Jakou střední školu jsi vystudovala?
Vystudovala jsem Gymnázium Křenová v Brně. Na základce jsem vůbec netušila, co bych chtěla dělat dál, takže jít na všeobecné gymnázium byla nejlepší možnost. Navíc na Křenovou chodil i můj taťka a brácha.

Podle čeho jsi se rozhodovala, kam si podáš přihlášku na vysokou školu?
Pamatuju si, že ještě do konce třeťáku na gymplu jsem byla utvrzená v tom, že půjdu studovat učitelství biologie a tělocviku. Pak jsem si ale uvědomila, že mě to asi moc neuživí, a protože mě bavila matematika, ve čtvrťáku jsem biologický seminář vyměnila za matematický a rozhodla se, že půjdu na ekonomku. Hlásila jsem se rovnou na pětiletý obor Veřejná ekonomika a správa, protože jsem se chtěla vyhnout stresu a učení na bakalářské zkoušky.

Zvažovala jsi v průběhu studia změnu oboru, nebo jsi cítila, že obor je pro tebe to pravé?
Obor rozhodně nebyl ten pravý, veřejné rozpočty a dotace mě zrovna dvakrát nelákaly. Také jsme měli povinný jen jeden semestr účetnictví, což zpětně vnímám jako velkou škodu. Obecně si myslím, že jsem školu v tu dobu brala spíš jako „must have“, než aby mě studium opravdu bavilo.

Byla jsi na Erasmu nebo stáži?
Ano, byla jsem na Erasmu v Rakousku v Eisenstadtu. Bylo to malé město s málo obyvateli, takže jsme všichni bydleli na stejných kolejích a nebyli roztroušeni po městě. Studium pro nás nebylo těžké, spíš zábava, ale jako největší přínos beru to, že si člověk procvičil angličtinu. Na ESF se sice klade dost důraz na cizí jazyky a když se teď bavím s kýmkoli ze svých bývalých spolužáků, všichni se shodneme, že čtyři semestry angličtiny sice byly náročné, ale zároveň velmi přínosné – opravdu jeden z nejlepších předmětů. Ale na druhou stranu tam nebyl takový prostor pro konverzaci, kde by se člověk mohl rozmluvit. Proto je nejlepší alespoň na semestr někam vycestovat. V práci angličtinu používáme dost a je vždy poznat, kdo na Erasmu či stáži byl a kdo ne. Kdo nebyl, má často problém s běžnou komunikací, což pak v momentě, kdy si máte s někým volat, bývá problém.

Věnovala ses kromě studia i něčemu navíc?
Po návratu ze zahraničí jsem se přidala do Erasmus Student Network Masarykovy univerzity a dělala jsem buddyho studentům z celého světa, kteří přijeli studovat do Brna. To bylo taky super, poznala jsem tak další lidi nejen z Evropy, ale i z USA nebo Jordánska.

Jakými profesemi jsi si až po současnost prošla?
Od té doby, co jsem v páťáku nastoupila na stáž do KPMG, jsem tam doteď. Profesně jsem se ale posunula – začínala jsem v oddělení Audit Service Group, kde jsem dělala pomocné práce z kanceláře pro auditory, kteří cestovali ke klientům po celé republice, až jsem nakonec do auditu přestoupila.

Co přesně auditor*ka dělá?
Auditů můžete znát spoustu, ať už audit kvality, bezpečnostní audit, nebo právě finanční audit, na který se specializuji i já. U nás v KPMG máme oddělení auditu finančních služeb se zaměřením zejména na banky a pojišťovny a audit výrobních společností, i když ne všechny společnosti, které auditujeme jsou ryze výrobní. Naším cílem je ověření účetní závěrky klienta a předání jasné a srozumitelné zprávy o finančním stavu společnosti – kdybych to měla popsat úplně jednoduše, společnost si nás najme, abychom jim ověřili, že mají účetnictví v pořádku.

Jak se dá v auditu kariérně růst?
Přibližně první dva roky jsi v pozici člena týmu a máš na starosti ověření jednodušších výkazových pozic – většinou pohledávky, závazky, banka... Jak ale ve firmě rosteš, stává se z tebe tzv. „in-charge“, tedy vedoucí týmu. To už s sebou nese mnohem větší zodpovědnost, máš pod sebou většinou tříčlenný tým (ale jsou samozřejmě i větší), kterému radíš, a nad sebou manažera a partnera zakázky (partner je statutárním auditorem a je to on, kdo se pod veškerou naši práci podepíše a vydá výrok auditora), kteří spoléhají na to, že jakoukoli nesrovnalost identifikuješ a začneš ji řešit. Taky jsi klíčovou osobou pro komunikaci s klientem a pokud se nejedná o opravdu složité téma, vše s ním řešíš ty. No a pokud toto všechno zvládáš, rosteš ve firmě dál.

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Momentálně jsem na pozici managera, kdy nedělám přímo tu ověřovací práci, ale spíš už řeším větší témata s klientem, domlouvám odměnu za zakázku, radím týmům a jejich práci pak kontroluju. Běžný pracovní den asi nedokážu úplně jasně popsat, protože každý je jiný. Většinou ale dělám paralelně na několika zakázkách, napíšu opravdu spoustu e-mailů a vyřídím hodně telefonátů – stále je potřeba něco řešit, ať už s týmem, klientem, nebo partnerem zakázky.

Jaké dovednosti na tvé pozici nejčastěji využíváš? A jsou některé, které cítíš, že ti chybí?
V naší práci je samozřejmě nejdůležitější rozumět tomu, co děláš (smích). Ale klíčové je umět i dobře komunikovat, a to jak s kolegy, kterým musíš dát jasné instrukce, jak je potřeba co udělat, tak i s klientem, i když to kolikrát nemusí být vůbec příjemné. Hodně důležitý je time management a odolnost vůči stresu, protože naše práce je časově náročná a je potřeba umět prioritizovat a zachovat klidnou hlavu. No a na závěr je potřeba používat selský rozum. Na sobě samotné cítím, že stále potřebuji víc a víc zlepšovat znalosti v oboru.

Myslíš, že tě vystudovaný obor dostatečně připravil do pracovního procesu?
Jestli přímo obor, to bych bohužel asi neřekla. Veřka (Veřejná ekonomie a správa) má k finančnímu auditu opravdu daleko. Ale já jsem sama důkazem toho, že to není ani tak o oboru, který vystuduješ, jako o tom, jestli chceš budovat kariéru, a to i přes to, že ta kariéra bude v trochu jiném oboru. Na druhou stranu si myslím, že mě do pracovního procesu připravila vysoká škola jako taková. Vysoká škola tě naučí v krátkém čase dostat do hlavy opravdu spoustu informací a umět rozlišit, které informace jsou důležité a které ne. A to je nejdůležitější na celém studiu i pak v práci – umět se rychle naučit nové věci.

Co na své pozici shledáváš nejnáročnější?
Určitě celková časová náročnost, stresové situace a občas i právě komunikace nepříjemných zpráv. Na druhou stranu, pokud chceš budovat kariéru a růst výš a výš, je to takto ve všech oborech. S pozicí a platem roste i zodpovědnost a časová náročnost práce. Ale asi to nebude tak hrozné, když jsem ještě nedala výpověď (smích).

Co tě na tvé práci naplňuje, co si užíváš?
Nejvíc mě baví, že jsem neustále mezi lidmi. V práci máme mladý kolektiv, jsme si tam povahou všichni dost podobní, takže je tam příjemná atmosféra. Spousta mých nejbližších přátel je právě z KPMG, vídáme se i mimo práci, pořádáme různé akce. A samozřejmě mám ráda i to, že se člověk podívá do různých firem po celé České republice, mrkne do výroby, kam by se normálně nedostal, a hlavně si popovídá se zajímavými lidmi, často i se samotnými majiteli společnosti. Konverzace s klienty si opravdu užívám. Myslím si, že mít s nimi dobrý vztah je základ.

Jak bys definovala ideálního kandidáta na pozici auditora*ky?
Ideálně by měl mít ponětí o účtování a být ochotný se učit novým věcem. Měl by být svědomitý a vědět, že když má nějaký úkol, musí ho dokončit. Také je důležité být týmový hráč, protože u nás nejsme sobě navzájem konkurencí. V neposlední řadě by měl umět používat selský rozum. Ostatní se u nás naučí – a že se za krátkou dobu u nás naučí opravdu hodně.

Co bys vzkázala zájemcům o studium nebo studentům MUNI?
Vycestujte, ať už na Erasmus, stáž nebo v létě na Work & Travel. Znalost alespoň jednoho cizího jazyka na komunikační úrovni není momentálně nějaké plus, ale spíš takový základ. No a pak bych doporučila zajímat se o pracovní stáž už během studia, protože kromě jazyku je i ta praxe brána jako standard. A v neposlední řadě být nohama na zemi a nemít přehnaná očekávání.