Kam jsi chodila na střední školu?
Na šestileté Gymnázium Brno-Bystrc se zaměřením na intenzivní výuku anglického jazyka.

Podle čeho jsi vybírala obor na vysoké škole?
Když jsem se na gymnáziu rozhodovala, kam dále směřovat, nejvíce mě to táhlo ke studiu angličtiny nebo španělštiny. Z předmětů mě nejvíce bavily základy společenských věd, proto mě lákaly i moderní obory na Fakultě sociálních studií (FSS). Ve finále to vyhrála evropská studia, protože mi přišlo, že je to ve společnosti do hloubky neprobádané téma; řeší se akorát pomazánková másla, ale nikdo moc netuší, jak Evropská unie (EU) vlastně funguje. Zajímala mě i kariéra v Bruselu. Nicméně jsem se napoprvé na vysokou nedostala, a tak jsem rok strávila pomaturitním kurzem angličtiny, který mě připravil k poměrně snadnému získání FCE.

Přemýšlela jsi v průběhu studia, že bys obor změnila, nebo jsi cítila, že ses trefila hned napoprvé?
Jsem chronický dotahovač, takže to nepřipadalo v úvahu (smích). Ráda vzpomínám na předměty z praxe, např. projektové řízení nebo firemní komunikaci. Pravda je ale taková, že jsem moc nevěděla, co od evropských studií čekat. Docela mě překvapilo a mrzelo zároveň, že studium bylo velmi teoretické a neměli jsme žádnou povinnou pracovní stáž.

Dělala jsi při studiu něco navíc?
Studium oboru evropská studia mi na bakaláři i magistrovi dovolovalo mít brigády a později i práce na částečný úvazek. V průběhu bakalářského studia jsem pracovala na obchodním oddělení v brněnské nemocnici. Zde jsem se poprvé v praxi setkala s většími projekty financovanými z EU, jako jsou např. projekty přeshraniční spolupráce zdravotnických týmů.
Na bakaláři jsem vyjela na studijní Erasmus do Norska. Na magistrovi jsem získala pracovní stáž v kanceláři europoslankyně v Bruselu, kde jsem zjistila, jak fungují instituce EU a přehodnotila svou plánovanou kariéru v Bruselu.

Jakými profesemi jsi si až po současnost prošla?
Pár let jsem pracovala v projektovém řízení na brněnských vysokých školách, kde jsme řešili například vybavování divadelního studia nebo laboratoř 3D tisku. Strávila jsem také půlrok v karavanu u moře starostí o české turisty a uklízením mobilehomů. Pečovala jsem i o tým kadeřníků.
Za všechny pracovní zkušenosti jsem vděčná. Ty bizarnější mi minimálně daly představu, čím se dále zabývat nechci a naučily mě stanovovat si hranice. Zpětně jsem vděčná, že jsem si vyzkoušela práci jak ve firmě, tak ve veřejné správě, jako freelancer či dobrovolník. Všem to doporučuji a budu k tomu vést i svoje děti.

Myslíš, že tě vystudovaný obor dostatečně připravil do pracovního procesu?
Tak to si nemyslím. Ačkoli jsem si záměrně vybírala předměty, které byly co nejvíce zaměřené na praxi (zapojením expertů či terénními výjezdy), projektové administraci, do které jsem se potom vrhla po hlavě, se věnoval jeden praktický kurz. Ono ale není dost dobře možné podchytit vše dopředu, v tomto je praxe opravdu klíčová. Proto jsem začínala administrací a postupně se propracovala k psaní projektů. Právě zmiňovanou praxí jsem přišla na to, že psaní projektů na full-time se věnovat nechci, je to jednostranná činnost, která mě nebaví.

Jak vypadá tvůj den na Zahraničním oddělení Filozofické fakulty? Co tě na práci referentky baví a co méně?
Dopoledne míváme úřední hodiny, jsme tak k dispozici nejen studentům, kteří rádi proberou možnosti výjezdů osobně anebo „zahraničákům“, kteří potřebují poradit s čím si dovedete představit.
Dále se podílíme na dnech otevřených dveří fakulty, Erasmus Days nebo prezentujeme možnosti výjezdů našim studentům. V neposlední řadě také pečujeme o zahraniční studenty, a to od prvního kontaktu, kdy podávají přihlášku, přes vyřízení vízových dokumentů, až po welcome servis u nás v Brně a pomoc s případnými potížemi během studia.
Na mé práci mě nejvíce baví právě různorodost a skutečnost, že mi nepřijde snadná. Stále řešíme něco nového, což je pro mě zábavné. Oceňuji střídání činností, nevšednost a práci v týmu.
Také mi přijde motivující možnost vycestovat na zahraniční vzdělávací pobyty.

Jaké dovednosti na tvé pozici nejčastěji využíváš, a naopak, jaké dovednosti cítíš, že ti chybí?
Nejvíce se mi při práci hodí multitasking, systematičnost a stanovení si priorit. Uklidňuje mě fakt, že jsem pečlivá, takže vím, že svou práci dělám nejlépe, jak dovedu.
Cítím, že bych si potřebovala zvednout sebevědomí v prezentování před publikem, naštěstí příležitosti se v průběhu semestru najdou, ale vždy je to výzva. A to včetně technického nastavení místnosti, aby bylo vše dobře vidět a slyšet (smích).

Co ti přijde na tvé pozici nejnáročnější? A co tě naopak nabíjí/naplňuje?
Občas je potřeba opustit zaběhlé koleje a přemýšlet tzv. out of the box. Motivuje a naplňuje mě skutečnost, že pomáhám vyjíždějícím a přijíždějícím uskutečňovat jejich životní sny. To mě hřeje na srdci a dává mé celé činnosti smysl.

Co bys vzkázala těm, kteří uvažují o roli referenta*ky pro zahraniční vztahy? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Určitě je výhodou být absolventem*kou Masarykovy univerzity, protože pracujeme se systémy, které využívají naši studenti jako třeba IS nebo ISOIS. Dále pak člověk musí mít smysl pro detail, být empatický a schopen naslouchat, nebát se hovořit s lidmi a umět prezentovat.

Zpětně, v čem vnímáš, že bylo studium na MUNI pro tvůj profesní nebo i osobní život zásadní?
Jsem vděčná za účast na zahraničních pobytech. Také si myslím, že mě vysoká škola naučila pracovat s informacemi a analyticky myslet.

Zdeni, na podzim se po dvouleté odmlce budeš vracet zpátky na zahraniční oddělení. Na co se těšíš a čeho se obáváš?
Těším se na životní změnu a na moje milé kolegyně. Trochu se obávám narušení rovnováhy v pracovním a osobním životě, protože se budu vracet na třičtvrtě úvazku a děti jsou stále malé, ale zatím to mám teoreticky skvěle vymyšlené (smích).

Co bys vzkázala budoucím nebo současným studentům MUNI?
Určitě bych studentům doporučila, a vlastně to dělám i v práci, aby využívali možnosti výjezdů do zahraničí – a je jedno jestli na studijní nebo pracovní stáž. Nebáli se aktivně zajímat o své možnosti. Studenti znají zejména program Erasmus, ale těch možností je daleko víc! Studentem je člověk pár let, a je proto skvělé využívat na maximum možnosti, které má. A o to více, když vám za to ještě někdo zaplatí (smích).