Podle čeho jsi vybírala obor na vysoké škole?
Na střední jsem neměla vůbec představu, co bych chtěla v životě dělat, protože jsem ale studovala gymnázium, pokračovat na vysokou školu se nabízelo, což bylo i přání rodičů. Docela mě bavil zeměpis, proto jsem si podala přihlášku na geografii na Přírodovědecké fakultě. Tam jsem ale vydržela jen 2 měsíce, protože mi studium přišlo náročné. Další rok jsem začala studovat obor sociální pedagogika a volný čas na Pedagogické fakultě, na který mě nalákala kamarádka se slovy, že studium je v pohodě. Na bakaláři jsem začala brigádně pracovat v jednom soukromém zařízení pro seniory a až později jsem zjistila, že bylo provozováno „načerno“. Donutilo mě to přemýšlet nad správným fungováním sociální služby, a tak jsem si na magisterské studium podala přihlášku na obor sociální práce na Fakultě sociálních studií. Studium mě upřímně zajímalo a dá se říci, že i bavilo, byť bylo v důsledku těhotenství a následného mateřství podstatně delší. Těšila jsem se na vysněnou práci sociální pracovnice v domově pro seniory, avšak v době, kdy jsem práci hledala, nikde nenabírali. Jedna kamarádka mi řekla o nabídce práce na Probační a mediační službě Brno (PMS). Na volnou pozici jsem se přihlásila, protože práce s odsouzenými lidmi mi z jejího vyprávění přišla doslova fascinující.

Jaká je náplň práce probační*ho úřednice*íka?
Práce probační*ho úřednice*ka se odvíjí od toho, jakou agendu má na starost. Cílovou skupinou jsou však zejména osoby, které se dopustili nějakého protiprávního až trestného jednání. PMS spolupracuje se soudy, státními zastupitelstvími a policií. Komunikuje také s oběťmi trestných činů. Zaměstnanec PMS může pracovat jak s dětmi a nezletilými, tak s dospělými. Na starost může mít kontrolu výkonu trestu obecně prospěšných prací nebo vykonávat dohled dospělých. Také může být osloven odsouzenými ve výkonu trestu odnětí svobody, kteří chtějí s PMS spolupracovat v souvislosti s jejich žádostí o podmíněné propuštění.

Jak konkrétně vypadá tvůj pracovní den? S jakými klienty se potkáváš?
Každý den je jiný a práce mi utíká opravdu rychle. Pevnou pracovní dobu máme od 10:00 do 13:00, takže si mohu sama určit, v kolik přijdu do práce a uzpůsobit si schůzky s klienty. Když si přivstanu a do práce dorazím v 6:00, mám čas se nasnídat nebo si popovídat s kolegy. Poté si začnu pročítat emaily a fyzické dopisy, které mi došly. Klienti mi začnou chodit nejdříve od 8:00, takže mám mezitím čas napsat zprávy o průběhu dohledu nad odsouzenými, když mě o to soud požádá. Udělám si tedy lustraci stíhaných osob, jestli nemá osoba nový záznam, zkontroluji, jestli nemá přestupky a začnu zpracovávat dokument, ve kterém popisuji, kolikrát u mě klient byl, co jsme řešili, jestli plní soudem uloženou povinnost (např. placení výživného) nebo kolikrát jsem ho a s jakým výsledkem testovala na drogy a alkohol.
Vzhledem k tomu, že pracuji na oddělení dohledu dospělých, čekají mě konzultace s klienty, kteří si odpykávají trest na svobodě. Jsou to lidé, kteří u soudu dostali na určitou dobu tzv. podmínku s dohledem nebo lidé, kteří jsou na podmínku s dohledem propuštění z vězení. Mezi klienty mám třeba bývalé (nebo i aktivní) uživatele drog, osoby odsouzené za násilné trestné činy nebo majetkovou trestnou činnost.

Můžeš popsat, jak probíhá konzultace s propuštěným vězněm?
Po propuštění se ke mně bývalý vězen dostává zhruba po měsíci. Ptám se ho, jestli se mu podařily vyřídit potřebné dokumenty, jak zvládl výkon trestu, kde má zajištěné bydlení, jestli má příjem nebo je veden na úřadu práce (ÚP) a domlouvám se s ním, co vše mi doloží do příští konzultace (nájemní smlouva, pracovní smlouva, platba zdravotního pojištění, pokud pracuje na dohodu nebo jaké dávky má od ÚP vyřízené). Osoby, které mají od soudu nařízen zákaz užívání alkoholu nebo drog, testuji namátkově na návykové látky – alkoholtesterem, slinnými nebo močovými testy. Ptám se na jejich minulost (jak často užívali drogy, s kým a kde…) a jaký je jejich současný postoj k užívání. Problém závislosti však řešíme i s odsouzenými, kteří nepáchali trestnou činnost pod jejich vlivem – to, že někdo užívá, zjistíme třeba na některé z konzultací z toho, jak jedná. To, že užívají, není v podstatě trestné, ale zjednodušeně řečeno to zvyšuje např. riziko selhání nebo recidivy.

Jak vypadá úvodní schůzka s klientem, který má povinnost absolvovat léčbu?
U takového klienta zjišťuji, jestli už nějaké sociální zařízení kontaktoval – v Brně jsou to často Podané ruce. Na konzultaci mu poté testuji moč nebo sliny na záchyt přítomnosti látek v těle: např. opiáty (nejčastěji heroin), kokain, THC, benzodiazepiny (návykové léky jako Tramal, Rivotril…), amfetamin (pervitin), metanfetamin (také pervitin) a alkohol. Pokud je výsledek pozitivní, upozorním ho, že má zakázané užívat návykové látky a pokud se to bude opakovat, budu to muset sdělit soudu v mimořádné zprávě. Po testu na drogy zjišťuji jeho celkovou situaci. Ptám se ho na dluhy, děti, rodinné poměry, u koho má podporu v nouzi a také se bavíme o okolnostech trestné činnosti – proč ji páchal, proč začal brát drogy… Nejdeme ale úplně do hloubky, protože se jedná o první schůzku, která trvá 45-50 minut a spíše i já mu povídám, jak bude naše spolupráce (dohled) vypadat. Vysvětlím mu, že za mnou bude chodit pravidelně jedenkrát měsíčně a že budu prostředníkem mezi ním a soudem. Je také důležité mu zdůraznit, že se mnou může řešit cokoliv, co bude potřebovat – třeba i průser než ho nechat vyhnít. Snažím se být lidská. Poté si domluvíme další termín.

Jak pokračuje tvůj den?
Pak zjistím, že mám zmeškaný hovor, tak volám zpátky a na druhé straně je poškozený člověk, který nedostal platbu, tak mi nadává, k čemu jako jsme (smích). Do toho mi zvoní další odsouzený na konzultaci – třeba pašeračka drog na mezinárodní úrovni. Když ke mně člověk chodí přes rok, znám ho a konzultujeme spolu jen třeba deset minut. Povíme si, co je nového a dáme si termín třeba za dva nebo tři měsíce.
Když dostanu dopis od vězně, který z vězení žádá o spolupráci, odpovídá mi v něm na otázky, které jsem mu předem poslala. Popisuje v něm svůj život a jak se dostal k trestné činnosti. Následně s kolegy plánuju, kdy bychom za ním mohli jet společně do vězení.

Jaké 3 dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Komunikaci, aktivní naslouchání a řízení času.

Co bys vzkázala těm, kteří uvažují o roli probační*ho úřednice*ka? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Osobně si myslím, že se na tuto pozici hodí člověk, který má určitou úroveň zdravého sebevědomí, je schopen asertivity a nebojí se komunikovat s lidmi na všech úrovních – osobní konzultace s odsouzenými, mezi kolegy a nadřízenými, se soudy… Je však pravda, že hodně těchto dovedností a schopností jsem získala až při této práci. Pro dobré vztahy na pracovišti je důležitá i kolegialita.

Z jakého klienta jsi měla v poslední době radost? Viděla jsi u něho/ní zlepšení situace?
Jeden klient, se kterým jsem spolupracovala i během jeho pobytu ve vězení, byl podmíněně propuštěn na svobodu a během jednoho roku si zvládl dodělat maturitu a úspěšně se dostat na vysokou školu.
Příběh jiného bych nenazvala radostným, ale spíše příběhem k zamyšlení. Klient prodal svůj byt, aby zaplatil nemalou náhradu osobám, kterým způsobil škodu. Smutné na tom je, že je z něj dnes bezdomovec. Avšak tuto cestu si zvolil tak nějak sám.

V práci denně slýcháš mnoho smutných osudů. Jak trénuješ svoji psychickou odolnost? Jak se s těžkými osudy vyrovnáváš?
Poměrně dost dobře se mi daří „nechávat“ příběhy lidí v práci a nenosit si je domů. Nicméně, někdy nad osudy lidí přemýšlím víc, často se o nich bavím s kolegy, sdílíme vzájemně to, co nás tíží, znepokojuje, s čím nebo kým si nevíme rady, probíráme možná řešení. Je dobré si uvědomit, že minulost změnit nelze, ale budoucnost ano. Ale to hlavní, co si z toho všeho beru, je uvědomění si, jak moc dobře se oproti jiným lidem vlastně mám – díky tomu jsem schopna radovat se i z maličkostí a zdánlivě samozřejmých věcí, a toto se snažím předávat i svému okolí.