Kam jsi chodil na střední školu?
Díky tomu, že si naši v polovině 90. let mysleli, že kariéra bankovního úředníka je ta pravá, manévrovali mě na Obchodní akademii na Kotlářské. Tím pádem byla moje další cesta předem předurčená a ve studiu jsem pokračoval na Ekonomicko-správní fakultě na Masaryčce.

Takže měli zásadní vliv na rozhodování o tvém studiu rodiče?
Tenkrát jsem šel na střední z 8. třídy, takže jsme výběr ladili s rodiči. Vytipovali jsme si gympl a akademii. Gympl tenkrát nevyšel, tak jsem šel na akademii.

Měl jsi podáno více přihlášek na vysokou školu?
Měl jsem podané přihlášky na všechny tři brněnské ekonomky. Dostal jsem se na VUT a Masaryčku, ale protože ekonomka na VUT se více profilovala do účetnictví a čísel, rozhodl jsem se pro obor Podnikové hospodářství na MU, které mělo širší záběr.

Tento obor jsi dostudoval, nebo jsi v průběhu své zaměření měnil?
Obor jsem během studia neměnil, ale na konci 90. let jsem začal pracovat v neziskové organizaci Rezekvítek a na Lipce a začalo mě to táhnout k environmentálnímu vzdělávání. Chtěl jsem si v tomto oboru rozšířit znalosti, ale zároveň jsem nechtěl na pajdák, proto jsem si podal přihlášku na Humanitní environmentalistiku na Fakultě sociálních studií. Tam jsem ale vydržel jen jeden ročník, protože ve druhém semestru jsem se začal poohlížet po zaměstnání na plný úvazek v environmentální oblasti a vzdělávání. V roce 2005 mě vzali do Nadace Partnerství – v tu dobu jsem měl ECON hotový a práce v nadaci mě pohltila svojí různorodostí natolik, že jsem dal environmentalistice vale.

Bylo pro tebe studium na ekonomce v něčem náročné?
Vzhledem k tomu, že jsem na střední studoval akademii, bylo pro mě náročné vyrovnat se spolužákům v některých matematických dovednostech. Na druhou stranu jsem ale hodně dělal do IT, protože mě to bavilo, takže jsem je dotáhl zase v jiných oblastech. Specifická byla statistika, odvozování vzorců, lineární programování. Teď už bych se vůbec nechytal.

Na co ze svých vysokoškolských studií rád vzpomínáš?
Na některé spolužačky a spolužáky (smích). Vzpomínám na to, jak jsem se potkávali i mimo školu. Řada z nich zůstala v Brně. A také bylo skvělé, že Ekonomicko-správní fakulta přímo sousedila s Lipkou, takže jsem volné hodiny trávil aktivně na Lipce, kde jsem dobrovolničil.

Jakými profesemi jsi si až po post ředitele Nadace Partnerství prošel?
Po škole jsem nastoupil do nadace, kde jsem začínal s certifikací Cyklisté vítáni – vybírali jsme místa, která poskytují kvalitní služby pro cyklisty. Dostal jsem se tak k managementu udržitelného cestovního ruchu. Poté jsem pracoval na Moravských vinařských stezkách, což je projekt rozvoje vinařské turistiky na jižní Moravě. Byly to manažerské pozice s přesahem do marketingu. Zároveň jsem si odbíhal i za svým koníčkem a to je IT. Pomáhal jsem stavět webové služby a nějakou dobu jsem i vedl IT tým. V nezisku to tak bývá, že člověk s určitými schopnosti se může dál rozvíjet v tom, co ho zajímá a baví. Od roku 2013 jsem byl ředitelem Partnerství o.p.s., což je dceřiná společnost Nadace Partnerství. A před 4 roky jsem se stal ředitelem nadace, ve které pracuji celkem už 18 let.

Jak bys popsal svůj běžný pracovní den?
Můj pracovní den většinou začíná den nebo dva předem. Projdu si schůzky, které mě čekají a připravuji se na ně. Práce ředitele je hodně setkávací směrem dovnitř i navenek. Musím být dopředu připravený na témata, se kterými se kolegové chtějí potkat, aby byl čas přínosný pro obě strany. Ač jsme v nadaci zavedli spoustu nástrojů pro usnadnění práce a komunikace – úkoly řídíme přes Asanu, komunikujeme ve Slacku, email se snažíme omezit jen pro externí komunikaci, tak já se k těmto nástrojům dostávám až na závěr dne po všech schůzkách. Pro mě je alfou a omegou nastavit si, co chci sledovat a co ne. Říct si, které věci jsem oddelegoval a které je možné oddelegovat a pak se jen soustředit na supervizi s kolegy, kteří mají úkol zadaný.

Jaké dovednosti na tvé pozici nejčastěji využíváš, a naopak, jaké dovednosti cítíš, že ti chybí?
Od té doby, co pod sebou nemám jen jeden tým, ale celou organizační strukturu, jsem cítil, že si nevystačím jen s tím, co znám ze školy. Hodně mi pomohlo vzdělávání přes rozvojové kurzy, koučování, mentoring. Ty mě ovlivnily v tom, kde si být jistý a jak pracovat s kolegy. Nedovedu si představit, že ve 23 letech, kdy jsem končil jako inženýr, bych na to měl dostatečný aparát. Nedovedu si ani představit, jak tyto dovednosti ve škole nabýt. Zpětně si vzpomínám na simulační hry, ve kterých jsme na ECON soutěžili se smyšlenými podniky na trhu. Měli jsme rozdělené role od HR k finančnímu řízení, marketingu, prodeji. Hry byly hodně o interakci mezi spolužáky a vyjednávání, ale chyběla mi facilitace nebo mentorování, aby mohlo dojít k našemu rozvoji. Tyto kompetence jsem získal až v nezisku, kde jsem intenzivně komunikoval se státní správou.

Na jaké konkrétní dovednosti byly kurzy a koučování zaměřeny?
Jak vést lidi k samostatnosti a jak jim úkoly jasněji delegovat. Kurzy, podobně jako vysoká, byly o lidech, které zde potkáte. Seznámil jsem se s lidmi z různých úrovní firem. Hodně mi dalo naše vzájemné sdílení. Rozvojové kurzy nejde dělat úplně online, takže je důležité si uchránit čas a na pár dní vyjet a pracovat na sobě.

Jaké jsou tvé silné stránky, které ti pomáhají na pozici ředitele?
To je zajímavá otázka, o tom jsem nikdy nepřemýšlel (smích). Myslím, že mám býčí povahu, že se nevzdávám. V nadaci jsme si prošli řadou kritických okamžiků, kdy bylo důležité soustředit energii a mít v sobě klid, že to dám a dám to i proto, že jsou tu i další lidi. V nadaci pracují lidé, kterým jde o misi. Svým odpracovaným časem mají možnost věci změnit. Moje role je ukazovat každému z nich, co je na konci a kam jdeme. To je hlavní úloha lídrů. Jak nadace rostla, přibývaly pozice, které jsou různě fokusované např. jen na zpracování a administrativu a lidem může začít unikat smysl.

A myslíš, že tě vystudované obory dostatečně připravily do pracovního procesu?
Nedokážu úplně posoudit, protože na podnikovém hospodářství jsme měli řadu věcí týkajících se výrobních linek, které jsem nikdy nevyužil. Na druhou stranu mě obor připravil na analýzu a syntézu dat a na to, jak nastavovat procesy a reportovat. V tom jsem se cítil silný a škola mě v těchto dovednostech jednoznačně rozvinula a podpořila. V nadaci procesy a reporting chyběly a myslím, že se mi ji podařilo v tomto směru posunout.

Co ti přijde na tvé pozici nejnáročnější?
Je to práce s lidmi. Ne s každým si hned najdeš svoji chemii a úplně nejnáročnější je rozchod s člověkem, který byl nějakou dobu tvůj spolupracovník, ale už to dál nefunguje a je potřeba transparentně říct, proč se s ním loučíme. To jsou věci, které mi historicky moc nešly a jsou pro mě výzva.

A co tě naopak baví, co tě na tvé práci naplňuje?
Baví mě sledovat samostatnost kolegů a já jen mohu žasnout, že se projekt rozvíjí a žije. Velkou inspirací je i celý kolektiv, který v nadaci byl a je – inspirativní a zkušení lidé. To je obrovské bohatství, na které je radost navazovat.

Jak bys definoval ideálního kandidáta na pozici ředitele neziskovky?
V neziskovce je to vždy o misi. Ve chvíli, kdy jako šéf nejsi srostlý s tím, kam zakladatelé chtěli neziskovku směřovat a začneš ji vést jinam, tak to je něco, na čem organizace může shořet. Když se odpojí to, co bylo na začátku, proč jsme to do toho šli a vytratí se energie, která nalákala první zaměstnance od toho, kam to chce lídr dál posouvat. Ředitel to musí udělat tak, aby směr navazoval a zaměstnanci byli srostlí s organizací a v souladu s tím, co nabízí veřejnosti.

Petře, je něco, co bys zpětně za svých vysokoškolských studií udělal jinak?
Díval bych se, kam vyjet na Erasmus a vybral bych si jiný obor na ECON. Tenkrát byl na fakultě ještě obor Veřejná správa. Teď bych šel na ni. U lidí z Veřejné správy jsem víc cítil, že mají srdíčko pro veřejný zájem, dopad. V našich dvou kruzích na podnikovém to bylo spíš o marketingu, managementu, jak se umět prodat... To jsem sice dělal, ale neměl jsem to sám v sobě.

Jaké jsou tvé kariérní plány nebo sny?
Byl bych moc rád, kdyby se nám podařilo zajistit nadační grantování tak, abychom byli schopni každý rok 30 miliónů rozgrantovat na aktivity kolem ekosystémových služeb přírody a zapojování veřejnosti do komunitních projektů a aby tato částka každý rok o 10-15 % rostla, což je závislé na vztazích s filantropy.