Jakou střední školu jsi vystudoval?
Chodil jsem na Gymnázium Vídeňská do přírodovědné třídy.

Co nebo kdo tě ovlivnil při výběru vysoké školy?
Ovlivnila mě doba. Byla devadesátá léta a já jsem objevil knížku od Paula Samuelsona a najednou jsem zjistil, že ekonomie řeší všechny otázky a problémy světa. Tuto knížku jsem četl a hltal ji na střední pod lavicí. Předtím jsem si myslel, že budu lesník nebo půjdu studovat něco přírodovědného. Dobou a knihou jsem se rozhodl pro ekonomku.

Zvažoval jsi v průběhu studia změnu oboru, nebo jsi cítil, že sis vybral dobře hned napoprvé?
K ekonomce jsem si potom přidal ještě Environmentální studia. Ve čtvrťáku na Silvestra mě nadchla jedna holka, která mi řekla o otevření nového oboru Environmentálních studií na nové Fakultě sociálních studií (FSS). Takže v páťáku na ekonomce jsem studoval dvě školy.

Proč tě lákala zrovna Environmentální studia?
Protože mě pořád zajímaly environmentální otázky. Na ekonomce jsem studoval specializaci neziskové organizace a zajímaly mě environmentální nevládky. Kolem tohoto tématu jsem se pořád točil.

Co pro tebe během studia bylo nejvíc náročné?
Přemýšlím. Statistika – tu jsem dělal několikrát a účetnictví – to mi nikdy nešlo. Hodně zajímavé bylo, že studium na FSS bylo úplně jiné. Zatímco Ekonomicko-správní fakulta (ECON) byla o tom, přečíst si skripta a zopakovat je, na FSS nás nutili hodně číst, diskutovat o knížkách, mít vlastní názor. Tím, že to byl nový obor na nové škole, přitáhl největší kapacity z celé republiky, které utvářeli obor spolu s námi. Chodili jsme večer s vyučujícími do hospody a povídali si s nimi. Bylo to hodně živý a hodně jiný než ECON.

Věnoval ses kromě studia i něčemu navíc?
Cestování a sportu. V té době jsem dokončoval ECON a začal jsem cestovat i mimo Evropu. Erasmus byl v té době hrozně výběrový. Myslím, že jsem se hlásil do Norska, ale nevybrali mě. Kompenzoval jsem si to tím, že jsem po páťáku na ECON procestoval sám všechny kontinenty vyjma Antarktidy.

Jaká byla tvoje dosavadní kariérní cesta?
V životě jsem na plný úvazek pracoval jen pro dvě organizace. Tím, že jsem studoval ekonomii se zaměřením na neziskové organizace a Environmentální studia, dozvěděl jsem se o Nadaci Partnerství, která tehdy byla malinkatá. Čtyři nebo pět lidí pracovalo v pronajatém kumbálu. Tam jsem začal pracovat jako koordinátor Stromu života, což byl program na podporu sázení stromů spojený s veřejnou sbírkou, takže to byla i fundraisingová pozice. Poté jsem se stal ředitelem rozvoje, což zastřešovalo vedení marketingu, komunikace a fundraisingu. Po téměř 20 letech v nadaci jsem cítil, že potřebuji změnu. Odjel jsem na stáž do Ameriky a více jsem nahlédnul do podnikání. Po návratu jsem nastoupil do JICu jako ředitel marketingu. Pro mě je pořád důležité řešit společenské problémy a výzvy a přišlo mi, že přes firmy je to efektivnější než prostřednictvím neziskových organizací. Nakonec ty nejchytřejší lidi stejně pracují ve firmách, protože jsou tam lépe zaplacení.

Vnímáš, že tě vystudovaný obor dostatečně připravil do pracovního procesu?
Tak určitě (smích). Zatím mě nikdy z žádné práce nevyhodili. Jen jednou na Novém Zélandu, že jsem špatně trhal jablka.

Jak bys popsal svoji pozici ředitele marketingu?
Já marketing hlavně řídím, ale nedělám ho. Nepřipadám si jako markeťák. Mě baví organizace rozvíjet, řídit a stavět. Na JICu mám dvě role. Řídím marketingový tým – což je pět lidí, kteří marketing opravdu dělají a jsem členem vedení JIC, což v praxi znamená, že spoluřídíme naplňovaní strategie a Objective and Key Results JICu.
Většinu času jsem na schůzkách a hodně velká část mé práce je práce s týmem, aby fungoval.

Jaké dovednosti na tvé pozici nejčastěji využíváš? A jsou některé, které cítíš, že ti chybí?
Využívám strategické přemýšlení, které vyplývá ze základů managementu. Vysoká škola je základ, který učí člověka přemýšlet, ale z toho, co jsme se učili v managementu na ECON, nevycházím. Vycházím z toho, co jsem se naučil praxí a kurzy systematického řízení týmu. Hrozně důležité jsou také měkké skills, které je potřeba rozvíjet. Třeba empatie. Poznat, co si lidé myslí a umět s nimi dobře pracovat.

To myslíš, že zvládáš?
Ne (smích), to se musím pořád učit.

Co tě na tvé práci naplňuje?
To, že dělám něco společensky užitečného. Ve smyslu JIC máme napsané, že věříme tomu, že vlastní podnikání je to nejlepší, co můžeme dělat pro změnu světa k lepšímu, že jako lidstvo jsme ještě nic lepšího, než podnikání nevymysleli.

Jak bys definoval ideálního kandidáta na pozici ředitele marketingu?
Musí být dost extrovert, komunikativní, někdo, koho naplňuje bavit se s lidmi a je kreativní.

V čem bylo studium MUNI zásadní pro tvůj profesní nebo osobní život?
Mám dva tituly a manželku jsem potkal tak, že už jsem pracoval pro Nadaci Partnerství a nestíhal chodit na přednášky, tak jsem si za čokoládu půjčoval její poznámky, abych se měl z čeho učit na zkoušky. Teď je to moje manželka (smích).

Co bys vzkázal budoucím nebo současným studentům MUNI?
Užívejte si studentský život a využijte času, že jste ve škole, co nejefektivněji. Mně osobně změnily život zahraniční cesty, i když jsem s cestováním začal až po škole. Jsem rád, že jsem hned po škole nebudoval nalajnovanou kariéru (skončím školu, najdu si práci v korporaci, vezmu si hypotéku, koupím si byt....), ale šel jsem do světa. Spíš dlouhodobě pracovat na svém rozvoji a užívat si života než se uvázat rovnou ke kariéře – nechat volný průběh tomu, kam tě život zavane.

Jaké máš kariérní plány nebo sny?
Já chci vždycky dělat něco, co je užitečné a celospolečensky prospěšné.