Podle čeho sis vybíral obor na vysoké škole?
Vždycky mě zajímaly přírodní vědy jako fyzika, matematika a chemie. Přihlášky jsem si nakonec podal na MUNI obor Fyzika a na VUT Elektro a strojírenství. K nám na MUNI jsem nastoupil bez přijímaček, a už jsem tu zůstal. To je výhoda fyziky, že se sem moc lidí nehlásí, a tak je fakt jednoduché se sem dostat. Paradoxně taky jeden z dalších důvodů, proč jsem šel na fyziku, byl ten, že jsem nesnášel psaní slohovek. No a jak to tak bývá, teď se jejich psaním živím (smích). První taková seminárka pro mě byla bakalářka a vlastně taky fyzikální praktika, tam se člověk hezky naučí psát, protože musí zpracovávat výsledky z měření v laboratořích. Takže vás ve škole naučí všechno, co potřebujete, i když to ze začátku nečekáte.

Dělal jsi při studiu něco navíc? Jako brigády, spolky, Erasmus, stáže…
Já jsem už ve druhém semestru v prváku dostal práci tady u nás v laboratoři. Tenkrát jsem koukal na nástěnku, kde se ptali, jestli se někdo chce zapojit do výzkumu, tak jsem se zkusil přihlásit a oni mě vzali. Přijde mi taky fajn, že fyzika se nedá dělat v jednom státě na jednom pracovišti, takže spolupracujeme s kolegy po celém světě. Na magisterském studiu jsem proto byl na čtyři měsíce ve Francii, kde jsem si vyzkoušel, jak to funguje v laboratoři tam, a na doktorátu jsem vyjel na tři měsíce do Nizozemska. Tam bylo super zjišťovat, jak to funguje na západě. Po škole jsem pak služebně vyjel na měsíc do Švédska a Japonska. Takže pokud má člověk rád cestování, fyzika je docela dobrá cestovní kancelář (smích). A mimo obor jsem taky během studia jako přivýdělek pracoval na poště.

Lákalo tě někdy pracovat v zahraničí?
Obory fyziky mají u nás i ve světě skvělé uplatnění. Já jsem měl jsem nabídky na doktorát z Nizozemí a z Německa, ale to jsem odmítl a zůstal tady u nás na MUNI. Člověk to možná úplně nečeká, ale je zvyklý na nějaký standard třeba ohledně vybavení v laboratoři, a když odjede na západ, zjistí, že jsme tady v Česku na tom lépe než spousta zahraničních kolegů. Byli jsme totiž relativně dlouho rozvíjející se země, takže jsme dostali peníze z EU později, a i když je naše vybavení obdobné tomu na západě, je o hodně novější.

Jak vypadá tvůj pracovní den na pozici docenta fyziky plazmatu?
Výhoda mojí práce je, že není stereotypní, takže běžný den pro mě vlastně neexistuje. Příjemná část práce je učení, je super potkávat se s mladými šikovnými lidmi, které zajímá obor. Skvělé je taky vedení prací magisterských studentů, protože je moc příjemné zasvětit je do práce v laboratoři, bavit se s nimi a vidět, jak je to zajímá a jak jim to jde. Ale i přednášky a praktika jsou fajn část dne. Mimo výuku se věnuji řešení projektů a výzkumu. Fyzika není něco, co si uděláte sami, takže je většinou potřeba vyřídit maily a telefony se spolupracovníky tady v Brně nebo odjinud a nějak ten výzkum koordinovat. A potom už přichází na řadu samotné zkoumání. Do laboratoří se teda už moc často nedostanu, spíš za odměnu, ale aspoň se poptám kolegů, jak to jde, člověk se podívá na data a získá z toho něco nového. A každý den mě nevyhnutelně čeká psaní slohovek v podobě článků, tím strávím každý den hodinku nebo dvě.

Co tě na práci baví a co ne?
Baví mě, že je moje práce tak strašně nemonotónní, že každý den dělám něco jiného. Skvělé jsou taky možnosti cestování, je zábava potkávat kolegy na konferenci v zahraničí nebo si aspoň psát, a to jak v rovině pracovní, tak v rovině osobní. Taky tu máme fajn kolektiv. A co už je menší zábava, je nějaká nutná administrativa. Té ale naštěstí ubývá, protože už máme administrátorky, které to dělají za nás. A co je nevýhoda, že tu není klimatizace. Ale i tak bych nevyměnil náš hezký historický areál za kampus (smích).

Jaké dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Nejčastěji využívám soustředění, cílevědomost, trošku pracovitosti, a taky zapálení pro věc. Je potřeba, aby člověka práce bavila, aby ji mohl dělat dál.

Co bys vzkázal těm, kteří uvažují o roli docenta fyziky? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Moje rada by byla nebojte se a pojďte to zkusit, nenechte se hned na začátku fyzikou odradit jako většina lidí. Není těžké se sem dostat, vyzkoušejte to. Já jsem byl po prvním týdnu na bakaláři hodně v šoku, ale když se s tím vnitřně smíříte a zjistíte, že vás to baví, ty možnosti uplatnění máte skutečně obrovské.

Myslíš si, že je těžké se na studiu fyziky udržet?
Asi ano v tom smyslu, když člověk zjistí, že šel studovat něco jiného, než si původně myslel. Fyzika a matematika na střední a na vysoké se liší. Po střední jsem si říkal, že vím už vlastně všechno a že to nebude těžké, a pak jsem zjistil, že na výšce se to dělá ale úplně jinak a vlastně nevím nic. Ale když se to člověk naučí trošku z jiného pohledu a zajímá ho ten obor, tak není až tak strašné se to všechno naučit. Většina lidí odpadne, protože zjistí, že tohle vlastně studovat vůbec nechtěli.

Směřoval jsi od začátku studia k profesorství a učení na vysoké škole?
Tak brzo jsem ještě neplánoval vůbec nic, na bakaláři si člověk vlastně jen vyzkouší základy a zjišťuje, co by ho bavilo. Díky tomu, že jsem pracoval v laboratoři, pokračoval jsem po bakaláři na fyzice plazmatu. A protože to bylo pořád zajímavé, práce bylo dost a obor mě zajímal, řekl jsem si, že zkusím doktorát. Na konci roku mi pak řekli, že když zvládnu doktorát za tři roky místo čtyř, můžou mě vzít, tak jsem souhlasil.

Utkvělo ti v paměti nějaké místo, kde jsi byl pracovně?
Ve Švédsku se mi zalíbil výzkum slitin stabilizovaných vysokou entropií. To znamená, že když smícháš velké množství prvků a uděláš chemicky strašně komplikovaný materiál, on vytvoří vlastně úplně jednoduché krystalické kostičky s velice zajímavými vlastnostmi. To je teď trošku moje vlajková loď výzkumu. Do Švédska se budu na chvilku vracet zase v říjnu, ale jinak s tímhle výzkumem jezdím třeba i do Ameriky a do Japonska. Většinou do zahraničí jezdím na konference, kde se o tom s dalšími odborníky pobavím a dostanu od nich nějaké tipy. Takhle posílám do různých zemí i své doktorandy. Konference jsou takový první krok k tomu, aby se dělal nějaký společný výzkum, což je vlastně to nejlepší, co může být.