Podle čeho jsi vybírala obor na vysoké škole?
Mé rozhodování bylo hodně ovlivněno rozumem. Poprvé se otevíral dvouobor Ekonomie a Německého jazyka a literatury. Němčina mi byla rozhodně bližší, ale na gymplu jsem měla i specializaci na ekonomii, tak jsem si říkala, že to bude zajímavé doplnění, které dá jazyku i praktický rozměr. Až při studiu jsem narazila na problematiku veřejné ekonomie a neziskového sektoru a fokus se mi najednou otočil a němčina už pro mě nebyla tak zajímavá. Uvědomila jsem si, že nechci jen překládat nebo učit. Ekonomii jsem tedy víceméně volila účelově a až v průběhu studia se ukázalo, že mě zacílením na neziskový sektor vlastně baví.

Dělala jsi při studiu něco navíc?
Už při studiu Ekonomie a Německého jazyka a literatury jsem tíhla ke kultuře a zapisovala si další předměty na Janáčkově akademii múzických umění a na divadelní a filmové vědě Filozofické fakulty, protože mě tato oblast zajímala. Začalo se to tak hezky propojovat v návaznosti na neziskový sektor. Chodila jsem také tančit, cvičit a věnovala se jazykům.

Jaká je náplň práce fundraiserky? Co tě na ní baví a co ne?
Náplň práce fundraiserky se odvíjí od toho, co má v dané organizaci zrovna na starost. Myslím si, že ideálně by se měl jeden člověk věnovat grantové činnosti, další individuálnímu fundraisingu případně dárcovství firem. Já v divadle dělám všechny tyto pozice, byť se říká, že psychologický profil toho, kdo dělá granty, je úplně jiný než člověka, který se baví s individuálními dárci a firmami.
Je to vždycky o preferencích potřeb a finanční síle dané organizace. Každý den bych si mohla hodit korunou, jestli budu dělat granty, „individuály“ nebo firmy. Zpravidla dělám to, co zrovna hoří a co má preference. Teď bylo období grantů. Ty nepíšu sama, ale řídím grantový tým (kombinace produkčních ze souborů, dramaturgů festivalů a uměleckých šéfů souborů). Za měsíc a půl jsme podali 11 grantových žádostí v hodnotě 50 milionů korun. Teď se budu více soustředit na práci s individuálními dárci a s rozjednanými firmami. S individuálními dárci nám už druhým rokem běží sbírka na konkrétní projekt památkové obnovy osvětlení v Mahenově divadle, z jehož výtěžku jsme přes léto opravili nádherný křišťálový lustr nad hledištěm.

Rozhodně mě víc baví práce s individuálními dárci a firmami než grantová činnost. Ráda o dárce pečuji, buduji s nimi vztah a vymýšlím pro ně zajímavý program za to, že nás podpořili. U firem se zase snažím navnímat jejich potřeby, protože často si u nás nejprve zakoupí představení a udělají raut a až následně se rozhodnou něco darovat. Také mě baví organizovat benefice, které jsou třešničkou na dortu. Za divadlo se snažíme dělat společensky odpovědné aktivity. V říjnu jsme pořádali mezinárodní baletní gala společně s Masarykovým onkologickým ústavem, na kterém vystoupily špičky baletního umění z celé Evropy a výtěžek šel na péči o onkologické pacienty.

Naopak si neužívám, že při jednáni s firmami nemáme funkční systém. Obchodníci v businessu jsou accounti — každý má svého klienta, o kterého se stará, ale nemyslím si, že musí jít až do takové šíře či hloubky „obstarání“, jak je tomu u nás v divadle. U nás osoba domluví aktivitu s firmou (smlouvu o spolupráci či daru), sepíše k tomu smlouvu, zanese ji do systému, zajistí podpis smlouvy a potom ten stejný člověk kontroluje i plnění smlouvy včetně fakturace, vyúčtování, závěrečné zprávy… K tomu má vyhledávat i nové akvizice či leady a pečovat o stávající spolupráce. Je to obrovská agenda, na které v soukromém sektoru spolupracuje více oddělení. Tak to u nás bohužel není.

Jaké 3 dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Komunikaci (slovní i písemnou), prioritizaci činností a obchodní dovednosti, protože fundraising je svým způsobem obchod.

Co bys vzkázala těm, kteří uvažují o roli ve fundraisingu? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Do fundraisingu se určitě hodí člověk, který se nebojí komunikovat s lidmi a oslovovat nové. Měl by být kreativní, aby mohl vymýšlet zajímavé programy pro individuální dárce. Přestože jsem v roli ve fundraisingu sama, jsem součástí obchodního oddělení, kde nás je celkem 20, je proto důležité, aby byl i týmový hráč. Musí se také naučit být odmítán, protože z 80 % uslyší zamítavou odpověď. Platí zde Paretovo pravidlo 80/20, a i to je často úspěch, když vám 20 osob ze 100 oslovených daruje.

Vzpomeneš si na nějakého konkrétního milého dárce, kterého jsi během své kariéry potkala?
Mám relativně aktuální zkušenost, protože to je dárce, který si nás našel sám a je pro mě stále jako zjevení. Je to člověk z Brna, který je velmi dobře finančně situovaným majitelem firmy. Miluje hudbu – operetu a operu. Sám má hudební vzdělání a ve své pracovně má klavír a komponuje. Rozhodl se, že v Brně máme málo klasické operety a zaplatil vzájemné hostování olomoucké opery v Brně a té brněnské v Olomouci. Navíc nám přidal peníze na reklamu, abychom mohli představení dobře prodat.