Podle čeho jsi vybírala obor na vysoké škole?
Když jsem studovala všeobecné osmileté gymnázium, vůbec jsem neměla představu, čím bych chtěla být nebo kam se hlásit na vysokou školu. Vybrala jsem si proto dva předměty, které mě na gymplu bavily nejvíc – francouzštinu a filozofii. Na ty jsem se přihlásila a šla je studovat (smích).

Proč sis k magisterskému překladatelství francouzštiny přidala ještě překladatelství angličtiny? Pokračovat ve filozofii už tě nelákalo?
Hned po bakaláři jsem pokračovala jen v překladatelství francouzštiny a odjela na Erasmus. Po návratu jsem si původně chtěla přidat i magisterskou filozofii, ale zároveň jsem v té době začala víc přemýšlet o mém profesním směřování. Největší smysl mi dávalo studovat k francouzštině ještě druhý jazyk, protože je to u překladatelů konkurenční výhoda. Skvělé bylo, že jsem z angličtiny nemusela mít bakaláře, a přesto jsem se mohla přihlásit. Podmínkou bylo pouze složení přijímací zkoušky a titul z jakéhokoliv oboru. Což je super, protože v překladatelské praxi se zkušenosti z jiných oborů hodí.

Jaký pro tebe byl přechod z bakalářské francouzštiny na magisterskou angličtinu? Nechyběly ti některé znalosti?
S angličtinou jsem na tom byla obecně dost dobře, i když jsem ji nestudovala. Po roce na překladatelství francouzštiny to pro mě velká změna nebyla, protože jsem zjistila, že se spousta věcí prolíná. Velká většina všeho překládaní probíhá z cizího jazyka do češtiny a principy jsou stejné nebo hodně podobné. Díky tomu jsem se pak dostala také ke copywritingu a psaní.

Stíhala jsi ke studiu dvou magistrů podnikat i něco dalšího?
Půl roku jsem byla na Erasmu v Nice, na jihu Francie. Na bakaláři jsem měla spoustu různorodých brigád, chodila jsem třeba doučovat nebo jsem pomáhala s marketingovým průzkumem francouzského trhu. Měla jsem taky možnost zúčastnit se Konference o budoucnosti Evropy a zapojit se do občanských diskuzí na půdě Evropského parlamentu ve Štrasburku a Bruselu. Na magistrovi jsem se začala poohlížet po stážích přímo v oboru, zkušenosti jsem nabírala v překladatelských agenturách a také jsem překládala titulky pro brněnský festival Serial Killer.

A pak ses začala věnovat marketingu a copywritingu.
Je to tak, přidala jsem se do komunity expertních dobrovolníků Česko.Digital, což je parta lidí z mnoha oborů, kteří ve svém volném čase pomáhají státu a neziskovkám s digitalizací. Toto zaměření bylo sice úplně mimo můj obor, ale Česko.Digital má i obsahový tým, kde jsem se dostala ke copywritingu, korekturám i ke správě sociálních sítí. Vnímám to jako skvělé rozhodnutí, protože jsem získala spoustu zkušeností, základ do portfolia a zpětnou vazbu od zkušenějších kolegů.

Teď jsi ve své první práci na plný úvazek. Čemu přesně se v Hill´s Pet Nutrition věnuješ?
Moje pozice se jmenuje Content Specialist a je kombinací copywritingu, překladatelství a korektur. Tato multioborovost mi sedí, protože mám ráda texty, ráda je tvořím, překládám, ráda se v nich vrtám a hraju si se slovosledy (smích).
Co se týká copy, aktuálně se teď nejvíc věnuju článkům pro naše externí partnery. Na starost mám jednak odborný obsah pro veterináře a sestry, jednak píšu články, které cílí víc na širokou veřejnost, to znamená na majitele psů a koček. Jsem zapojená i do tvorby obsahu pro sociální sítě, dělám korektury interaktivních vzdělávacích kurzů o výživě nebo plánuju a tvořím texty pro lokální newsletter pro veterináře. Zbytek času zaberou rešerše, ad hoc překlady a korektury nebo s týmem brainstormujeme nad nejlepšími překlady různých claimů.
Nedávno jsem se taky přidala mezi Hill´s patrony, kteří zprostředkovávají darování krmiva a další pomoc zvířatům v útulcích. Pod křídla jsem si vzala kočičí útulek, kterému jsem ještě před nástupem do firmy spravovala sociální sítě. Tak mám radost, že kočičkám můžu – zase trochu jinak – pomáhat dál.

Hill´s Pet Nutrition je americká firma. Využíváš i znalost francouzštiny?
Je pravda, že komunikačním jazykem firmy je angličtina. Protože jsem součástí týmu, který má na starosti český a slovenský trh, copy píšu česky a texty překládám nejčastěji z angličtiny do češtiny. Tento rok máme v plánu lokalizovat hodně edukačního obsahu, a to nejen anglického, ale i francouzského, tak se těším, že bych se právě takto mohlo dostat i k druhému jazyku.

Myslíš, že tě Filozofická fakulta dobře připravila do pracovního procesu? Pokud můžu hodnotit ze svých překladatelských praxí, což byly spíše stáže než práce na hlavní pracovní poměr, myslím si, že jsme byli připravení fakt dobře. Na obou magistrech jsme měli hodně předmětů, které vedli lidé z praxe – ať už to byli freelanceři nebo někdo z agentury.
Tím, že jsem nyní přesedlala spíše do marketingu a copywritingu, jsem si dovednosti ze školy musela trošku přizpůsobit, ale i tak pro mě byly hrozně důležité. Jak už jsem zmínila, většina překladů byla do češtiny, takže byl velký důraz na to, aby text zněl přirozeně, plynul a plnil stejnou funkci jako cizojazyčný originál. Neméně důležitá byla i gramatika a stylistika. Přenesení těchto znalostí do copywritingu mi dalo základ, na kterém jsem mohla stavět.

V čase, kdy vzniká tento rozhovor, jsi úspěšně zvládla zkušební dobu. Gratuluji! Co tě na tvé pozici zatím baví a co moc ne?
Obecně mě na copywritingu baví to, že práce má jasný výsledek, který před sebou vidím a ze kterého se můžu těšit. Jsem tvůrkyní textu, který v ideálním případě někde visí a v nejideálnějším plní funkci, kterou má, a já můžu být pyšná. Je to tvůrčí práce, při které můžu být kreativní a dostanu se do oblastí a témat, které šly dříve úplně mimo mě. Teď jsem se například během pár měsíců stala téměř expertkou na mikrobiom nebo chronické onemocnění ledvin koček (smích).
Výzvou pro mě je, když ke korektuře přijde velké množství textu. Práce se pak může stát monotónní, ale to k tomu patří a člověk si musí najít svůj vlastní rytmus.

Jaké tři dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Kreativitu, smysl pro detail a trpělivost.

Co děláš, když tě přepadne tvůrčí blok?
Hmm… mám dva typy řešení a většinou musím vyzkoušet, které mi zabere. Když nad něčím sedím dlouho a jsem fakt zaseklá, snažím se téma z mysli na chvíli smazat a přemýšlet intenzivně nad něčím úplně jiným a vrátit se k němu s odstupem. To je jedna možnost. Ta druhá je myšlenku vůbec neopouštět, přemýšlet nad ní pořád, ale při jiné činnosti. Nekoukat se se zoufalstvím v očích na blikající čárku ve Wordu (smích), ale raději si jít udělat kafe, obejít kancl nebo si vzít ovoce z ledničky a u toho nad tématem nenásilně přemítat. Mám zkušenost, že když člověk změní polohu a prostředí, řešení ho napadne mnohem snáz.