Kam jsi chodila na střední školu?
Gymnázium Slovanské náměstí v Brně.

Co nebo kdo tě ovlivnil při rozhodování, na jaký obor na vysokou si podáš přihlášku?
Rozhodovala jsem se mezi novinařinou a ekonomkou. Tehdy mi ale přišlo, že novinařina je příliš těžká a přinese málo muziky za hodně práce (smích). A ekonomka přinese později víc peněz a zajímavější kariérní příležitosti. Takže jsme se zbaběle rozhodla pro ekonomku, ale taky to nebyl žádný med (smích).

Bylo pro tebe studium na ekonomce náročné?
Rozhodně náročná pro mě byla statistika a málem mi také byla osudnou. Taktéž psaní odborných prací nebyl můj šálek kávy, což je vlastně sranda, když vezmu v potaz mé předchozí zvažování studia žurnalistiky (smích).

Přemýšlela jsi v průběhu studia, že bys obor změnila, nebo jsi cítila, že ses trefila hned napoprvé?
Změnu jsem nezvažovala. Spíš jsem si během studia uvědomila, že jen škola nestačí a začala jsem se shánět po praxi.

Na co ze svých vysokoškolských studií ráda vzpomínáš?
Na večírky (smích). Já jsem ekonomkou prolítla, ani nevím jak. Dodnes lituji, že jsem se na škole málo integrovala. Hodně jsem žila prací. Při škole jsem si dělala praxi a připravovala se na budoucí kariéru, tudíž jsem na škole netrávila tolik času, jak bych měla, takže vlastně na vysokoškolská studia ty nejlepší vzpomínky nemám. Pokud bych se dnes rozhodovala znova, šla bych studovat vysokou školu mimo město, kde bydlím, právě z důvodu větší potřeby integrovat se mezi vrstevníky. Zažila bych si opravdový vysokoškolský život klidně i na koleji.

Vyjela jsi v průběhu studia na studijní nebo pracovní stáž?
Ne, tehdy jsem se na to necítila. Zato si to kompenzuji teď v dospělosti. Upozorňuji ale, že život v cizině je návykový a těžko se vrací zpátky.

Jakými profesemi jsi si až po současnost prošla?
Moje první pracovní zkušenost byla v call centru už během střední školy. Myslím, že z toho mám doživotní trauma. Na druhou stranu mě tato zkušenost hodně naučila. Dál následovala pozice asistentky ředitele, krátká kariéra finančního poradce, kde jsem taky dost trpěla, ale znovu, hodně jsem se toho naučila. Školu jsem dokončovala jako Executive Assistant v IT firmě. A hned po škole přišla Preciosa, kam jsem nastoupila na pozici Junior Business Development Managera pro Itálii, Francii a Anglii. Tehdy jsem pracovala pro jinou divizi, šlo o rozvoj trhu s křišťálovými komponenty a mými klienty byly přední módní domy. A to se mi líbilo (smích). Pak jsem chvilku pobývala v italské Florencii. Poté jsem přešla do Preciosa Lighting, která se zabývá designem a výrobou personalizovaných osvětlení pro luxusní hotely a privátní residence. A s nimi jsem také odjela do Hong Kongu.

Jak bys popsala svůj běžný pracovní den? Co vše dělá Business Development Manager?
Všechno (smích). Mám na starosti řízení projektu od první designové skeče až po finální předání. Mým úkolem je najít vhodnou příležitost, projekt ve spolupráci s naším designérem vydesignovat. Design development většinou řešíme s předními světovými firmami jako je třeba HBA (Hirsch Bedner Associates). Poté je potřeba projekt úspěšně prodat investorovi a v neposlední řadě ve spolupráci s projektovým manažerem vyrobit a nainstalovat. Pokud jsem zrovna na služební cestě v Japonsku, Koreji, Thajsku nebo na Filipínách, což jsou trhy, které mám na starosti, prezentuji novinky a řeším projekty s místními studii a investory. Když jsem v kanceláři, kterou máme v Hong Kongu, řeším techničtější věci, ceny, poptávky, nabídky atd.

V čem se liší život v Hong Kongu oproti tomu v Česku?
Rozhodně je tu jiná pracovní kultura. V kanceláři se spíš mlčí, každý má svou kóji a místní kolegové se mezi sebou příliš nebaví, ba dokonce se nepovažuje za normální ráno při příchodu pozdravit. Preferují písemnou komunikaci přes Whastapp a Teams před osobními schůzkami a telefonáty. Na mých trzích pak zase panují jiné zvyklosti a pravidla. V Japonsku je třeba si schůzku domluvit měsíc předem a být přesní. Naopak v Thajsku jsou domluvené schůzky mírně řečeno více volatilní. To by ale vydalo na celou knížku (na které se pracuje (smích)). Co bych ale vyzdvihla je vysoce motivační a inspirativní prostředí. Člověk tu potkává zajímavé lidi a je téměř nucen se dál osobnostně a pracovně rozvíjet.

Jaké dovednosti na tvé pozici nejčastěji využíváš, a naopak, jaké dovednosti cítíš, že ti chybí?
Nejvíc využívám komunikační a prezentační dovednosti, organizační dovednosti a řízení projektu. Během studia ekonomky jsem absolvovala 4 semestry businessové angličtiny, která byla dost náročná – dnes jsem za ni ale hodně ráda. V minulosti jsem využívala i italštinu. Můj biologický otec je sice Ital, italštinu jsem se ale naučila až sama, když jsem nastoupila do Preciosy a dostala na starost italský trh. Potřebovala bych lépe zvládat Excel a datovou analýzu, ale kdybych moc chtěla, tak se to naučím, tudíž mě to asi zas tak nepálí.

Myslíš, že tě vystudovaný obor dostatečně připravil do pracovního procesu?
Určitě ne. Snad mě nebudete nutit vrátit diplom (smích). Já jsem studovala Podnikovou ekonomiku a management na Ekonomicko-správní fakultě, což je hodně obecný obor a pokud chce člověk uspět, musí si praktické dovednosti získat sám. Na druhou stranu je to obor, který vás připraví na vše – mezi mými spolužáky jsou úspěšní podnikatelé, marketéři, obchodníci… Na gymplu nám říkali, že gymnázium je od toho, abychom se naučili učit se, až půjdeme na vysokou. A ekonomika a management jsou od toho, aby nás připravili a naučili učit se na zajímavé pozice. Tu praxi ale musíte získat sami.

Co ti přijde na tvé pozici nejnáročnější? A co tě naopak nabíjí/naplňuje?
Nejnáročnější jsou určitě projekty, kde řešíme spoustu menších svítidel. U těch je náročné cenění a tabulky, které je nutné zpracovávat během celého projektu – do těch se mi často nechce. Na druhou stranu, když může člověk vyjet do terénu za zákazníky, na výstavu nebo pak dokonce vidět lustr, který vlastnoručně „vydevelopoval“, tak to je pak na světě zase krásně (smích).

Jak bys definovala ideálního kandidáta na pozici Business Development Managera? Jaké by měl mít vlastnosti?
Určitě by měl mluvit dvěma světovými jazyky, i když s angličtinou si vystačí. Já si v Hong Kongu s italštinou také moc nevyhraju (smích). Měl by mít selský rozum, logické myšlení, přátelské vystupování, proaktivní a extrémně pro zákaznický přístup a ostré lokty. Zároveň by měl mít schopnost empatie a smysl pro týmovost. Asertivita je taky klíčová. Neměl by se nikdy vzdávat! Titul je výhodou, ale ne podmínkou.

Zpětně, v čem vnímáš, že bylo studium na MUNI pro tvůj profesní nebo i osobní život zásadní?
MUNI mě všestranně připravila na různé životní i kariérní nástrahy. Studium ekonomky vám dá přehled a myšlení, které v moderním světě rozhodně využijete.

Co bys vzkázala budoucím nebo současným studentům MUNI?
Učte se jazyky, vycestujte během studií na Erasmus, ať pak nelelkujete na starý kolena (smích), přečtěte co nejvíc knih, čtěte kvalitní zahraniční média a najděte si praxi už při škole.

Jaké jsou tvé kariérní plány nebo sny?
Aktuálně je pro mě současná pozice stále výzvou a učím se neustále nové a nové věci. Těším se na spoustu úspěšně dokončených projektů. Také doufám, že moje knížka bude mít úspěch a podaří se mi dopsat i ty další. Také bych ráda dotáhla francouzštinu, se kterou bojuju už od 10 let (smích).