Kam jsi chodil na střední školu?
Protože jsem původem Znojmák, chodil jsem na Gymnázium Dr. Karla Polesného ve Znojmě.

Co nebo kdo tě ovlivnil při rozhodování, na jaký obor na vysokou si podáš přihlášku?
Celý můj život se vždy točil okolo sportu – do 26 let jsem se vrcholově věnoval plavání, zároveň jsem si však vždy našel čas i na další aktivity (např. lyžování, cyklistika…). V podstatě již od mala jsem věděl, že chci studovat sport. Po maturitě jsem se původně hlásil na Fyzioterapii, která se tenkrát na Fakultě sportovních studií (FSpS) otevírala první rok a já o ni měl ohromný zájem. Věděl jsem však, že tento obor bude časově velmi náročný a já chtěl při studiu dál vrcholově sportovat. Pro jistotu jsem se tedy přihlásil i na obor Trenérství, abych měl v záloze alternativu pro případ kolize s mým denním režimem. Přijímačky na Fyzioterapii nakonec nevyšly (skončil jsem první pod čarou), a tak bylo rozhodnuto.

Bylo pro tebe studium na sportovce v něčem náročné?
Náročné pro mě byly zejména první tři roky na bakaláři, protože jsem každý den dojížděl ze Znojma do Brna. Právě v období přechodu na vysokou školu se mi v plavání poměrně dařilo a ve Znojmě jsem tou dobou měl skvělé tréninkové podmínky, které jsem nechtěl kvůli škole opustit. Můj bývalý trenér Jiří Kyněra během své kariéry vychoval řadu olympioniků či medailistů z vrcholných evropských a světových soutěží a já tomuto systému důvěřoval. Proto jsem se rozhodl, že místo klasického vysokoškolského života budu do Brna pouze dojíždět a připravovat se doma. Zpětně však toto rozhodnutí nebylo ideálním volbou, protože požadavky na studium v kombinaci s každodenním cestováním a celkovou změnou životního stereotypu mě spíše vyčerpávaly a všechno se mi dost zkomplikovalo. Na druhou stranu musím říct, že po dobu studia byla v podstatě se všemi vyučujícími skvělá domluva a pokud to jen trochu šlo, vycházeli mi ve všem vstříc. Pokud se tedy někdo věnuje vrcholovému sportu a zvažuje, zda bude studium na MUNI zvládat souběžně s náročnou sportovní přípravu, tak se nemusí bát. Pokud je člověk férový, zodpovědný a plní si své povinnosti, lze se domluvit a najít kompromis.

Přemýšlel jsi v průběhu studia, že bys obor změnil, nebo jsi cítil, že ses trefil hned napoprvé?
Vůbec ne. Naopak jsem byl vlastně rád, že nevyšla první volba a můj obor mě velmi bavil.

Na co ze svých vysokoškolských studií rád vzpomínáš?
Nejvíce asi na magisterské studium, kdy jsem se již rozhodl odstěhovat do Brna. Po třech letech na bakaláři, kdy jsem se snažil věnovat hlavně sportovní přípravě, mi trochu chyběli kamarádi a studentský život. Proto jsem se rozhodl, že druhou část studia absolvuji jinak. Paradoxně to mělo i mnohem lepší vliv na moji sportovní výkonnost (smích). Získal jsem plno kamarádů, poznal super lidi a se spolužáky jsme byli výborná parta. Navíc máme nespočet zážitků ze sportovních kurzů a dalších akcí, které jsme společně během studia na FSpS absolvovali. V tomhle si myslím, že je FSpS trochu odlišná od ostatních – sportovci drží spolu, pomáhají si, jsou to pohodáři a obecně všude panuje primárně sranda a dobrá nálada. Ne nadarmo se FSpS říkalo Fakulta splněných snů (smích).

Vyjel jsi v průběhu studia na studijní nebo pracovní stáž? Případně, měl jsi nějaké praxe či brigády?
Během studia jsem žádnou stáž neabsolvoval. Vzhledem k tomu, že jsem se snažil kombinovat trénink a studium, na další aktivity už bohužel nebyl prostor. Pracovní stáž jsem absolvoval až o několik let později během doktorského studia na Univerzitě Palackého. Díky studiu na FSpS jsem však získal masérskou certifikaci a po dobu studia (i dlouho po něm) jsem si přivydělával jako sportovní a rekondiční masér v Česku a Rakousku.

Jak bys popsal svůj běžný pracovní den? Co vše dělá sportovní trenér?
V době, kdy jsem působil v Jihlavském plaveckém klubu AXIS, se můj denní režim vlastně moc nezměnil od toho studentského/sportovního, akorát jsem studium nahradil administrativou a vyplňováním přihlášek na závody (smích). Můj den začínal budíčkem v 5:20 a od 6:00 jsem měl na starost ranní trénink s hlavní skupinou. Od 7:30 jsme buď pokračovali kondiční přípravou, popř. jsem měl ve vodě mladší skupinu dětí. Zhruba v 9:00 jsem odcházel z bazénu a věnoval jsem se administrativě (přihlášky na závody, příprava tréninkových plánů, organizace soustředění apod.) Odpoledne jsem od 14:00 začínal opět mladšími dětmi a od 15:00 do 18:00 jsem měl druhý trénink s hlavní skupinou. Víkendy jsem většinou trávil na závodech či na soustředěních, takže obecně lze říci, že volného času člověk pro sebe moc neměl.

V současnosti je můj pracovní den mnohem různorodější. Netrávím čas pouze u bazénu, ale hodně cestuji, popř. řeším dost věcí i od počítače. Od ledna 2023 se naplno věnuji analytice ve vrcholovém plavání a snažím se rozvíjet svoji/naši firmu. V posledních letech projekt Umimplavat.cz navázal spolupráci s několika Evropskými plaveckými federacemi – v Rakousku, Rumunsku, Litvě a zájem projevilo i Turecko a další organizace. Tuto práci se zároveň snažím kombinovat s výzkumnou činností v rámci doktorského studia na Fakultě tělesné kultury univerzity Palackého v Olomouci (publikace, projekty, výuka).

Moje pracovní náplň je tedy zejména v posledním roce velmi pestrá a liší se v závislosti na situaci. Trávím čas na vrcholných soutěžích (ME, MS), popř. na soustředěních či analytických kempech (v ČR nebo v zahraničí). Následně společně s kolegy zpracováváme videozáznamy a reporty doma od počítače. Do toho se občas účastním vědeckých konferencí či kongresů (aktivně i pasivně), snažím se rozvíjet další spolupráci a vzdělávat nejen sebe a náš tým ale i ostatní se kterými spolupracujeme.

Jaké dovednosti na tvé pozici nejčastěji využíváš, a naopak, jaké dovednosti cítíš, že ti chybí?
V současnosti nejčastěji využívám svoji trenérskou praxi a bývalé zkušenosti z vrcholového sportu. Jedna z hlavních věcí, na které si v Umimplavat.cz zakládáme je to, abychom nebyli pouze “teoretici” ale abychom byli spíše trenéři s praktickým pohledem na data a vědu. V zahraničí se se pro moji pozici nejčastěji používá pojem „sport scientist“, já se však rozhodně za žádného vědce nepovažuji 😀. Spíš se s kolegy snažíme nabízet tzv. „skill coaching“ v kombinaci s datovou analytikou. Nejde nám pouze o to sbírat či analyzovat a předávat data trenérům, ale jde o to pomáhat jim těmto datům porozumět a aplikovat do každodenního tréninkového procesu.

Myslíš, že tě vystudovaný obor dostatečně připravil do pracovního procesu?
Myslím, že na práci sportovního trenéra jsem byl připraven dostatečně, a to, co jsem se na vysoké nenaučil, jsem velmi rychle získal samotnou praxí. To, co si člověk odnese ze studia, je však pouze základ a pokud se chce svému budoucímu zaměstnání skutečně kvalitně věnovat, musí se neustále vzdělávat, zajímat o nové trendy a informace a rozvíjet se primárně sám.

Co ti přijde na tvé pozici nejnáročnější? A co tě naopak nabíjí?
Občas je náročné časově vše zkombinovat a poskytovat dostatečně rychlý feedback, zejména když máme na starost velkou skupinu lidí během krátkého času. Zároveň je v některých případech komplikovanější nalézt společnou řeč s každým trenérem či sportovcem tak, aby předaná informace dopadla na úrodnou půdu. S každým člověkem je potřeba se naladit na jeho notu a nalézt správný způsob komunikace.

Naplňuje mě hlavně pocit toho, že můžu pomáhat ostatním sportovcům zlepšovat jejich dovednosti, poskytovat jim na první pohled skryté informace o jejich výkonu a poskytovat trochu jiný pohled na trénink, než je zvykem. Za svojí sportovní kariéru jsem bohužel já ani ostatní kolegové z reprezentace k dispozici obdobnou službu neměli, a možná proto mě to baví.

Jak bys definoval ideálního kandidáta na pozici sportovního trenéra? Jaké by měl mít vlastnosti?
Měl by být cílevědomý, otevřený různým řešením a schopen naslouchat i jiným názorům. Měl by být jazykově vybavený, být dobrý pedagog a ideálně i sám sportovně aktivní. Hlavně by měl mít chuť a zápal se neustále sám rozvíjet a vzdělávat, popřípadě přicházet s novými podněty. Z praxe jsem zjistil, že jednou z nejdůležitějších věcí je neustále se vzdělávat a rozvíjet a držet krok s dobou. Jakmile si jednou trenér myslí, že vše ví a že vše stačí dělat pořád stejným způsobem (protože to funguje), je to začátek jeho konce.

Zpětně, v čem vnímáš, že bylo studium na MUNI pro tvůj profesní nebo i osobní život zásadní?
Po stránce profesní mě studium na MUNI připravilo nejen na budoucí trenérskou práci, ale i na mou současnou práci. Můj bývalý vedoucí diplomové práce Miloš Lukášek mi ukázal odlišný pohled na plavecký trénink a diagnostiku výkonu a nastartoval ve mně zájem o oblast, kterou se dnes živím. Díky němu a jeho motivaci jsem měl možnost nabídnout v českém plaveckém prostředí služby, které v ČR doposud chyběly a jsou svým způsobem dost specifické. Následně jsme je s dalšími kolegy dokázali úspěšně uplatnit i v zahraničí.
Po stránce osobní jsem na škole poznal spoustu skvělých lidí a kamarádů (spolužáků i učitelů), kteří mě v mnoha ohledech nasměrovaly dál a jsem moc rád, že jsem se pro studium na MUNI rozhodl.

Jaké jsou tvé kariérní plány nebo sny?
V současnosti se snažím co nejvíce rozvíjet projekt Umimplavat.cz a navazovat další spolupráce se zahraničními federacemi či kluby. Naším cílem je pomáhat plavcům a jejich trenérům zlepšovat se a pracovat na detailech, které jsou mnohdy během tréninkové přípravy přehlíženy, ale velmi často rozhodují o výsledku závodu. Zároveň se však nespecializujeme pouze na vrcholové plavání, ale rádi pomůžeme i triatlonistům, rekreačním sportovcům či dalším lidem, které plavání baví, chtějí se zlepšovat a pohybovat ve vodě správně a efektivně.