Podle čeho jsi vybíral obor na vysoké škole?
Obor jsem si vybral v podstatě náhodou, protože se mi strašně líbila fakulta a název oboru. A i když bych neměnil, svému já bych zpětně poradil, že by si mělo více nastudovat, čemu se na tomto oboru bude skutečně věnovat, co obor opravdu nabízí a nedívat se jen na název.

Po bakaláři na Fakultě sociálních studií (FSS) jsi šel studovat magistra do Polska. Jakou si měl motivaci k této změně?
Během studia na FSS jsem byl půl roku na Erasmu v Budapešti a strašně se mi v mezinárodním prostředí zalíbilo, protože si myslím, že mě to posouvalo dál, i když ne stoprocentně akademicky. Úroveň Masarykovy univerzity byla lepší než třeba úroveň studia v Budapešti, ale strašně se mi líbilo setkávání s lidmi z cizích států a začal jsem přemýšlet nad studiem magistra v zahraničí. Protože jsem měl téma bakalářky spojené s Polskem, jejich jazyk jsem se trochu učil, a shodou náhod jsem měl v Polsku kamarády, které jsem potkal na Erasmu v Budapešti, vydal jsem se studovat zrovna do Varšavy.

Byl pro tebe přechod na magisterské studium v cizí zemi v něčem těžký?
Bylo to těžké v tom, že jsem studoval v polštině. Ale předtím, než jsem na tamní univerzitu nastoupil, jsem tam půl roku pracoval v technologické firmě jako tester operačních systémů a zdokonaloval se v jazyce. I obor byl trochu jiný než moje zaměření na bakaláři a na přijímačky jsem se musel doučit alespoň základy ekonomie.

Měl jsi kromě Erasmu čas i na stáže, brigády, spolky…
Na bakaláři jsem měl brigádu v právnické firmě, která byla sice úplně mimo můj obor, ale chtěl jsem si vydělat nějaké peníze, a nakonec každá pracovní zkušenost vám něco dá. Na FSS jsem působil ve studentském Rádiu R, což byla skvělá zkušenost a fantastická věc, protože jsme si s kolegou do našeho pořadu zvali české i zahraniční hosty a dozvěděli se spoustu informací o různých tématech.
V Polsku jsem pak podlehl mimoškolním aktivitám, které jsou na univerzitách hrozně silné a snad každý student je členem nějakého spolku. Mimoškolní aktivity dají člověku spoustu známých a zavedou ho na místa, kam by se normálně nedostal.

Přiblížíš nám téma spolku, kterého jsi byl členem?
Byl jsem ve skupině lidí, kteří se zajímali o mezinárodní ekonomické vztahy, takže jsme si například zvali experty z obchodních komor, kteří se zabývali obchodem Polska s cizími zeměmi (Izrael, Írán…), nebo zaměstnance ambasád, kteří nám chodili přednášet o ekonomické diplomacii.

S jakou zajímavou zkušeností ses v zahraničí setkal?
Pro mě bylo docela překvapivé, že pro vstup do těch nejoblíbenějších a nejprestižnějších studentských skupin musí člověk projít výběrovým řízením a říct, čím se bude zabývat. Já jsem se třeba do jedné takové skupiny nedostal, protože jsem musel být v práci a nemohl jsem přijít na první setkání, a řekli mi, že mám smůlu. To je rozdíl oproti spolkům tady v Česku, kde berou každého, kdo projeví zájem.

Momentálně působíš jako diplomat na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky. Jak jste se na tuto pozici dostal?
Na tuto pozici se dá dostat dvěma způsoby. Prvním z nich je klasicky skrze Diplomatickou akademii, která slouží k přípravě výkonu zahraniční služby. Tento rok bylo vyhlášeno osm nových volných míst, kam se mohli absolventi vysokých škol hlásit. Touto cestou jsem šel já. Druhým postupem je absolvovat vnější výběrové řízení na konkrétní pozici Ministerstva zahraničních věcí. Doporučuji zájemcům poctivě sledovat web a sociální sítě ministerstva, neboť se tam nabídky různých pracovních pozic objevují docela pravidelně.

Jak vypadá tvůj pracovní den?
Jsou takové dva druhy mých dní. Ty, kdy jdu na jednání do OECD a pořizujeme zápis a pokud máme instrukci z České republiky, tak během jednání vystupujeme. Na jednání se samozřejmě setkáváme s kolegy z jiných států a budujeme s nimi vztahy, což je pro naši práci velmi důležité. A pak jsou dny, kdy jsme v kanceláři a zpracováváme zápisy z předchozích jednání nebo řešíme korespondenci. Dny v kanceláři jsou taková úřednická práce.

Co tě na této práci baví a co naopak ne?
Asi možnost setkávat se s lidmi z prakticky celého světa a dozvědět se o nich víc, protože jsou to často odborníci na dané téma. Je taky strašně příjemné reprezentovat naši zemi – ne každému se to povede a vnímám to jako velkou výsadu sedět za stolem s tabulkou Czechia. Úplně si neužívám repetitivnost při jednáních, kdy se každý členský stát musí k něčemu vyjádřit, a tak se vyjadřují neustále k tomu samému. Ale to je pochopitelné a k multilaterální diplomacii to patří.

Měl jsi z něčeho obavy, když si nastoupil na pozici diplomata?
No určitě jsem měl strach vystupovat v angličtině před zástupci těch 38 států. V takovém případě si všechno raději napíšu, i když je to jen třeba banalita, protože člověk je i tak nervózní.

Jaké tři dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Analýzu textu, analýzu mluveného slova a následné zasazení do kontextu a kritické myšlení, protože informací kolem nás je spousta a je nutné vyfiltrovat to nejdůležitější. Na všechny tyto dovednosti se ve výuce na FSS klade velký důraz a hodně mi to v práci pomohlo.

Co byste vzkázal těm, kteří třeba do budoucna o vaší pozici uvažují?
Žádná univerzální rada neexistuje. Z mého pohledu je dobré zajímat se o dění ve světě, ale zároveň být úžeji zaměřený na svoje téma, o kterém vím víc než ostatní. Mým fokusem bylo třeba to Polsko. Určitě se vám budou hodit taky pracovní zkušenosti a stáže, které nemusí být pouze z prostředí diplomacie, ale třeba i z nesouvisejících oborů nebo firem, protože do státní správy může člověk přinést nové nápady i z jiných oblastí.

Jak si představuješ svou profesní budoucnost? Kam by ses chtěl v budoucnu ubírat?
Já doufám, že zůstanu na Ministerstvu zahraničních věcí. Mé směřování je limitováno mantinely instituce, které jsou však poměrně široké. Ve světě má ČR širokou síť zastupitelských úřadů, někteří kolegové pak využívají možností strávit nějaký čas v Evropské komisi nebo v jiných mezinárodních organizacích. Já zatím nemám žádný konkrétní směr, kterým bych se chtěl ubírat, ačkoliv mě díky mému vzdělání některé regiony zajímají více než jiné.