Práce v psychiatrické nemocnici je jak ožilá učebnice psychopatologie

17. 1. 2024 Markéta Šeptunová ARTS

V rozhovoru se dočteš

  • Jaké strategie zvolit, pokud se chystáš hlásit na obor Psychologie?
  • Jak se díky stážím a mimoškolním aktivitám můžeš seznámit s prací psychologa?
  • S jakými diagnózami se Eliška nejčastěji setkává v psychiatrické nemocnici?

Podle čeho jsi vybírala obor na vysoké škole?
Už na začátku středoškolského studia jsem věděla, že chci jednou být psycholožkou. Bavilo mě se všemi rozebírat jejich problémy a být jim oporou. Nejvíc mě ale lákaly záhady lidské psychiky, a proto mě to vždy táhlo ke kariéře psychologa ve zdravotnictví. Samozřejmě jsem měla v záloze i jiné profese, protože už tenkrát platilo, že dostat se na psychologii je velmi náročné. Vždycky jsem ráda četla, tak jsem inspiraci hledala v knížkách. Formovaly mě knížky psychoanalytika Ericha Fromma či beletrie populárního amerického psychiatra a psychoterapeuta Irvina Yaloma nebo taky seriál In Treatment. Práce psychoterapeuta mě fascinovala, ale vždycky jsem si říkala, že na to nemám trpělivost a hle, vše je jinak (smích). Práce terapeutky je mým denním chlebem, tedy zejména pak v psychologické ambulanci.

Dělala jsi při studiu něco navíc?
Myslím, že jsem byla pro profesi psycholožky hodně motivovaná, což byl důležitý motor všech mých vedlejších aktivit. Už na gymnáziu jsem brigádně hlídala děti s autismem a s mentální retardací. Byla to výzva, vše jsem si sama nastudovávala, ale moc mě bavilo vidět, že něco funguje a dokážeme se společně domluvit. Při studiu vysoké školy jsem pak měla mnoho studijních i mimoškolních aktivit. Po celé studium jsem pracovala jako pomocná vědecká síla na fakultě alias „pomvěd“. Testovala jsem brigádně školní zralost v mateřských školách, pokračovala v hlídání handicapovaných dětí, účastnila se výběrového řízení studentů na Janáčkově akademii múzických umění formou AC/DC nebo jsem jela na podzimní semestr do nizozemského Groningenu na Erasmus. Během studia na vysoké jsme měli také dost stáží, které jsem si vybírala tak, abych se podívala do všech možných míst, kde pracuje psycholog (psychiatrická klinika, soukromá klinika Logo, dětský diagnostický ústav, pedagogicko-psychologické poradna, korporát…).

O práci klinického psychologa na oddělení

Práce je to velmi dynamická a akční a člověk musí být rychlý, flexibilní a často v pozoru.

Bez popisku

O Elišce

Mgr. Eliška Pavlíková


Eliška Pavlíková pracuje jako psycholožka v psychiatrické nemocnici. Nedávno se jí podařilo získat atestace jak z klinické psychologie, tak i z psychoterapie. Kromě práce v nemocnici pracuje na menší úvazek i jako psycholožka v psychologické ambulanci. Cesta k její vysněné profesi na psychiatrii vedla přes opakované přijímací zkoušky na Psychologii, studium ekonomie na Mendlově univerzitě, ze které si odnesla bakalářský titul, práci asistentky dětí s autismem, pomocnou vědeckou sílu či práci školní psycholožky.

Vystudovala

Pracuje jako

Profese: Psycholožka

Konkrétní název Eliščiny pozice: Klinická psycholožka a psychoterapeutka

Jaká je náplň tvojí práce na pozici psycholožky? Co tě na ní baví a co ne?
Větší část z pracovního týdne pracuji na akutním (příjmovém) mužském neklidovém oddělení v Psychiatrické nemocnici v Havlíčkově Brodě. Práce je to velmi dynamická a akční a člověk musí být rychlý, flexibilní a často v pozoru (smích). U nás na oddělení se potkáte s řadou těch nejtěžších psychiatrických onemocnění v akutních fázích (schizofrenie, demence, deliria tremens, těžké odvykací stavy včetně závažných intoxikací návykovými látkami). Ne nadarmo se tomu říká „pravá psychiatrie“. Můžete si oddělení představit, jak kdyby ožila učebnice psychopatologie. A to mě na tom baví. Stejně tak mě ale baví vidět zlepšení zdravotního stavu pacientů díky lékařské péči. Pro mě je významnou součástí mého povolání i týmová spolupráce.
Můj den psycholožky vypadá tak, že si ráno (ve zdravotnictví chodíme bohužel na sedmou) prostuduji dekurzy (záznamy) všech pacientů z oddělení z předešlého dne. Potom následuje každé ráno lékařská vizita, kterou vede lékař a jednou týdně pak primář oddělení. Vizit se účastní celý zdravotnický tým (lékaři, psychologové, zdravotní bratři, sociální pracovnice) a přihlíží rozhovoru doktora s pacientem. To trvá zhruba hodinu a ihned po vizitě následuje každý den sezení s lékaři, kde se probírají jednotliví pacienti, jejich psychický stav, konzultuje se postup léčby, zadávají se psychologická vyšetření či pohovory. Hlavní práce psychologa na příjmovém oddělení je postavena na psychodiagnostické činnosti, tedy provádění psychologických vyšetření za účelem upřesnění diagnózy. Zbytek dne slouží právě ke zmíněné diagnostické činnosti – administrace testů, rozhovor s pacientem, zpracování výsledků a sepsání zprávy.

Jaké 3 dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Nejčastěji bych asi řekla, že využívám naslouchání, empatii a opravdový zájem o lidské příběhy a osudy.

O nevzdávání se

Nenechte se odradit, pokud se hned napoprvé na psychologii nedostanete.

Co bys vzkázala těm, kteří uvažují o roli psychologa*žky? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Pokud vás práce psychologa ve zdravotnictví opravdu zajímá a láká, jděte do toho. Je to dobrodružná a zajímavá profese, která má smysl. Nenechte se odradit, pokud se hned napoprvé na psychologii nedostanete. Ani mně se to nepovedlo a místo toho jsem první rok nastoupila na ekonomku na Mendelovu univerzitu, ze které mám bakalářský titul. V průběhu roku jsem se ještě důkladněji připravovala na druhý pokus přijímaček. K tomu mi pomohly přípravné kurzy TSP a Scio. Také je dobré nepodcenit přípravu na odborné testy (základy biologie a psychologie). Určitě je dobré mít také záložní plán pro případ, že vás na psychologii nepřijmou.
Pro roli psychologa*žky se hodí člověk, kterému nechybí empatie, odhodlání, houževanost a schopnost vědomě odpočívat.

Co lidi v této době nejvíc trápí? Koho nejčastěji přijímáte na psychiatrické oddělení?
Poslední roky se skladba pacientů na oddělení změnila. Čím dál více je pacientů závislých na návykových látkách (THC, pervitin, různé nové syntetické drogy, kratom). Přibývá také pacientů po sebevražedných pokusech z důvodů tíživých životních situací (ztráta práce, bydlení, rodiny). Někteří pacienti se horší pod vlivem současných celosvětových problémů (covid, válka na Ukrajině).


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info