Podle čeho jsi vybíral obor na vysoké škole?
Obor radiologické asistence jsem si vybral zejména díky rozmanitému uplatnění v praxi. Jako radiologičtí asistenti máme široké spektrum pracovních možností: můžeme se uplatnit v radiodiagnostice, kde obsluhujeme rentgeny a výpočetní tomografy, v nukleární medicíně nebo v radiační onkologii, kdy pacientům aplikujeme vysoké dávky lékařského ozáření s terapeutickými účinky. Dalším důvodem byla kombinace lékařského, fyzikálního a elektrotechnického vzdělání pod jednou střechou.
Bakalářské studium jsem dokončil na Lékařské fakultě MUNI, magisterské poté na Fakultě zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci z důvodu absence navazujícího magisterského programu tady v Brně.

Dělal jsi při studiu něco navíc?
Student radiologické asistence může chodit takzvaně na brigády do nemocnice a vykonávat práci v tomto oboru již během studia. Díky tomu člověk získá bonusové znalosti z praxe, které jsou jednoduše k nezaplacení. A když už jsme u toho placení, tak si ještě člověk vydělá pár kaček. Já jsem se však během studia věnoval svým mimooborovým koníčkům.

Jak vypadá tvůj pracovní den? Co tě na práci baví a co si úplně neužíváš?
Pracuji na pozici radiologického asistenta plánujícího zevní radioterapii. Můj pracovní den začíná ranním příchodem na své pracoviště a zapínáním kávovaru. Celý den se potom točí kolem plánování ozařování a konzultací vytvořených plánů s lékaři. Na této práci mě baví zejména její variabilita. Každé jednotlivé plánování je jedinečné a vypracované přímo na míru danému pacientovi. Jedná se však o sedavé povolání, což na práci oceňuji o něco méně. Po nějaké době musí člověk vstát ze židle a udělat pár kroků, aby neměl sedací partie jako míchačku na beton (smích).

Jaké tři dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Preciznost, vytrvalost a schopnost vypít 5-6 káv za jednu směnu.

Co bys vzkázal těm, kteří uvažují o roli radiologické*ho asistenta*ky? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Pro práci radiologického asistenta se hodí každý, kdo nabyl kapku selského rozumu, má vztah ke zdravotnictví a okrajově i k technice. Pak nemá moc o čem jiném přemýšlet. Všechny potřebné základy pro práci vás naučí ve škole, nejvíce se toho ale člověk naučí posléze (nebo během studia) v praxi.

S jakou zobrazovací metodou/přístrojem (magnetická rezonance, CT, pozitronová emisní tomografie, rentgen, skiaskop) pracuješ nejraději a proč?
Tohle je zatím ta nejtěžší otázka, kterou jsem dostal. Asi odpovím diplomaticky, že každý přístroj je jedinečný v samotném procesu vyšetření, tvorbě a zpracování obrazu nebo náročnosti na obsluhu. Jako radiologičtí asistenti můžeme pracovat se širokou škálou modalit a každý den tak být u jiného přístroje.