Podle čeho sis vybíral obor na vysoké škole?
Právo jsem si vybral až téměř v závěru studia, původně jsem totiž tíhnul spíš k přírodním vědám a k psychologii. Nebylo to tedy tak, že bych si od desíti let představoval, že budu právník. V dětství si asi nikdo nepředstavuje, že bude právník, každý chce být spíš popelář nebo kosmonaut (smích) než sedět s papíry v kanclu. Když jsem ale nastupoval na vysokou v roce 1998, bylo hodně moderní studovat právo. V té době se tam hlásilo tisíce lidí a ve společnosti byl tento obor populární. Takže to bylo pro mě asi hlavním důvodem. A pak mě taky docela ovlivnilo to, že moje máma je taky právník.

Dělal jsi při studiu něco navíc?
Ano, chodil jsem na praxi na soud a do lokální kanceláře. V té kanceláři jsem byl myslím dva roky, takže z dnešního pohledu to byla taková stáž s part-time jobem. Dostal jsem se tam tenkrát přes nějakého kolegu, co se mnou studoval. Takže na doporučení známého, jak by se dneska řeklo. A navštěvoval jsem je v rámci povinných stáží a diplomky. Na Erasmu jsem nebyl, tehdy ještě moc neletěly, byl jsem akorát na WAT v Americe.

Vnímáš zpětně tyto praxe jako užitečné?
Ano, určitě za to stojí, protože vás to přiměje podívat se na své znalosti z pracovního hlediska. Na škole člověk rozvíjí ve velkém teoretickou základnu, ale nevidí zatím přímo do té práce. A když pak přijde do práce, zjistí, že toho možná z té teorie ani tolik nepotřebuje, ale že mu ze školy vlastně chybí takové ty základní pracovní dovednosti. A i když byl třeba člověk nejlepší absolvent na škole, může se pak ztrácet v běžném fungování. A proto jsou praxe super, protože dají člověku nějakou představu o vnitřní organizaci daného pracoviště.

Byl pro tebe přechod ze školy do pracovního života obtížný?
Pro mě asi nebyl nijak dramaticky náročný. Spíš bych řekl, že ta samotná práce se pak smrskne na malou část z toho, co všechno se člověk ve škole naučí. A teď nemyslím, že by šlo třeba jen o jeden obor, ale spíše o konkrétní znalosti, které opravdu využijete ve vašich případech. Ta výseč znalostí jde ale do takových detailů, které na škole nepochytíte a ani vás nenapadne, že by se dalo do takové hloubky jít. Je to asi jak v medicíně a jiných oborech, kdy se taky učíte o celém člověku, a pak děláte neurologii. Ve finančním právu je to podobné. Když děláte daně a zaměřujete se například na daňové úniky, ve škole jsou to dvě kapitoly, ale v praxi vás to může bavit a zaměstnávat celý život.

Jaká je tvá náplň práce na pozici ředitele sekce daňového procesu?
Já pracuji na odvolacím finančním ředitelství jako ředitel sekce správy daní. To souvisí s tím, že odvolací finanční ředitelství je druhostupňový orgán v rámci Finanční zprávy má působnost pro celou republiku. Tady řešíme odvolací řízení a dozorčí prostředky, zároveň, a to je zásadní náplň mé práce, vedeme soudní spory ve Finanční správě. Takže mojí hlavní činností je také organizace týmu padesáti právníků, kteří se zabývají správním soudnictvím, tedy obhajováním rozhodnutí Finanční správy před soudem.

Jak vypadá tvůj průměrný pracovní den?
Byť jsem právník, většinová část mé činnosti je manažerského zaměření. Takže rozděluji úkoly lidem, kteří se věnují té právnické agendě a odvolacím řízením. Když přijdou žaloby či nová odvolání, projdu je a nějakým způsobem je rozdělím. A pak se věnuji těm výstupům, to znamená, že to, co už přišlo dřív, posíláme odvolatelům, soudům na úřady, na státní zastupitelství apod. Také se účastním povětšinou svých porad, a rovněž nějakým způsobem se snažím organizovat svůj a úřadový čas. Ona i právnická profese je z devadesáti procent tvořena studiem spisových materiálů a sepisováním různých podání. No a v tom organizování to není o ničem jiném. Je to o studiu věcí, které je potřeba zorganizovat, sepsat a načíst si je. Takže bych to popsal jako kancelářskou práci organizačního charakteru. Samozřejmě musím kromě práce cvičit, abych nepřirostl k židli (smích).

Co tě na práci baví a co naopak nebaví?
Baví mě práce ve Finanční správě jako takové, protože mi to zatím pořád dává smysl. Ideálem jsou pro mě severské daňové systémy, kde je striktní požadavek státu na organizaci a systematický přístup k výběru daní. Ale zároveň jsou za to viditelně nabízeny veřejné statky nenahodilým, ale vyloženě systémovým způsobem a pro všechny předvídatelně. Což vede obecně k vysoké důvěře v daňový systém. Mimo jiné mě na mé práci baví, být součástí týmu, který je založený na principech spravedlnosti, na solidním přístupu a zároveň pečlivosti. Nebaví mě naopak dlouhá jednání, byť je to trochu moje vina, za to si můžu sám (smích).

Jaké tři dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Určitě využívám umění práce s rozsáhlými texty a spisy. To se studenti na právnické fakultě naučí, protože tam je to studium opravdu o porozumění rozsáhlým textům. Nemyslím tím memorování, to už je pryč, ale opravdu porozumění. Pak je důležitá systematičnost a ne-prokrastinace, protože čím více textu je a čím déle jej odkládáte, tím více času to zabere ve finále. A třetí je pečlivost, kterou ta práce rozhodně vyžaduje.

Co bys vzkázal těm, kteří uvažují o tvojí pozici?
Podle mě finanční právo dává smysl, protože tato disciplína nikdy nevymře. A byť to tak nemusí vypadat, je to disciplína s vysokou lidskou přidanou hodnotou. Umožní ti zapojit nové prvky jako AI a podobně, ale nikdy nenahradí ten lidský prvek a naši úroveň poznání. Takže to má budoucnost a umožňuje to skloubit rozsáhlé texty i fungování nových technologií. Je to služba, která tu bude napořád.