Kam jsi chodil na střední školu?
Protože jsem se nedostal na Gymnázium Křenová, tak mi jako „záchrana“ zbylo Gymnázium J.G. Mendela v Brně.

Co nebo kdo tě ovlivnil při rozhodování, na jaký obor na vysokou si podáš přihlášku?
Byla to právě třídní učitelka na gymplu, která mimo svůj hlavní předmět vedla i volitelný předmět, kde se probírala ekonomie. Do té doby jsem neměl moc představu, co budu v životě dělat, ale tohle mi sedlo. I díky ní mě ekonomie bavila, šla mi tak nějak sama bez učení a už mě nepustila (smích).

Přemýšlel jsi v průběhu studia, že bys obor změnil, nebo jsi cítil, že ses trefil hned napoprvé?
I když mi ne všechno sedlo a celé moje studium bylo problematické, tak jsem věděl, že na jiném oboru by to lepší nebylo a že jsem vybral správně.

Bylo pro tebe studium na ekonomce v něčem náročné?
Určitě bylo. Z gymplu jsem nebyl moc zvyklý se učit, všechno mi šlo tak nějak automaticky, stačilo mi v hodinách dávat pozor, spoustu věcí jsem i vymyslel jen nějak logikou. U hodně předmětů se mi to dařilo i na vysoké. Sice jsem neměl áčka, ale i bez přípravy jsem neměl problém nějak prolézt. Jenže u některých předmětů, kde to už prostě nevymyslíte a opravdu k tomu musíte sednout a nějak systematicky se připravit a „nadrtit“, tak tam jsem narazil. Nejvíce mi daly zabrat jazyky a různé pokročilejší varianty předmětů se statistikou.

Na co ze svých vysokoškolských studií rád vzpomínáš?
Nejradši asi na chvíli, kdy jsem studia dokončil (smích). Nebyl jsem klasický vysokoškolák, který bydlí někde na koleji nebo s ostatními v bytě, užívá si studentský život. Každý den jsem se po škole vracel hned domů k rodičům. Celkově bylo moje studium spíš takovou cestou nejmenšího odporu, které jsem chtěl absolvovat, abych se mohl odrazit k lepší pracovní kariéře.

Dělal jsi při studiu něco navíc?
Kromě brigád třeba v callcentru, kde jsem nabízel kreditky, jsem v posledním roce studia dělal finančního poradce.

Jak bys popsal svůj běžný pracovní den? Co vše dělá investiční specialista?
Hlavní náplní práce jsou schůzky s klienty. Průměrně mám pět schůzek denně. Na této pozici působím už sedm let a většinou se potkávám se stálými klienty, se kterými jsem se viděl už několikrát. Známe se, věří mi a jen různě kontrolujeme a vylepšujeme jejich stávající investiční portfolio. Občas nějaké peníze přidají, občas potřebují vybrat. A také investice různě upravujeme dle aktuální situace ve světě, případně u samotných klientů. Do toho samozřejmě průběžně řeším naléhavé telefonáty a požadavky jak od klientů, tak i kolegů, kteří si s něčím neví rady. Jsem jediný investiční specialista na celou pobočku, kde je zhruba 30 bankéřů, v portfoliu mám asi 500 vlastních klientů, kteří mají každý nainvestováno v průměru přes dva miliony, takže se celkově starám o více než miliardu a opravdu se nenudím. K tomu tvořím různé statistiky, jak který bankéř spolupracuje, pravidelně prezentuji výsledky a novinky na poradách, jak pro pobočku, tak i pro celý region.

Jaké dovednosti na tvé pozici nejčastěji využíváš, a naopak, jaké dovednosti cítíš, že ti chybí?
Myslím, že se do klientů dokážu vcítit a poznat, když jim moje nabídka není po chuti a snažím se je do ničeho netlačit. Zažil jsem, že klienti, kteří s investicí nejsou úplně srozuměni, mají mnohem větší tendence v nepříznivých dobách všechno rušit. Po těch letech spolupráce mi pak často říkají, že jsem byl jediný za celou jejich historii v bance, kdo jim všechno hezky vysvětlil a nečinil na ně nátlak. A pak za mnou posílají i své známé a příbuzné a mám tak postaráno o nové klienty. Na druhou stranu by se mi někdy větší tah na branku hodil a také jsem typický odkladač a různé telefonáty a maily, do kterých se mi úplně nechce, před sebou dlouho tlačím a řeším až na poslední chvíli.

Myslíš, že tě vystudovaný obor dostatečně připravil do pracovního procesu?
Díky znalostem ze studia mi nedělají žádný problém různé certifikační zkoušky. Mohu se s klienty bavit na jakékoli ekonomické téma, klienti oceňují i to, že mám z ekonomie titul. Ale samozřejmě realita v pracovním procesu se od teoretického studia liší.

Co ti přijde na tvé pozici nejnáročnější? A co tě naopak naplňuje?
Je to práce s lidmi, což je právě to pozitivní, ale i negativní. Setkávám se s úžasnými klienty. V portfoliu mám lékaře, právníky, soudce, ale třeba i politiky, a dokonce i několik svých bývalých profesorů z univerzity. Občas si po schůzce se zajímavým klientem vygooglím jeho jméno a zjistím, že je to přední světový odborník na výzkum Antarktidy nebo třeba baletní mistr. Zároveň je práce s lidmi právě i tou náročnou stránkou. Někteří klienti jsou protivní, nenechají si nic vysvětlit, mají svou pravdu a je to s nimi těžké. Občas to uvnitř mne vře, ale musím se chovat profesionálně. Náročné je samozřejmě také to, co souvisí se samotným investováním. Většinou jdou trhy nahoru a klienti vydělávají, ale občas jim musíte ukazovat a vysvětlovat, že přišli o hodně peněz, a ne všichni pochopí, že se to opět vrátí a chtějí vše odprodat. V tu chvíli se ze mne stává spíš psycholog (smích).

Jak bys definoval ideálního kandidáta na pozici investičního specialisty? Jaké by měl mít vlastnosti?
Hlavní je zájem o investice a nebát se lidí.

Zpětně, v čem vnímáš, že bylo studium na MUNI pro tvůj profesní nebo i osobní život zásadní?
Potvrdilo mi, že mě investice a všeobecně ekonomie baví a že se tomu chci věnovat profesně. Některé předměty jsem sice absolvoval jen jako nutné zlo, ale jiné, zejména ty zaměřené přímo na akcie a obchodování mě inspirovaly, a hned během studia jsem začal sám investovat. Klienti ocení, že máte vystudovaný obor a zároveň sám investujete a nejste jen obchodník, který předtím prodával telefony a teď zrovna prodává investice.

Co bys vzkázal budoucím nebo současným studentům MUNI?
Najděte si vždy svou cestu, která vám vyhovuje a sedí. Pro někoho je důležité vynikat, být premiantem, někdo zvolí cestu stáží a studijních pobytů, někdo chce nasbírat co nejvíc kontaktů, někdo zase studium „propaří“ a jde jen po zážitcích a titulu. Tohle všechno studium nabízí a ať zvolíte jakoukoli cestu, tak to dělejte naplno, vždycky vás to posune.

Jaké jsou tvé kariérní plány nebo sny?
Práce mě opravdu baví už více než sedm let a téměř každý den se do ní těším. Uživí mě a zbývá mi něco právě i na to investování. Potkávám se se skvělými lidmi, mám úžasné kolegy… Ve spořitelně máme i opravdu velké množství dovolené, nemám fixně stanovenou pracovní dobu, takže se řídím dle schůzek, a není tak problém sladit pracovní život s tím osobním. Takže můj aktuálně hlavní plán a sen je, aby to takto zůstalo co nejdéle (smích).