Podle čeho jsi vybíral obor na vysoké škole? 
Vylučovací metodou (smích). Věděl jsem, že obory s biologií, chemií nebo fyzikou pro mě nebudou. Zaměřil jsem se proto na humanitní větev. Na gymplu mě bavila Debatní liga, proto jsem si podal přihlášku na Práva. Bavila mě i audio-vizuální tvorba a grafika, další na řadě tedy byla Žurna. A tu jsem doplnil o Sociologii a Psychologii. Doufal jsem, že přijímačky, na které jsem byl docela neschopný, rozhodnou. Nesnáším testy a zkoušení. Nedělají mi dobře. Ale podařilo se mi na ně naučit a dostal jsem se všude. Tak jsem zvolil cestu nejmenšího odporu, i proto, že v mém okolí nebylo mnoho lidí, kteří pracovali v oboru, který vystudovali, a šel na dvouobor Žurnalistika a Sociologie.

Už v prvním semestru se ukázalo, že Žurnalistika není pro mě. Bavila mě tvorba obsahu, zajímaví lidé i teorie médií. Ne však žurnalistická práce jako taková. Sociologie mě baví dodnes, a hodně. Nenabídla mi ale konkrétní nástroje pro práci s lidmi. Proto jsem dělal znovu přijímačky, překousl strach z učení se fyziologie člověka a šel na Psychologii. Je úsměvné, jak sympaticky mi profese psychologa kombinuje příjemné věci z Žurny i Socky. Nabízí konkrétní nástroje pro práci s jednotlivcem i skupinou, zahrnuje rozhovory se zajímavými lidmi… Nakonec jsem se i přes počáteční útrapy našel.

Dělal jsi při studiu něco navíc?
Během studia Žurnalistiky a Sociologie jsem byl součástí Radia R. Taky jsem pracoval na dohodu jako marketingový a PR člověk pro jeden start-up. Na Psychologii jsem ve druhém ročníku působil jako dobrovolník Projektu SPOLU, což je spolek, díky němuž mohou studenti Psychologie a medicíny docházet na pracoviště psychiatrických nemocnic a různými formami (arteterapie, pohybové aktivity, relaxace…) pomáhat pacientům kvalitně vyplnit jejich volný čas. Jinak jsem měl štěstí a už během bakaláře jsem si našel práci na Kariérku, kde jsem mohl uplatnit psychologii při lektorování a při práci s klienty.

Jak vypadá pracovní den kariérního poradce? Co tě na pozici baví a co ne?
Má práce na Kariérku, v soukromé praxi i při lektorování pro Praktickou psychologii zahrnuje individuální konzultace a psychologické testování, vedení výuky, tvorbu aktivit a prezentací nebo práci na podcastu Krocení kariéry. A také trochu administrativní činnosti v podobě zápisů ze sezení s klienty. Nedílnou součástí je i neustálé čtení a vzdělávání se, zejména z odborných článků. Většinou mám za den jednu až čtyři konzultace, které mohou mít formu koučování, poradenského sezení, interpretace výsledků psychologických testů nebo poradenství při psaní životopisu nebo při přípravě na pohovor. Po každém sezení dělám zápis, abych nezapomněl, co zaznělo. Nebo hůř – abych si nepomotal různé klienty. Přibližně každý druhý nebo třetí týden lektoruji buď předmět Kariérní start nebo workshop na téma rozhodování / kariérní plánování / work-life balance…

Moc mě baví kombinace individuálních a skupinových aktivit. Vlastně i to sebevzdělávání je super. V psychologii se po dostudování nedá přestat studovat. To bych brzy skončil znalostmi v pravěku. Skvělý by bylo, kdyby za mě zápisy dělala v dohledné době AI (smích). Na druhou stranu mi tato činnost dává dobrý čas k reflexi – co jsem mohl udělat jinak, lépe, co se povedlo…

Jaké 3 dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Vedení rozhovoru. Lektorování. Kreativitu. Sebereflexi. Jsou čtyři, já vím.

Co bys vzkázal těm, kteří uvažují o roli kariérní*ho poradce*kyně? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Kariérní poradce je skvělá pozice v tom, že je oproti krizové intervenci nebo psychoterapii relativně bezpečnější. Neobnáší takové riziko katastrofálních přešlapů. Přesto umožňuje zdokonalovat se v řemeslu rozhovoru, v umění sebereflexe a hlavně – v oproštění se od vlastních přesvědčení, namísto kterých je úžasné dávat prostor klientům, aby si tu svou cestu vymysleli tak, jak je motivuje, jak chtějí a potřebují.

Na co ze svých vysokoškolských studií rád vzpomínáš?
Ačkoliv se to mému okolí ne vždy pozdává, jsem hodně uzavřený a seznamování mi nejde. Na MUNI jsem si ale vždy našel kamarády poměrně snadno a dodnes mám skvělý vztah s mnoha lidmi ze Sociologie, Žurnalistiky i Psychologie. To mi připadá opravdu úžasné a jsem vděčný za příležitost tyhle lidi poznat a za čas, který jsem s nimi trávil a snad ještě trávit budu.

Psychologii jsi absolvoval teprve před pár týdny. Zároveň tento obor nabízí velké množství profilací. Máš už rozmyšleno, kam chceš do budoucna profesně směřovat?
Zvolil jsem si cestu pracovní psychologie. Zaprvé mě baví odhalovat lidský potenciál a pomáhat rozvíjet lidi i organizace. Zadruhé si myslím, že spolupráce managementu, HR a pracovního psychologa bude v blízké budoucnosti neodmyslitelnou nezbytností. Ať už z pohledu správného nastavování všech možných procesů a cílů, tak i z hlediska konkrétních témat – vyhoření, work-life balance, spokojenosti nebo výkonu.

Mým pracovním koníčkem je také hledat a uvádět na pravou míru psychologický plevel, takové ty relikty minulých zjištění, která jsou buď překonaná novými zjištěními, nebo chybně interpretována mluviči. Příkladem můžou být typy osobností, které jsou ohromný business a působí věrohodně. Z pohledu rozvoje lidí, výběrového řízení, sebepoznávání a vlastně skoro všeho ohledně lidské „duše“ je to ale obvykle blbost. Rád bych byl takový psychologický zahradník pro českou kotlinu a plevel jí zbavoval. Proto jsem rozjel na sociálních sítích projekt Kritický psycholog, kde bych rád veřejnosti předával aktuální zjištění v psychologii a uváděl omyly na pravou míru. A to nakonec dělám i jako kariérní poradce.