Podle čeho jsi vybírala obor na vysoké škole?
Vysokou školu jsem si vybírala, řekněme, spíše vylučovací metodou. Chemie, matematika ani biologie mě nebavily, naopak mě zajímaly sociální vědy. Nemohu ale tvrdit, že jsem se v 19 letech či dříve o právo zajímala. Nikdo z mé rodiny pozici právníka (notáře, advokáta, soudce, exekutora apod.) nezastával, proto jsem měla dost povrchní a neurčitý pohled na to, co takové povolání obnáší. Nejvíc mě asi přitahovala představa, že mě studium naučí analyzovat problémy, řešit je, umět argumentovat a vyjadřovat se. Současně jsem cítila, že právo zasahuje do všeho, co děláme, a když jej budu znát, bude to pro mě vždy výhoda i v běžném životě.

Dělala jsi při studiu něco navíc?
Ano, v prvních ročnících jsem pracovala mimo obor manuálně ve fabrice, později o prázdninách po třetím ročníku jsem začala pracovat jako praktikantka v advokátní kanceláři s generální praxí, kde jsem zůstala pět let a prošla si tam i koncipientskou praxí. Krátkou stáž jsem v době studií absolvovala také u Veřejného ochránce práv a v neziskové organizaci pomáhající migrantům.
Na Erasmus jsem se nehlásila, protože mi přišlo, že se toho mám ještě tolik co učit, než absolvuji, že jsem zahraniční stáž nepovažovala za důležitou.

Jak vypadá tvůj pracovní den?
Můj pracovní den může vypadat různě. Záleží, zda mám soudní jednání či schůzku, nebo mě čeká den v kanceláři. Pokud mám jednání nebo schůzku mimo Brno, musím se také připravit na brzké vstávání. Nemám ani pevný čas, kdy pravidelně přicházím nebo odcházím z práce. Záleží totiž, jak jsem schopna plnit úkoly. Každému podnikateli je jasné, že někdy je potřeba do toho šlápnout víc a zůstat déle, jindy je možné jít domů dřív. Současně jsem si rychle uvědomila, že být v práci, pokud jsem neefektivní nebo se necítím dobře, mi peníze nevydělá.

Co tě na práci baví a co ne?
Baví mě právo jako takové, vymýšlet řešení. Nebaví mě občasná brzká vstávání kvůli vzdáleným jednáním a nemožnost odhadnout výsledek sporu nebo klientovi něco zaručit. Mám tím na mysli komplikovanost právního řádu jako takového. V zákonech pomáhá neurčité pojmy vysvětlit judikatura, avšak ne vždy se to daří a vznikají nejasnosti. Současně pak u soudu stojí finální rozhodnutí na soudci – člověku, který může mít jiný názor než vy. I když jsem řešila téměř totožné záležitosti, soudní řízení se u různých soudů vyvíjelo různým směrem. V praxi je pak pro mě těžké, že lidem nemůžu nic slíbit, když potřebují ujištění.

Jaké tři dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Vyjádřeno ušlechtilými slovy – výřečnost, rozvážnost a organizovanost.

Co bys vzkázala těm, kteří uvažují o roli advokáta*ky? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Rozhodně má smysl se spojit s někým, kdo se této profesi věnuje. Způsob, jakým o své práci člověk mluví, vám hodně prozradí. Doporučila bych jim zamyslet se nad tím, jestli je advokacie něco, co jim sedí, protože na to mají povahu a předpoklady, nebo se jim líbí pouze představa práce advokáta, přestože třeba neradi mluví před cizími lidmi, nezvládají stresové situace či se obávají velké odpovědnosti. Vše se totiž budou muset naučit až praxí – samotným absolvováním Právnické fakulty se to nestane. Ač nechci mladé budoucí kolegy odrazovat, jsou věci, které musí promyslet už teď. Po vystudování Právnické fakulty a absolvování tříleté koncipientské praxe je čeká další výzva. Budou mít možnost složit advokátní zkoušky a pokud nebudou mít zajištěnou spolupráci s jinou advokátní kanceláří, která je vezme pod svá křídla, čeká je teprve startovní čára a zakládání vlastní kanceláře. I když se může zdát, že je příliš brzy myslet tak dopředu, pokud je na advokacii láká právě svoboda podnikání, potom to může být i jejich cesta. S ohledem na to, jak dlouho trvá stát se advokátem a kolik to stojí úsilí a peněz, je na místě zvážit vše.
Vzhledem k tomu, že i práce advokáta může být různá a jeden chodí na soudní jednání každý den, jiný nikdy, lze těžko generalizovat. Advokát, který řeší rodinné právo, či advokát, který řeší převody nemovitostí, mohou mít odlišnou povahu a schopnosti, a přesto mohou oba dělat svou práci skvěle. Myslím však, že rozhodnost a zodpovědnost jsou důležité vlastnosti pro toto povolání obecně.

Kým bys byla, kdybys nebyla advokátkou?
Umím si představit, že bych byla i podnikovou právničkou ve společnosti, jejíž činnost mě zajímá a daný obor je pro mě výzvou. Kdysi mě bavila také psychologie, ale v době rozhodování, kam podám přihlášku na vysokou školu, jsem se obávala uplatnění na trhu práce. Advokacie ale není od psychologie zas tak daleko.