Podle čeho jsi vybírala obor na vysoké škole?
Na střední škole mě nejvíc bavily humanitně zaměřené předměty. Hlavně čeština, literatura a základy společenských věd. Zároveň jsem poměrně kreativní člověk - ráda a hodně jsem psala, účastnila se nejrůznějších recitačních a improvizačních soutěží, chodila na dramaťák, kreslila a malovala. Dlouho jsem toužila jít studovat činohru, ale v posledních dvou letech na střední jsem se spíš přiklonila k žurnalistice, protože mi její studium přišlo praktičtější a využitelnější. Sociální politika a práce se s ní hezky doplňovala a dala mi možnost nahlédnout na různá sociální témata a poznat různé skupiny lidí, které jsem chtěla lépe pochopit a jejich problémy zviditelnit.
Od kombinace těchto dvou oborů jsem očekávala, že propojí to, co mě baví a jde, s tím, co mi připadalo důležité.

Stihla jsi při studiu dělat něco navíc?
Do Brna jsem přišla hned po maturitě a možnosti tu byly už tehdy velké. Chtěla jsem se osamostatnit, přivydělat si a hlavně co nejvíce finančně ulevit našim. Začala jsem pracovat jako hosteska na veletrzích a promotérka v reklamních agenturách. Tyto spolupráce mě provázely velkou část mého studia. Byl to velmi dobrý přivýdělek, díky kterému jsem získala hodně zkušeností v oblasti komunikačních a prezentačních dovedností.
Kvalifikovanější práci v oboru jsem získala díky pozici v regionální televizi, která byla vypsaná v ISu. Zkušenosti jsem zde nabírala půl roku a od psaní reportáží mě rychle pustili k práci pomocné reportérky. Následně jsem si reportáže připravovala kompletně sama a dokonce jsem i některé pořady moderovala. Bylo to intenzivní období a když se na ně zpětně dívám, připadá mi to až neuvěřitelné - reportáže a pořady mám na CD a jednou je budu ukazovat dětem (smích).
V rámci specializace sociální práce a sociální politiky jsmě měli povinné semestrální stáže. To je skvělá věc! Jednu jsem absolvovala na Magistrátu města Brno a tu druhou v Centru pro rodinu a sociální péči. Hlavně ta druhá mě moc bavila. Vypomáhala jsem při organizaci vzdělávacích aktivit pro budoucí rodiče. Jenom kurz přípravy k porodu jsem absolvovala dvakrát - a jak se to hodilo (smích). Také jsem chodila pomáhat do kurzu práce na počítači pro seniory - to mi dávalo velký smysl a naplňovalo mě to.
Na konci bakaláře jsem si vyzkoušela i podnikat a vytvořila jsem projekt „Chci kreslit“ - kreativní víkendové kurzy kresby pro úplné začátečníky. Díky tomu jsem pak měla finance na zahraniční studium a další vzdělání. Kurzům jsem se nakonec nárazově po víkendech věnovala asi sedm let, do narození mého prvního dítěte, a odučila jsem téměř jeden tisíc účastníků.

Po bakaláři jsi šla studovat v té době nový program personální managent a organizační rozvoj. Jakou jsi měla motivaci?
Na stáži jsem pomáhala vzdělávací kurzy organizovat, díky svému projektu jsem byla sama v roli lektorky a jako promotérka v reklamkách jsem zase vnímala druhou stranu – to jak nás školí, co potřebujeme znát, abychom oslovili cílovku a jak přemýšlí zadavatelé (firmy). Oblast vzdělávání a rozvoje zaměstnanců mě zaujala a bavilo mě přemýšlet nad propojením a podporou businessu - požadavkům zaměstnavatelů a možnostmi zaměstnanců. Toto studium bylo srdcovka, která mě pak nasměřovala k mé profesi.

Čemu všemu se v Nadaci věnuješ a o kolik lidí se jako personalistka staráš?
V Nadaci Partnerství pracuje 60 zaměstnanců a spolupracujeme i s dohodáři a stážisty. Na pozici personalistky jsem sama, ale úzce spolupracuji s finanční ředitelkou Markétou, která je mi velkou oporou. Je to docela změna, protože na mé předchozí pozici specialistky vzdělávání a rozvoje v bance nás na personálním oddělení bylo přes 10.
Na starost mám všechny činnosti spojené s „životním cyklem zaměstnance“ - od náboru a výběru nových kolegů, vzdělávání, rozvoj až po odchody. Abych byla konkrétnější, jsem většinou prvním člověkem se kterým komunikujete, pokud máte zájem o stáž nebo práci. Společně se mnou a vedoucím týmu se následně potkáme na osobním setkání v Nadaci. Komunikuji s vámi před nástupem i při nástupu a snažím se vás podpořit a provést procesem seznamování se s novými kolegy*němi, pracovištěm, nástroji, informacemi o Nadaci…
Jsem podporou vedení, lídrům i lidem v Nadaci, pokud chtějí probrat něco, co je pálí, co by jim pomohlo při práci, nebo v čem chtějí podpořit. K mé pozici patří i zlepšování procesů, které přispívají k dobré pracovní atmosféře. Organizuji nadační zaměstnanecké akce (společné obědy, teambuilding a vánoční setkání) a podporuji dobrou komunikaci v Nadaci.

To je opravdu velké množství rozmanitých činností. Které z nich tě baví a které si tolik neužíváš?
Baví mě vše spojené s náborem nových kolegyň*ů i následný onboarding. Baví mě přemýšlet o tom, jak zaměstnancům zpříjemnit jejich práci. Baví mě rozhovory o tom, co v rámci své pozice nebo týmu řeší… Baví mě být průvodcem novým lidem, kteří do Nadace přichází i oporou a vrbou stávajícím zaměstnancům. Baví mě být u tvorby strategie, podporovat vedení a žití podle nadačních hodnot.
Méně mě baví administrativa spojená s personálními změnami, které se zadávají do systému. Často hledám v zákoníku práce odpovědi na dotazy, se kterými se třeba setkávám poprvé. Někdy si méně užívám organizaci celonadačních setkání, protože je to pro mě vždy trochu adrenalin, aby vše klaplo, jak má. Ale když pak akce běží a já vidím spokojené kolegy*ně, je to pro mě radost.

V čem je jiné pracovat ve velké bance oproti environmentální nadaci? Řeší lidé napříč sektory podobná témata?
V Nadaci, stejně jako ve velké bance lidé řeší to, aby jim práce dávala smysl, bavila je, dobře se jim pracovalo a mohli dosahovat výsledků, takže témata jsou obdobná. Odlišné je ale to, že v nadaci jsme hodně propojení, protože se potkáváme všichni v jedné budově a často spolupracujeme, takže pokud se něco v týmech děje, rychle se to ke mně dostane. V bance pracovalo okolo 650 zaměstnanců, takže jsem od problémů byla oddělená a řešení šlo primárně za vedoucím týmu.
V bance jsem spolupracovala s pobočkami, které se primárně skládaly z obchodníků, a ti jsou často extroverti zaměření na výkon, s velmi silnými komunikačními a obchodními dovednostmi. V Nadaci je to často jinak. Pracuje tu velké množství introvertních, citlivých a přemýšlivých lidí, kteří nejsou z velké části orientovaní na výkon, ale na přínos, partnerství a spolupráci. Je tu jiná atmosféra. Nepřísluší mi hodnotit jestli horší nebo lepší, ale jiná.
Rozdílné je také to, že ve velké firmě pracuje hodně lidí na obdobných/stejných pozicích, a tím pádem je tomu přizpůsobeno i nastavení procesů. V Nadaci u velké části pozic zastupitelnost chybí a v nastavování procesů se pořád učíme.
Na druhou stranu, tím, že jsme menší organizace, k nám nastupují lidé s podobným mindsetem a všichni spolu komunikujeme velmi intenzivně, a člověk to vnímá více "hmatatelně" než ve velké korporaci. Je zde více individuální přístup. 

Máš za sebou koučovací výcvik. Jak ti pomáhá při řešení konfliktů například mezi zaměstnanci nebo v týmu?
Koučovací výcvik mi pomáhá hodně, ale zároveň si myslím, že mi hodně pomáhá i to, že jsem velmi empatický člověk, který dokáže lidi navnímat a doptat se na jejich potřeby a pocity. Za dva roky v Nadaci jsem byla u několik náročných a emočně vypjatých situací. Hodně jsme se bavili o souvislostech, potřebách a pocitech toho člověka. Díky koučovacímu výcviku jsem věděla, jak správně formulovat otázky tak, abych člověka podpořila a pomohla mu najít cestu k vyřešení problému. Hodně mi při řešení různých situací pomáhá i nenásilná komunikace a principy 4P, které se snažím předat i kolegům, když ode mě hledají pomoc nebo podporu. Když nastane konfliktní situace, často se také obracím k nadačním hodnotám, které pro mě nejsou jen prázdná slova, ale memento, že všichni jsme tu proto, abychom spolupracovali a posilovali partnerství nejen k dárcům, lidem, přirodě, ale i k sobě navzájem.

Jaké 3 dovednosti v práci využíváš nejčastěji a v jakých by ses ráda rozvíjela?
Samostatnost a aktivní přístup, komunikační dovednosti, organizační schopnosti a zmíním ještě dvě nad rámec zadání - kreativitu a improvizaci.
Vnímám, že bych se chtěla dále vzdělávat v mnoha oblastech. Myslím, že hlavně v personalistice, je to nikdy nekončící proces. Není týden, kdy bych si nějaké informace nedohledávala. Mám ráda kurzy od suHR a do budoucna bych se chtěla zaměřit na týmový koučink a facilitaci.

Co bys vzkázala těm, kteří uvažují o roli personalisty*ky? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Tato pozice vás bude naplňovat, pokud máte opravdový zájem o lidi a chcete s nimi velmi intenzivně pracovat. Potřebovat budete velmi dobré komunikační dovednosti a také empatii a respekt. Je důležité být týmovým hráčem, který je spolehlivým a důvěryhodným partnerem pro všechny členy organizace. Hodit se vám bude i nadhled, dobré analytické a organizační schopnosti a schopnost práce s informacemi. Mějte pokoru a respekt, ale zároveň i odvahu. Posilujte svoji psychickou odolnost a vyrovnanost, protože práce s lidmi je sice obohacující, ale také velmi náročná.
Popřemýšlejte nad tím, co je pro vás důležité a co vás baví. Je velký rozdíl mezi prací v personální agentuře, v interním personálním oddělení (kde je vás více personalistů často s různou specializací) nebo na samostatné „univerzální“ pozici. Pečlivě zvažte také to, v jaké společnosti chcete pracovat - čím se zabývá, jaké lidi na jakých pracovních pozicích zaměstnává, jak přemýšlí nad svými zaměstnanci. To je hodně důležité, protože je rozdíl mezi prací ve výrobní firmě, ve službách, v nezisku…