Kam jsi chodil na střední školu?
Na státní gymnázium v Kroměříži. Byla to nejlepší volba, co šla udělat, když jsem na konci základy nevěděl, co dělat dál. Ale přiznávám, že jsem se dostal až na odvolání (smích). Nejdřív to ale vypadalo, že budu směřovat spíše na obchodku, protože mě bavila matika a logika. Takže jsem si přihlášku hodil také tam.

Co nebo kdo tě ovlivnil při rozhodování, na jaký obor na vysokou si podáš přihlášku?
Rozhodoval jsem se vlastně sám, protože rodiče vysokoškolsky vzdělaní nejsou a nebylo moc s kým toto téma probírat. Věděl jsem, že chci dělat něco s lidským tělem a byl mi sympatický obor Fyzioterapie i skrz moje vlastní bolístky, které jsem tehdy řešil (bedra, kyčel) a začínal jsem v té době i cvičit. Na Fyzioterapii jsem se ale „bohužel“ nedostal, ale vzali mě na Regeneraci a výživu ve sportu (RVS) a Trenérství. Nakonec jsem si vybral RVS i z toho důvodu, že jsem ještě tehdy nebyl moc fyzicky zdatný a na Trenérství jsem se dostal primárně díky velmi dobrým výsledkům v Testu studijních předpokladů (smích). Až na bakaláři jsem začal více odhalovat výživu a začal ji studovat i sám ze zahraničních zdrojů a postupně se mi tím otevřely velké možnosti.

Bylo pro tebe studium na sportovce v něčem náročné?
Určitě byly některé předměty náročnější než jiné, ale celkově bych řekl, že studium nějak extra těžké nebylo. Já ale nejsem typ člověka, který se nad věcmi hroutí a bral jsem to tak, jak to je. Jeden semestr jsem si zopakoval díky patofyziologii, ale neřekl bych, že to bylo náročné. Jen jsem tomu tehdy prostě nevěnoval tolik času, kolik bylo potřeba (smích).

Přemýšlel jsi v průběhu studia, že bys obor změnil, nebo jsi cítil, že ses trefil hned napoprvé?
Bylo pár momentů, kdy jsem o tom přemýšlel, ale obecně se snažím dokončit to, co začnu, pokud to teda má alespoň nějaký smysl. Až po dokončení oboru jsem přemýšlel, co budu dělat dál.

Na co ze svých vysokoškolských studií rád vzpomínáš?
Rád vzpomínám na ten celý balíček, co vysokoškolský život obnášel – volný čas, nějaké akce, studium, spolužáci, ale i učitelé.

Vyjel jsi v průběhu studia na studijní nebo pracovní stáž? Případně, měl jsi nějaké praxe a brigády?
Celou vysokou jsem si platil sám, takže jsem si brigád užil až až. Téměř všechny soboty a většinu prázdnin jsem strávil na nočních směnách v pekárně v Kroměříži. Ze začátku studií jsem chodil přes agenturu na noční i v Brně. Později jsem pracoval jako audiovizuální technik přímo v kampuse. Neexistovaly nebo jsem nevěděl o možnostech brigády v oboru – nebo to byl styl „herbalifu“.
Velmi oceňuji, že jsme měli praxe v rámci oboru, ty měly velký přínos! Erasmus ani stáže jsem nevolil, nejsem úplně ten typ nomáda, co by se jen tak vydal do cizího prostředí (smích).

Jak bys popsal svůj běžný pracovní den? Co vše dělá specialista v oblasti výživy?
Pracuji z domu, který zároveň i rekonstruuji, takže velkou část každého dne trávím s rodinou (s manželkou a s dcerou Sofinkou) a prací na domě. Tím, že pracuji sám na sebe, tak je mou hlavní náplní administrativa, odpovědi na dotazy na sociálních sítích, maily, řešení objednávek konzultací a plánování samotných konzultací.

Prakticky každý den (včetně víkendů) konzultuji s klienty – většinou přes videohovory a následně vypisuji informace z konzultací. Dle naplánovaných akcí/přednášek/webinářů si připravuji podklady a píšu příspěvky, blogové články a točím videa. Nemám stabilní pracovní dobu od – do. Pracuji dle možností a vlastního plánování – a je to vlastně od rána do večera. Do práce spadá i studování – ať už četba, poslouchání přednášek, podcastů, kurzů, sledování správných profilů na sociálních sítích apod. Každý den je jiný a prakticky každý den je v nějaké míře pracovní – včetně víkendů a svátků.

Jak na mě klient narazí se různí – nejčastěji je to přes osobní doporučení, dále pak přes Instagram, Facebook, nebo Google. Na mých webových stránkách probíhá první kontakt přes objednávací formulář, na který já reaguji zasláním 40stránkového dotazníku s uzavřenými a otevřenými otázkami. V dotazníku se klienta ptám na denní zápisky ohledně spánku (kdy jde spát, jak se budí, kdy se budí, kolik má energie), na stolici, jaké bere léky a potravinové doplňky, co vše konzumuje a jak se během dne cítí, jaké má symptomy (únava, bolesti hlavy…). Zajímá mě i rodinná anamnéza a jaké má klient zázemí (stress management). Dotazníky si před konzultací vyhodnotím a následně se s klientem potkáváme a bavíme o jeho problematice. Já nahodím možné řešení a domlouváme se na délce a frekvenci komunikace. Po konzultace klientovi pošlu poznámky například s postupem řešení problému, příkladovým jídelníčkem, výběrem a eliminací potravin nebo doporučením na doplňky stravy.

Jaké dovednosti na tvé pozici nejčastěji využíváš, a naopak, jaké dovednosti cítíš, že ti chybí?
Nejdůležitější dovednost je komunikace. Tu piluji každý den. Protože jsem spíše introvertní, byl to pro mě trochu oříšek. Je ale jednodušší, když si člověk na nic nehraje a je autentický. Je potřeba zmínit i empatii. Důležité je umět řešit problémy a nedívat se na ně „brčkem“, ale z větší perspektivy a hledat souvislosti. Někdy mi chybí skromnost a umění stát nohama na zemi při plánování vlastního života a povinností.

Myslíš, že tě vystudovaný obor dostatečně připravil do pracovního procesu?
Nemyslím si, že existuje obor, který by dokázal dokonale připravit na realitu života a praxe. Školu beru jako základ – důležitá je další motivace ke vzdělávání se po celý život.

Co ti přijde na tvé pozici nejnáročnější? A co tě naopak naplňuje?
Nejnáročnější je komunikace s lidmi – s těmi, kteří mají problémy a už toho vyzkoušeli hodně a jsou skeptičtí k nějakému dalšímu poradci. Nejvíc naplňující je komunikace s lidmi – konkrétně zpětná vazba, kterou od nich dostávám.

Jak bys definoval ideálního kandidáta na pozici specialisty v oblasti výživy? Jaké by měl mít vlastnosti?
Měl by mít zápal do studia. Výživa je neustále se vyvíjející obor, a ještě dlouho bude. Klíčové je také kritické myšlení, protože člověk musí dokázat rozlišit co je jen trend a co má skutečnou podstatu. Výživa je ovlivňována marketingem a snahou o zisk – tak na to jen pozor! Určitě to chce mít dobrý charakter a nezaprodat se. Dalším důležitým faktorem je empatie a umění pracovat s různými typy klientů – je skvělé mít i základ psychologie a pochopení temperamentů a neurotypů lidí. Za mě jsou nejlepší poradci právě ti, kteří měli sami zdravotní problém a hledají nebo našli své řešení (já osobně trpěl ekzémy a alergiemi). Ale to určitě není podmínka, jen to dělá člověka empatičtějšího k problémům, které mají klienti.

Zpětně, v čem vnímáš, že bylo studium na MUNI pro tvůj profesní nebo i osobní život zásadní?
Profesně v rámci Fakulty sportovních studií byla zásadní možnost „osahat si“ různé sporty a mít praxi (nejen se sportovci). Nejsem kovaný sportovec, nikdy jsem k tomu nebyl vedený, ale tohle mi dalo slušný náhled. Do osobního života si myslím, že se mi studium nepodepsalo, tam si to umím poskládat dobře sám.

Co bys vzkázal budoucím nebo současným studentům MUNI? Lituješ něčeho, co jsi nestihl nebo nezažil?
Z hlediska studia či profesně nelituji ničeho. Snažím se vždy vytěžit maximum z toho, co v ten daný moment můžu, umím, znám. Jestli něčeho lituji, tak jen věcí v osobním životě, ale i tam to vidím stejně. Celá má historie dělá můj aktuální život takový, jaký je a s ním jsem spokojený.

Jaké jsou tvé kariérní plány nebo sny?
Dělat to, co dělám, jen ve větším a postupně zlepšovat sebe a tím i mé služby. Časem se věnovat i přímému vzdělávání odborníků, což se děje i teď jen to zatím nejsou certifikované kurzy.