Podle čeho sis vybírala obor na vysoké škole?
Já jsem už od školky tušila, že bych chtěla být učitelkou. Inspiraci jsem nejspíš získala od babičky, která byla učitelkou a bydlela ve školním bytě, takže jsme o prázdninách prolézaly celou budovu školy, a tím jsem k tomu přirozeně získala vztah. Při výběru předmětů na vysoké byla biologie jasná volba, od střední školy jsem v ní absolvovala olympiády a vždycky mě bavila. Matematika mi k tomu potom přišla taková praktická, protože se učí na všech typech škol a její uplatnění je velké.

Mířila jsi v učení od začátku na střední školu?
Ano, tak nějak jsem tušila, že bych raději pracovala se staršími žáky. Navíc, protože mám vystudované učitelství pro střední školy, mohla bych učit i na základce. Teď učím na čtyřletém a šestiletém gymnáziu, dřív jsem učila i na osmiletém a musím říct, že mi ty menší děti nevadily, je to takové příjemné zpestření a trochu jiná práce.

Dělala jsi při studiu něco navíc? Jako brigády, spolky, Erasmus, stáže…
Dělala jsem hlavně brigády, do zahraničních výjezdů jsem se nezapojovala, tehdy to ještě nebylo tak běžné, jako je dneska. Ale brigády jsem dělala po celou dobu studia a byly z nejrůznějších oborů, vyzkoušela jsem si různé obory. Například jsem točila zmrzlinu, pracovala jsem v pekárně, ve výrobně počítačových klávesnic atd., abych si vyzkoušela i manuální práci. Ale samozřejmě některé brigády také směřovaly k práci s dětmi, vedly jsme s kamarádkou volnočasové aktivity pro děti.

Jaká je náplň tvojí práce na pozici učitelky matematiky a biologie na gymnáziu?
Hlavní náplní práce je samotné učení jako takové, přičemž já učím v současnosti biologii i matematiku. S výukou biologie je spojená organizace mnoha kurzů, a to i pobytových. Vedle toho jsem také po celou dobu třídní učitelkou, přijde mi, že to k tomu prostě patří. Jako třídní se teď s maturitním ročníkem chystám například na kurz do Prahy. Naše gymnázium také spolupracuje s vysokými školami a realizují u nás svoje praxe studenti učitelských oborů. Každý rok mám na starosti několik budoucích učitelů. Nově příchozí kolegové, zejména ti začínající, také potřebují podporu a pomoc nás zkušenějších.

Jak vypadá tvůj pracovní den?
Můj pracovní den je dán rozvrhem, který si můžeme docela dobře přizpůsobit. Začínáme téměř vždy v osm, s tím, že učitel přichází minimálně o čtvrt hodiny dříve. Když některý den začínáme později, můžu si vyřídit úřady, lékaře apod. Vyučování trvá nejdéle do půl čtvrté, většinou do dvou, ale pro mě jsou i dny, kdy mám výuku třeba jen do desíti. Tento čas využívám k přípravě výuky na další dny.
Ve školství rozhodně není pracovní doba osm hodin denně, v podstatě každý den si nosím práci domů, kde se věnuji přípravě na výuku a opravování testů. Dělám to ale z vlastní vůle, protože na to mám doma větší klid.

Co tě na práci baví a co ne?
Baví mě pestrost práce, každý den je pro mě jiný. I když učím třeba stejné učivo, každá třída na něj reaguje jinak. Baví mě také práce s mladými lidmi, kde opravdu vnímám, že jim člověk může poskytnout nějaký přehled, motivaci, a třeba i rozvíjet jejich zájmy a talent. Na druhou stranu je tu časová náročnost. Práce pro mě často nekončí tím, že přijdu ze školy domů. Naštěstí máme prázdniny. Těmi je školní rok přiměřeně rozdělený do úseků, po kterých přijde prostor na regeneraci. Myslím si, že kdyby letní prázdniny nebyly, učitelé by asi v tomto tempu nemohli setrvávat desítky let (smích). Je potřeba udělat si sociální detox, tato práce je sice krásná, ale opravdu náročná.

Jaké 3 dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
První je komunikativnost, tu si myslím, že učitel musí ovládat. Na druhé místo bych dala empatii, protože trávíme s žáky opravdu velkou část dne a vnímáme jejich potřeby. Jako třetí bych zvolila nadšení, protože když je učitel pro výuku zapálený, je to v hodinách poznat. V takovém případě dokáže některé žáky pro svůj předmět nadchnout, strhnout a je to třeba prvotní impuls k tomu, že se danému předmětu budou věnovat třeba i na vysoké škole.

Co bys vzkázala těm, kteří uvažují o roli učitelky*e na střední škole? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Vzkázala bych, že učitelství je pořád ještě spíše poslání než čistě profese, kde si člověk odpracuje hodiny a jde domů. Je potřeba, aby to člověka bavilo a aby to dělal se vším všudy. Učitel se také musí celoživotně vzdělávat, sledovat novinky a přenášet je do výuky, a to nejen ve svých předmětech. Je zároveň nutné ovládat další dovednosti, které jsme nestudovali, jako moderní technologie, AI, práce se studenty se specifickými potřebami, anebo třeba občas převzít některou z funkcí rodiny, vyslechnout si osobní problémy a poradit, případně doporučit návštěvu odborníka. Odměnou je pozorovat, jak se žáci ve škole posunuli, jak se zaměřují konkrétním směrem. A vy to můžete přímo ovlivnit. To mi přijde skvělé.

Přijde mi, že toto povolání je dost náročné. Co děláš pro to, abys nevyhořela?
Já jsem teď ve školství asi dvacet let a sama přemýšlím nad tím, jak dlouho to můžu vydržet a jestli je to i třeba dobře pro studenty. Mezi učitelem v pokročilém věku a studenty mohou pak být různé bariéry, jako třeba generační nebo technologické. Na druhou stranu tito učitelé mají obrovské životní i pedagogické zkušenosti, takže mají studentům hodně co předat. Ale je určitě potřeba zvážit, jestli nepřišlo vyhoření a je to pro obě strany dobré. Sama u sebe se na to snažím myslet a pracovat s tím. Hledám si nějaký ten prostor pro odreagování a pobývám chvíli i někde, kde nejsou lidi, abych měla klid sama na sebe.

Připravilo tě studium dostatečně na pozici učitelky?
Z pohledu odbornosti v biologii bylo studium velmi přínosné. V matematice jsme dělali samozřejmě spoustu témat, na které na střední škole vůbec nenarazíme, a středoškolská matematika mi tam trochu chyběla. Velký handicap jsem cítila hned po nástupu do praxe v metodické přípravě, v otázce, jak vlastně učit. Nyní k nám na gymnázium chodí praktikanti z přírodovědecké fakulty, a u nich vidím, že se dějí změny k lepšímu z pohledu vědomostí, které mají o metodách výuky a také o tom, jak pracovat s různě nadanými žáky.

Vzpomínáš si, jestli bylo v rámci pracovního procesu něco, co ti pomohlo tu schopnost učení dohnat?
Určitě to byla inspirace od kolegů a taky jsem měla štěstí, že obě gymnázia, kde jsem učila, kladla velký důraz na metody učení. Byli jsme vedeni, abychom se vzdělávali a sdíleli různé tipy do výuky. Myslím si, že to bylo pro mě velkou výhodou.