Podle čeho jsi vybírala obor na vysoké škole?
Učitelství pro 1. stupeň pro mě bylo jasnou volbou. Hledala jsem obor, kde bych mohla pracovat s menšími dětmi, uplatnila své hudební nadání a také měla dobrý pocit z toho, že moje práce má smysl a je přínosná.

Dělala jsi při studiu něco navíc?
Během studia jsem často chodila na brigády, k tomu jsem měla spoustu dalších aktivit – vedla jsem mládežnickou scholu, hrála jsem v orchestru, pořádala jsem letní tábory… Do zahraničí mě to nelákalo, protože jsem si užívala studentský život s kamarády v Brně (smích).

Jak vypadá tvůj pracovní den učitelky na 1. stupni? Co tě na práci baví a co ne?
Vzhledem k tomu, že se ráno vypravujeme s dvěma malými dětmi, chodím do práce na poslední chvíli. Všechno na výuku musí být tedy připraveno už z předchozího dne. Dopoledne většinou učím čtyři až pět vyučovacích hodin. Pokud nemám dozor, přestávky trávím s dětmi ve třídě – někdy potřebují s něčím pomoci, jindy mi chtějí ukázat novou hračku nebo požalovat na kamaráda… (smích). Po vyučování se připravuji na další den. Většinou odcházím domů kolem 14:00, abych se doma věnovala svým dětem (úkoly, kroužky…). Často tedy pracuji ještě večer, až děti usnou – chystám kartičky, dolaďuji hry do výuky.
Nejvíc mě na této práci baví, že každý den je jiný. Pokud reaguji na aktuální rozpoložení a potřeby třídy, můžu zažít během jednoho dopoledne intenzivní práci a radost z odvedené činnosti, rozhovory s dětmi o závažných tématech, chvíle plné smíchu, kdy se otřásá celá třída a samozřejmě i řešení konfliktů… Nebaví mě papírování, je ho moc. A často je dle mého soudu zbytečné.

Jaké 3 dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Empatie, důslednost a hravost.

Co bys vzkázala těm, kteří uvažují o roli učitele*ky na 1. stupni? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Určitě je potřeba umět pružně reagovat, nebát se změn a mít trpělivost. Na prvním stupni musíš být učitelka, máma, kamarádka, soudkyně a psycholožka v jednom (smích).

S kým se ti řeší konflikty lépe – s dětmi nebo jejich rodiči?
Konflikty se mi obecně řeší lépe s dětmi, asi to s nimi lépe umím (smích). U rodičů je někdy problém, že vlastně nechtějí nic slyšet a jen přijdou učitelce vynadat… Mám pocit, že někdy dnešním rodičům chybí uvědomění, že chceme jejich dětem pomoct. Nebo se jen jejich dítě chová jinak, než si přejí oni.