě to, co mě na tom baví, ta dynamika a různorodost. Velkou přidanou hodnotou je pro mě i tým kolegů, který mám kolem sebe. Vzhledem k mému dennímu studiu psychologie potřebuji občas odejít na přednášku a dodělávám si svoji agendu mimo školu a nesmírně si vážím toho, že jsou k tomu mí kolegové tolerantní a vstřícní.

Co tě na práci baví a co si úplně neužíváš?
Nejvíc mě baví ta dynamika, kterou jsem již zmiňovala, a zároveň smysl, který v mé práci vidím. Je to hrozně generická fráze a nerada ji používám, ale jde spíše o zpětnou vazbu, která přijde od lidí na službách, pro které to dělám a kteří se denně vystavují nesmírně náročné psychické práci, kdy pomáhají jiným v těžkých životních situacích. Když pak dostanu zpětnou vazbu, že má práce někomu usnadnila život a že jsou rádi, že na ně někdo myslí, je to k nezaplacení. Tohle je pro mě přesně ten pohon, motivující faktor, protože usnadnění práce lidem ve službách znamená lepší péči a více času, který mohou věnovat klientům. Co se týká toho, co mě baví nejméně, jako v každé práci se najdou úkoly, které nejsou moje srdcovka. Typicky třeba opakující se administrativy s dlouhými byrokratickými procesy a papírování. Ale to jsou nezbytné věci pro chod firmy, takže to prostě musím skousnout.

Jaké tři dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Pokud bych si měla vybrat jenom tři, byla by to určitě kreativita. Ta je i v neziskovém sektoru nezbytnou vlastností. Pak určitě flexibilita. Tím myslím flexibilitu v rámci time managementu a zároveň schopnost reagovat na různé situace a změny v plánech. A poté asi komunikace, až krizová komunikace, protože pracujete s velkým množstvím lidí, což vyžaduje určitou dávku asertivity. Komunikace je důležitá i v práci s klienty. To, jak s klientem komunikujete a jakou řeč zvolíte, má velký vliv na to, jak vás klient pochopí a akceptuje to, co mu nabízíte.

Co bys vzkázala těm, kteří uvažují o pozici vedoucí kanceláře pro Podané ruce? Kdo se na tuto pozici hodí a co by měl umět?
Tato práce je vhodná zejména pro lidi, kteří mají rádi různorodost a dynamiku. Žádný můj den nevypadá stejně. Přesně takovým lidem bych tuto práci moc doporučila. Zároveň lidem, kteří se nevidí hned od začátku v sociálních službách, může tato práce sloužit jako skvělý odrazový můstek. Samozřejmě důležitou vlastností na tuhle pozici je samostatnost a organizovanost. Schopnost třídit si svoji práci, nějak si ji kategorizovat, prioritizovat a opravdu se nebát převzít odpovědnost za svoje úkoly a za výsledky své práce. Další věci, které jsou určitě velmi důležité, je cit pro komunikaci a ochota hledat řešení. A taky je esenciální jistá dávka odolnosti vůči stresu. Jako ostatně na každé vedoucí pozici.

Jelikož už pracuješ a zároveň dokončuješ bakaláře, zajímalo by mě, jak to plánuješ se studiem dál? Budeš pokračovat na magistra či nikoli?
Aktuálně jsem v procesu psaní bakalářky, kterou mám odevzdávat za měsíc. Nebudu říkat, že to je úplně snadné, většinou přijdu domů z práce v šest večer a do desíti píšu bakalářku, a tak to je každý den. Nicméně pro mě je opravdu důležité dokončit tohle studium. Zároveň mě velmi baví se rozvíjet a vzdělávat. Já mám potřebu pořád něco objevovat, zjišťovat, nějakým způsobem se posouvat, abych svou práci dělala kvalitněji. A to je právě to, co si nesmírně cením na své práci, protože jak moje práce, tak i moje studium se prolínají a já z toho těžím každý den. A ano, plánuji pokračovat dál na magistra a už i pomalu uvažuji, jakým směrem se vydám po dokončení studia. Je velmi pravděpodobné, že se vydám poměrně atypickým směrem, a to konkrétně do oblasti psychedeliky asistované psychoterapie. V tomto typu psychoterapie mám už hotový výcvik v Americe, který jsem dělala i díky Podaným rukám, protože jsme s kolegy zakládali druhou kliniku v České republice svého druhu, která se zabývá ketaminem asistovanou psychoterapii. Za tyto možnosti jsem nesmírně vděčná a je to něco, co mě absolutně nadchlo a vidím v tom svoje budoucí směřování. Tomuto tématu se zároveň věnuji i ve své bakalářce.

Při popisu toho, co v práci děláš, mě napadlo, zda ti někdy nechybí práce přímo s klienty?
Já s klienty vlastně dělám. Už asi tři roky působím v rámci prevence nočního života, což je inovativní a celkem atypická služba, kterou Podané ruce dělají. Není to sociální služba dle definice a dle zákona, jedná se o terénní práci na parties, na koncertech, na festivalech. Jezdíme přímo na vybrané hudební akce se stánkem, někdy zde máme i stan s chill zónou, kde si lidi můžou odpočinout. Nabízíme harm reduction materiál, to znamená špunty do uší, vodu, ovoce, vitamín C jako prevenci předávkování, kondomy, filtry na kouření. Zároveň s lidmi pracujeme i jako interventi, ti z nás, kteří máme dokončený výcvik. A řešíme i další situace jako je třeba bezpečný transport domů, případné agresivní projevy, odkazy na potřebné služby, užívání návykových látek, nebo se s lidmi bavíme o tom, jak si party užít bezpečněji. Tohle dělám už od doby, co jsem absolvovala povinné praxe u nás na fakultě. Nejen proto, že mě to velmi baví, ale zároveň je pro mě kontakt s klienty, i když jen jednou za čas, nesmírně důležitý, protože mě vrací na tu elementární úroveň a získávám díky němu lepší zpětnou vazbu.