Podle čeho jsi vybírala obor na vysoké škole?
Studijní obor jsem vybírala dlouho, protože jsem nevěděla, co chci dělat. Myslím si, že je to docela častý problém studentů na středních školách bez konkrétního zaměření. Chtěla jsem tedy zvolit obor podle předmětů, které mě na gymplu bavily – dějepis, základy společenských věd, ale i biologie a chemie. Když jsem přemýšlela nad pozdějším uplatněním, lákala mě spíše práce s lidmi, která v oblasti biochemie není zas tak častá, proto jsem se rozhodla pro humanitní směr.
Zpočátku jsem si profesi advokáta nebo soudce neuměla dost dobře představit, ale říkala jsem si, že studium mě bude bavit a pak se uvidí, co z toho dál vykrystalizuje. Uvažovala jsem nad tím tak, že i kdybych se později rozhodla například podnikat, právo by se mi hodilo.

Dělala jsi při studiu něco navíc?
Hodně jsem chodila na praxe, abych zjistila, jaký právní směr mě zajímá. V tom nás motivovala i škola, protože už od třeťáku jsme měli povinné stáže – sice v malém rozsahu 10 hodin, ale já pracovala přes celý semestr. Nejdříve jsem si zkusila práci u exekutora, ale tam jsem pochopila, že to nebude moje cesta. Poté jsem pracovala v neziskovce orientované na problémy spotřebitelů. To bylo hodně zajímavé a bavilo mě to, ale nebyla tam úplně dobrá perspektiva vydělat si peníze. Následovala praxe v advokátní kanceláři, která mě zaujala nejvíc. Líbila se mi flexibilita a možnost pracovat sama na sebe.
Na Erasmus jsem bohužel nevyjela, což mě dodnes mrzí. Skoro každý rok jsem se ale účastnila týdenních studentských akcí nebo modelů OSN. Několikrát jsem byla třeba na modelu OSN v maďarském Szegedu.
Hodně jsem chodila i na neformální akce a musím říct, že jsem tam nabrala obrovské kvantum kontaktů, ze kterých těžím do dneška. Tito lidé jsou dneska soudci, státní zástupci, notáři nebo právníci na nejrůznějších úřadech státní správy a v praxi se mi mnohokrát hodilo, že jsem jim mohla zavolat a poradit se. Takže doporučuji chodit i na párty a studentské akce, protože tam kromě kamarádů nasbíráte i užitečné kontakty do budoucna (smích).

Jak vypadá tvůj pracovní den? Co tě na práci baví a co ne?
Momentálně jsem na rodičovské dovolené, takže pracuji, jen když obě děti usnou, což se podaří jen několikrát do týdne. Když jsem ale pracovala ve své kanceláři, ráno jsem vyřídila emaily, podívala se do datovky, co nového mi přišlo a podle toho reagovala. Pak jsem měla naplánovanou práci, například psaní smluv nebo podání na soud, případně jsem měla schůzky s klienty. Na soudy jsem chodila málo, protože jsem se sporné agendě spíš vyhýbala, ale někteří moji kolegové si ji naopak užívají (smích).
Specializuji se především na nemovitosti a stavební právo. Moje typická agenda spočívá v sepsání kupní smlouvy, popřípadě i smlouvy o úschově a řeším i všechny související záležitosti včetně komunikace s bankou klienta. Hodně pracuji pro společenství vlastníků a píšu třeba prohlášení vlastníka nebo stanovy. Často provádím rešerše pozemků vhodných pro stavební záměry klientů, a když se pak něco při výstavbě zadrhne, jdu místo nich na stavební úřad. Kromě právních problémů při výstavbě řeším třeba také rozdělení nebo směny pozemků. K této problematice jsem napsala článek, který dodneška rezonuje.
V minulosti jsem hodně řešila i veřejné zakázky, ale ty mě moc nebavily, proto se jim nyní spíše vyhýbám, i když připouštím, že je velmi užitečné o nich mít určité znalosti. Také jsem se věnovala obchodnímu právu a duševnímu vlastnictví a mrzí mě, že z tohoto oboru nyní nemám tolik zakázek. Ráda se věnuji také e-commerce, v minulosti jsem kromě klasické práce z této oblasti i školila mladé podnikatele a startupy při zakládání společností a v pracovním právu. Pro bono jsem se věnovala také jejich mentoringu a pomáhala expatům v Brně při nejrůznějších právních nástrahách, to mi dělalo velkou radost. Cíleně se vyhýbám snad jen rodinnému a trestnímu právu, na to nemám povahu.
Na mé práci mě baví potkávat se s lidmi a vymýšlet pro ně řešení jejich problému. Naopak mě nebaví, když se náplň práce stane příliš administrativní a stereotypní. Náročné je i vyřizovat a pohlídat všechny náležitosti nutné k podnikání, ale ta svoboda, kterou práce sama na sebe přináší, mi za to stojí.

Jaké tři dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Rychločtení, znalost práva, nápady a zkušenosti.

Co bys vzkázala těm, kteří uvažují o roli advokáta*ky? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Upřímně si myslím, že zlatá éra advokacie je pryč a pro holku je poměrně těžké se uchytit a prosadit. Koncipientská praxe je poměrně dlouhá, výdělky nejsou moc velké a následují velmi náročné advokátní zkoušky. Vybudování praxe trvá roky a pak musíš práci zaříznout, protože jdeš na mateřskou, nebo pracovat s dětmi jako já, což je hodně náročné. Mezitím pozoruji své kolegy advokáty-kluky, jak se za ty tři roky, co jsem doma, obrovsky posunuli. Já svoji praxi utlumovala zrovna v době, kdy se mi nejvíc rozjížděla. Už na fakultě nám staří učitelé říkali, že advokacie není obor pro ženy a já si říkala, že to jsou šovinisté (smích).
Zároveň je práce advokáta úžasná věc. Velmi si cením už zmíněné svobody a časové flexibility. Také mám velmi dobré povědomí o podnikání a o mnoha jiných souvisejících oblastech. Téměř každý člověk potřebuje poradit s pracovní smlouvou nebo stavbou či koupí nemovitosti, poměrně snadno si tak vybuduješ velkou síť kontaktů lidí z různých profesí, což je skvělé.

Profesně se specializuješ především na nemovitosti a stavební právo. Proč ses rozhodla věnovat právě této oblasti?
I když jsem na začátku kariéry měla úplně jinou představu, k této oblasti mě zavedla praxe. Ještě jako studentka na stáži v Praze jsem se věnovala duševnímu vlastnictví a ochranným známkám. To mě hrozně bavilo. Když jsem se ale vrátila do Brna, nebyla tu klientela, tak jsem začala pracovat u developera, a to do jisté míry předurčilo moji profesní dráhu. Následně jsem nastoupila do advokátní kanceláře jako expertka na developerské projekty, stavební právo a nemovitosti a v této agendě jsem se začala více vzdělávat. Sice jsem k tomuto zaměření přišla jako slepá k houslím, ale jsem za to ráda, protože to je hodně praktické a zase tolik lidí se tomu nevěnuje. Navíc mám v rodině soudního znalce na oceňování nemovitostí a stavební inženýry, takže mám s kým konzultovat (smích).

Zpětně, v čem vnímáš, že bylo studium na MUNI pro tvůj profesní nebo i osobní život zásadní?
Právnická fakulta v Brně je fakt skvělá a hodně prakticky zaměřená. Pedagogové nám v seminářích dávali reálné případy, které jsme museli vyřešit. To se mi moc líbilo, i když to bylo samozřejmě těžší než se něco jen nabiflovat. Konkrétní příklad: na seminářích z práva životního prostředí jsme dostali za úkol vyhledat doklady potřebné ke zprovoznění fotovoltaické elektrárny. A přesně tyto věci jsem následně už jako pracující opravdu řešila.
Opravdu si myslím, že mě škola do praxe připravila úplně skvěle a naučila mě přemýšlet právnickým způsobem. Když člověk školu nefláká a občas zajde i na přednášky, tak tento způsob myšlení nasákne.
Studium pro mě bylo náročné, ale to bylo dáno hlavně tím, že jsem chtěla mít všechno napoprvé a se skvělými výsledky, takže jsem se učila fakt hodně. Myslím si však, že školu lze zvládnout i s o něco menším úsilím.