Podle čeho jsi vybírala obor na vysoké škole?
Od malička jsem chtěla být spíše paní učitelkou, ale vždy jsem hodně četla a na gymnáziu jsem se začala zajímat o literaturu s tématikou forenzní vědy, kterou jsem doplňovala o soudní beletrií. A to nakonec rozhodlo, že jsem si vybrala práva.

Dělala jsi při studiu něco navíc? Byla jsi například členkou nějakého spolku? Vyjela jsi na stáž do zahraničí…?
Za mých studií toto moc nebylo a studijní výjezdy do zahraničí už vůbec ne. Ve třetím ročníku se mi navíc narodila dcera, takže každá volná chvíle byla věnována jí. Tento rok byl pro mě velkou zkouškou, jestli zvládnu skloubit studium a mateřství bez přerušení, ale povedlo se a státnice jsem nakonec zvládla na jedničky.

V Dopravním podniku pracuješ jako správní ředitelka. Přes jaké pozice vedla tvá kariérní cesta?
Hned po škole jsem začala pracovat na Magistrátu města Brna Odboru sociální péče. Bylo hrozně zajímavé potkávat se s různými rodinami a hodně mě to bavilo, ale tenkrát jsem měla malinkou dceru a tato pozice vyžadovala návštěvy sociálně slabších rodin v odpoledních, večerních hodinách a o víkendu, takže jsem musela odejít. Poté už jsem šla pracovat do Dopravního podniku města Brna (DPMB), kde jsem začínala jako právnička na Odboru vnitřní kontroly. Pak přišel rok 1989 a v Brně se otevřela nová instituce Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Přihlásila jsem se na otevřenou pozici, udělala testy, prošla pohovorem a vzali mě. V DPMB jsem dala výpověď, ale tehdejší ředitel mi řekl, že by byla škoda, kdybych odešla, že se mnou počítá na další místa. Tak jsem zůstala. Následně jsem si vyzkoušela práci ekonomické ředitelky, personální ředitelky a s příchodem nového generálního ředitele jsem se stala ředitelkou správního úseku. A ještě mě nevyhodili (smích).

Jak vypadá tvůj pracovní den? Co tě na práci baví a co si úplně neužíváš?
Můj den na pozici správní ředitelky je především o řízení velkého množství lidí - zadávat jim práci, podporovat je a následně hotové úkoly kontrolovat. Správní úsek je složen z řady různých oborů a vyžaduje hodně znalostí a zkušeností z firmy velkého rozsahu. Jedná se o činnosti od strategie personalistiky a odměňování zaměstnanců, přes marketingové aktivity, zabezpečování a iniciaci veškerých vnitřních předpisů, až po správu rozsáhlého majetku dopravního podniku, včetně její ostrahy a zabezpečení. Velkou roli u nás hrají i odborové organizace, kterých máme šest a komunikace s nimi, včetně odpovědnosti za každoroční uzavírání kolektivní smlouvy, je také v mé kompetenci. Člověka musí vedení lidí bavit, a to na různých stupních řízení. Musí vědět, že směřuje správně a jsou vidět výsledky. Samozřejmě je důležité mít dobré kolegy na ostatních ředitelských pozicích a vzájemně si pomáhat - celkem jsme v DPMB čtyři odborní ředitelé a generální ředitel. Jako zásadní také vnímám vychovat si a obklopit se schopnými podřízenými, bez nich by to nešlo. Samozřejmě, že práce s lidmi někdy vyvolá konflikty a rozdílné názory, což si neužívám, ale důležité je vše společně vyřešit a jít dál.

Jaké tři dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Nezbytná disciplína, dobrá komunikace a schopnost řídit.

Co bys vzkázala těm, kteří uvažují o roli ředitele*ky ve státním podniku? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Jsme akciová společnost, která je ve 100% vlastnictví města Brna. Máme klasické představenstvo a dozorčí radu. V obou těchto orgánech jsou zástupci města Brna, kterým pravidelně reportujeme svou činnost. Moje pozice je jmenovaná, a tedy i odvolatelná funkce.
Pro zastávání ředitelské role ve velké firmě, která zaměstnává 2 500 lidí považuji za důležité velmi dobrou znalost jednotlivých činností a procesů, pomáhá i dobrý odhad na lidi a umět odhalit a rozvíjet jejich potenciál. Prošla jsem řadou pozic a zkušenosti s odbornými znalostmi považuji za zásadní. Škola dá pouze základ a přehled, ale teprve roky praxe, množství různých jednání a řešení řady složitých problémů pomohou člověku ve firmě profesně vyrůst. Důležité je neustrnout a neustále se vzdělávat.

V DPMB pracuješ mnoho let. Mění se v čase mladí absolventi, kteří k vám nastupují?
Letos to bude 40 let a dopravnímu podniku jsem za hodně vděčná. Na druhou stranu věřím, že mu to svou činností postupně vracím. Nevím, jestli se absolventi vyloženě mění, ale snažím se být u řady výběrových řízení na technicko-hospodářské pozice a mnohdy jsou pro mě velkým zklamáním. Mladí uchazeči mi připadají povrchní a málo který mě zaujme svým vystupováním a vyjadřováním. Na druhou stranu jsou jazykově dobře vybavení. Šikovnost se pozná až praxí a snad se nám daří takové nakonec vybrat. Odbornost se postupně naučí každý, ale moje zkušenost říká, že umět řídit lidi musí mít člověk v sobě.