Podle čeho jsi vybírala obor na vysoké škole?
Po gymnázium jsem nastoupila na Vysoké učení technické (VUT) – Fakultu stavební se zaměřením na vodní stavby a vodní hospodářství. Zpětně vidím, že výběr oboru byl pod silným vlivem mých rodičů, neboť se u nás tradovalo, že si mám udělat pořádnou školu, což v rodině inženýrů znamenalo technický obor. K matice a technickým předmětům jsem měla na gymplu vždy trochu blíž a po maturitě, kdy jsem vlastně moc nevěděla kam dál směřovat, mi to přišlo jako logická volba. Tenkrát jsem si podávala přihlášku i na učitelství matematiky a biologie do Hradce, ale nakonec jsem zvolila Brno z důvodu, že tam studovali moji rodiče a vzdálenost od bydliště byla tak akorát – ani moc blízko, ani moc daleko. Je zajímavé, jak mají malé věci velký vliv na finální rozhodnutí aneb motýlí efekt v praxi (smích).

Nakonec jsi si k inženýrovi přidala i titul ze sportovky. Proč jsi se rozhodla vystudovat další obor?
V průběhu bakalářského studia jsem se díky nabídkám VUT dostala k možnosti vyzkoušet si různé sporty a zjistila jsem, že mě neskutečně baví se pravidelně hýbat a že pohyb začíná být mojí prioritou. Ne že bych byla na střední pecivál, ale učení pro mě v té době mělo přednost. V posledním ročníku na bakaláři jsem měla z různých důvodů poměrně silnou existenční krizi. Sesypal se mi můj dosavadní žebříček hodnot a potřebovala jsem najít nový směr. Vzhledem k mým brigádám spojeným s pohybem a s přihlédnutím k faktu, že mě baví práce s lidmi, jsem se shlédla v cíli zkusit se dostat na učitelství tělesné výchovy. Když jsem svoje rozhodnutí představila doma, mamka nebyla nadšená. Nicméně se mi dostalo neskutečné podpory od kamaráda, který v té době na Fakultě sportovních studií (FSpS) studoval a já měla pocit, že jsem vykročila správným směrem. Nebyla jsem však žádný velký sportovec, a tak mě čekal půlrok intenzivní přípravy na fyzické přijímací zkoušky. Když jsem pak v červnu otevřela informační systém MU a viděla svítit políčko přijata, byla jsem úplně nadšená, že jsem to zvládla.

Jaké jsou tvé vzpomínky na studium na sportovce?
Studium na FSpS mě bavilo, ale bylo pro mě časově náročné. Na všechny sporty jsem potřebovala trénovat víc než ostatní a mé zápočty v některých sportovních disciplínách byly vydřené. Navíc jsem chtěla do finále dotáhnout i mé druhé studium na VUT. Toto období bych už nechtěla opakovat, ale jsem ráda, že jsem nakonec vše zvládla.

Jak ses dostala k práci lektorky v lanovém centru?
Hned na jaře v prvním ročníku na VUT jsem se na doporučení kamarádky přihlásila do Lanového centra (LC) PROUD na Lesné, kde probíhal nábor instruktorů – a ono to vyšlo. Beru to jako jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Nejde o klasickou brigádu, kam přijdete, odpracujete si to své, dostanete peníze a jdete domů. V lanáči se člověk stane součástí skupiny, která ho neskutečně ovlivní. Spoustu dovedností a schopností jsem se přímo či nepřímo naučila právě díky příležitostem a podpoře k osobnímu růstu ať už od vedení nebo díky skupině instruktorů. Když si člověk zvykne na firemní kulturu, která je v lanáči a pak získává zkušenosti i jinde, občas se nestačí divit. Jak řekla kdysi jedna instruktorka: „Pokud chcete pouze peníze, lanáč není pro vás. Bonusem u této brigády je obrovský lidský a osobností růst a skvělé zážitky.“ A já se pod to můžu jen podepsat, neb v lanáči právě zavírám 13. sezónu.

Jaká je tvá náplň práce v lanovém centru? Co tě na ní baví a co ne?
Náplň práce instruktora LC je velmi pestrá. V základu jde o provedení skupiny programem vzájemného lezení. Na to ale instruktor potřebuje umět a znát nejen spoustu bezpečnostních pravidel, ale zvládnout i skupinu jako takovou. Je rozdíl, jestli vám na program přijde třída třiceti 12letých dětí nebo firemní skupina. Člověk se v lanáči může realizovat i na speciálních programech jako jsou příměstské tábory, adaptační kurzy… Baví mě ta rozmanitost. Žádný program není stejný.

Jaké 3 dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Těžko vybrat 3 hlavní, protože jde o práci s lidmi, kde se využívá celá paleta soft skills. Za mě asi nejvíce využiji komunikační dovednosti, schopnost práce se skupinou a zodpovědnost.

Co bys vzkázala těm, kteří uvažují o roli lektorky v lanovém centru? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Spousta věcí se dá naučit, takže je důležité se nebát a zkusit to. Podle mě je podmínkou chuť pracovat s lidmi a počítat s tím, že to někdy může být náročné.