Podle čeho jsi vybírala obor na vysoké škole?
Chodila jsem do přírodovědné třídy na gymnáziu v Brně, kde většina mých spolužáků směřovala právě na medicínu. Já osobně jsem nebyla nijak vyhraněná, protože mě bavily jak jazyky, tak i biologie a fyzika. Zpětně si ale vzpomínám, že mě svým chováním moji spolužáci demotivovali, protože se o medicíně vyjadřovali jako o jediné pořádné škole a ostatními obory opovrhovali. Proto jsem si podala přihlášku na Filozofickou fakultu na obor český jazyk a literatura, ale od prvního týdne jsem se na škole necítila, obor mě nebavil a ani se spolužáky jsem si nesedla. Začala jsem se tedy intenzivně připravovat na přijímací zkoušky na všeobecné i zubní lékařství, kam jsem se posléze dostala. Kdybych se rozhodovala srdcem, šla bych na všeobecní lékařství. Zubní bylo spíše racionální rozhodnutí, protože jsem věděla, že nechci žít pouze prací, ale chci mít i rodinu a koníčky. Svého rozhodnutí nelituji.

Dělala jsi při škole něco navíc?
Byla jsem členkou Studentské komory Akademického senátu Masarykovy univerzity, abych mohla prosazovat zájmy studentů zubního lékařství a byla jsem také součástí organizačního týmu Sdružení studentů stomatologie České republiky. S těmi jsme pořádali různé eventy, třeba preventivní akci Ve zdravém Brně zdravý zub nebo úplně první Kongres studentů stomatologie, kde nám přednášeli nejlepší čeští zubaři (bez nároku na honorář). Každé prázdniny jsem absolvovala několikadenní povinnou stáž v privátních ordinacích. Brigádničila jsem také v Tescu na pokladně a hosteskovala na brněnském výstavišti.

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Protože mám tři malé děti, pracuji zatím jen dva dny v týdnu – mám jednu ranní a jednu odpolední směnu. Vstávám v 5:45 a do práce chodím na 7:30. Jako první věc si dám kafe, převléknu se, jdu do ordinace a podívám se do počítače, co mě čeká za pacienty. Za den stihnu v průměru pět pacientů, ale záleží na výkonech. Když mám jen rodiny s dětmi na preventivní prohlídky, zvládnu jich i osm. Protože jsem v práci jen šest hodin, nemám plánovanou pauzu na oběd, protože chci skončit dřív, mezi 13:30-14:00. Na odpolední směnu chodím v 12:30 a končím v 19:00. Moje mzda není fixní, ale jsem placena procenty z obratu.

Co tě na tvé práci baví a co si naopak neužíváš?
Jsem ráda, že mohu pracovat rukama a užívám si společnosti jiných lidí bez nutnosti řešit sourozenecké konflikty (smích). Nebaví mě zapisování výkonů po každém pacientovi a samozřejmě mi práci dokáží znechutit nepříjemní lidé. Vyhovuje mi, že pracuji v menším zubním centru a mám zde skvělý kolektiv a nepracuji jen sama se sestrou.

Jaké tři dovednosti využíváš v práci nejčastěji?
Pečlivost, zručnost a komunikaci.

Co bys vzkázala těm, kteří uvažují o roli zubní*ho lékaře*ky? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Pokud jsi manuálně zručný člověk, který se nebojí komunikovat a máš o tuto oblast zájem, určitě se zkus přihlásit. A pokud se napoprvé nedostaneš, nehaž flintu do žita. Zkus začít studovat jiný obor, například farmacii nebo všeobecné lékařství. A pokud tě další rok na zuby přijmou, některé předměty ti uznají. Určitě se připrav i na náročnost studia. Ale neboj, i na studentský život zbyde čas (smích).
Věřím, že mnozí uvažují o zubním lékařství i kvůli vidině vysokého platu.
Ale s vysokým platem se pojí i velké náklady (pokud jste majitelem ordinace) a velká zodpovědnost k pacientům, kteří nám často odevzdávají své úspory, a proto by naše práce měla být bezchybná. Vysoký plat by ale neměl být jediným kritériem při rozhodování, a to platí u jakékoliv profese.