Podle čeho sis vybíral obor na vysoké škole?
Bylo to se mnou takové zajímavé (smích). Já jsem původně na střední škole studoval obor zdravotní laborant tady v Brně, takže jsem měl zaměření mimo jiné na klinickou biochemii. Jako maturitní předmět jsem si pak biochemii zvolil taky, což se paní učitelka chytala za hlavu (smích). Nakonec jsem k ní směřoval více méně celou dobu.

Uvažoval jsi někdy o změně oboru, nebo byla biochemie to pravé hned od začátku?
Myšlenky na změnu mě nikdy nenapadaly, obor mě bavil a nejvíce laboratorní práce. Naše studium bylo tenkrát jen bakalářské, protože jsme ale se spolužáky chtěli pokračovat, přibyl navazující magistr a my jsme byli tenkrát dokonce úplně první ročník. Každopádně jsme měli hodně praxe už tehdy v rámci bakalářského studia, více než na klasickém oboru biochemie, a to mě bavilo.

Dělal jsi při studiu něco navíc?
Mým koníčkem je divadlo. V Národním divadle Brno hraju přes dvacet let jako statista, takže v rámci bakalářského a magisterského studia jsem se věnoval jen tomu. Ale v průběhu doktorátu jsem začal učit na své bývalé střední škole, v té době už na vyšší odborné, kde jsem vyučoval odborné předměty, a to cvičení z klinické biochemie, cvičení z analytické chemie, instrumentální techniku a management.

Jaká je náplň tvé práce?
Moje práce je hodně specifická, protože jsem zároveň labmanažerem v Loschmidtových laboratořích, takže mám částečně agendu spojenou s chodem laboratoří, bezpečností, s organizováním objednávek a správou instrumentace. Jinak taky učím a podstatná část mého úvazku je i vědecká činnost. Takže nejsem úplně typický příklad zaměstnance, který by se zaměřoval na něco užšího, třeba čistě na výzkum. Zastřešujícím slovem pro moji práci je různorodost. Co se týče výzkumu, jsme skupina proteinového inženýrství a momentálně se snažíme hodně implementovat analytické trendy. Jsme tu vlastně čtyři týmy a tým, do kterého patřím já, se zabývá kinetikou a mikrofluidikou. Já se zaměřuji hlavně na mikrofluidiku, tzn. vývoj nových aplikací, měřících postupů a hardwaru jako takového a pak všechnu tu práci s tím související.

Co si můžeme pod pojmem mikrofluidika představit?
Mikrofluidiku si můžete představit jako normální analytickou metodu, s tím rozdílem, že pracujete s objemy menšími než jeden mikrolitr, to je množství tekutiny tak mizivé, že potřebujete nějakou vhodnou citlivou detekční metodu, která by byla schopná s tím nějakým způsobem pracovat. Mikrofluidní čipy kombinují citlivé detekční systémy s prací s malými objemy. Tímto můžeme měřit třeba enzymovou aktivitu. Díky tomuto je práce v laboratoři efektivnější, protože to, co by laborant zvládl za rok, zvládne přístroj za den. A je to taky ekologičtější varianta.

Jak vypadá tvůj pracovní den?
Moje dny jsou různorodé, podle typu práce, kterou zrovna dělám. Někdy je to „otravná“ agenda, když člověk musí vypisovat různé tabulky, ale to je nutnost, ke které jsme se upsali při podepisování grantu. Něco už je naštěstí automatizované, třeba rezervační systém pro přístroje, takže je to víceméně práce na počítači, a ne manuální vyhledávání někde v kalendáři. A co se týká té vědecké části, tam je to o tom, na jakém typu mikrofluidní platformy pracuju. Časově nejnáročnější je příprava mikrofluidních čipů, protože to člověku vezme i den nebo dva. Mikrofluidní čip je malý silikonový bloček s otisknutým 3D designem, který se díky aktivaci povrchu kyslíkovou plazmou přilepí na stejně aktivovaný povrch mikroskopického sklíčka. Kanálky, které takto vzniknou, mají průměr asi jako lidský vlas a menší. A s takovými malinkými rozměry potom pracujeme.

Co tě na práci baví a co ne?
To, co mě nebaví, bych asi dlouho hledal (smích). Baví mě různorodost, není to jen opakující se monotónní činnost, která člověka postupně umlátí. Samozřejmě občas je den blbec, kdy se prostě nedaří. Na této skupině je ale skvělé, že jsou tu lidé hodně akční, navzájem se povzbuzují, a když má člověk mrzuté období, ostatní ho nakopnou (v pozitivním slova smyslu). Není to tak, že by přišel jako bubák do práce, a ještě se v tom začal víc utápět, místo toho se na něj v práci usměje pět lidí, a to je povznášející. Myslím si, že kdybych měl hledat negativa, tak budu hodně dlouho pátrat v paměti.

Jaké tři dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Schopnost kriticky přemýšlet nad věcmi, často je totiž potřeba rozhodnout se velice rychle a efektivně. Pak asi kreativita, protože moje práce je hodně o tom „vyrábět věci na koleni“. Spousta věcí se dá koupit komerčně jako Black box měření, ale spoustu toho, co my vyvíjíme, ještě nebylo komerčně uplatněné a neprodává se. Takže my si z dostupných komponent skládáme potřebné prvky sami, a je potřeba je navrhnout a poskládat dohromady. A taky by člověk měl být pozitivně naladěný, protože když je mrzutý, tak toho stejně moc nevymyslí.

Co bys vzkázal těm, kteří uvažují o roli biochemika*čky? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Měl jsem spolužáky, kteří z biochemie utekli dělat něco jiného, ale drtivá většina těch, kteří se mnou studovali, v oboru zůstala. Myslím si, že pokud si jednou člověk tento obor vybere, tak v něm už i zůstane. Osobně jsem se nepotkal s tím, že by někdo po letech studia chemie řekl, že ho to vlastně nebaví a že jde raději od toho. A jinak by měl člověk umět pracovat s instrumentací a ovládat spoustu softwarů.