Podle čeho jsi vybíral obor na vysoké škole?
Na střední škole mě bavil zeměpis a ve volném čase jsem rád jezdil na kole a poznával krajinu. Uvažoval jsem tedy o geografii. Tehdy jsem ale neměl představu o jejím praktickém uplatnění. Při pročítaní nabídek vysokých škol jsem narazil na regionální rozvoj, který spojuje ekonomii a geografii. Říkal jsem si, že kdyžtak mužů dělat v bance (smích). V prvním semestru mě ekonomie nadchla a měli jsme perfektní učitele i na geografické předměty. Proto jsem na regionálním rozvoji už zůstal.

Dělal jsi při studiu něco navíc?
Měl jsem podporu rodičů a studoval v rodném městě. Moje výdaje tak byly hodně nízké. Místo brigád jsem si spíše přidával předměty, které mě zajímaly. Absolvoval jsem také bezplatné praxe v oboru např. v Regionální poradenské agentuře, kde jsem si vyzkoušel psaní žádostí o dotace nebo u odhadce cen nemovitostí. Měl jsem štěstí, že jsem kvůli nutnosti přivýdělku nikdy nepracoval mimo obor. Vyjel jsem také na studijní Erasmus, což pro mě jako introverta byla velká škola.

Jaká je náplň tvojí práce na pozici regionalisty?
V práci nejčastěji tvořím strategické dokumenty hlavně pro obce. Kamarádi ze zakládky, kteří mají tradičnější a různé řemeslné pracovní pozice říkají, že přijdu do práce, sednu si, vezmu papír a napíšu tam věci, které nikoho nezajímají (smích). A mají pravdu. Společně s např. finanční gramotnosti, o které se teď naštěstí začalo více mluvit, má společnost velmi nízké povědomí o strategickém plánování. Přitom je plánování velmi důležité pro každodenní život a spokojenost lidí. Zahrnuje participaci na veřejné správě, spolupráci při určování, na co půjdou veřejné peníze a vůbec zájem o veřejný prostor.

A to je to, co v práci vlastně dělám. Mým úkolem je zjišťovat, co chtějí lidé změnit na místě, kde žijí. Mluvím i s lokálními politiky a ptám se, co je za problémy a jaké jsou potřeby, které by šly řešit z veřejných peněz a politickým vyjednáváním. Zjišťuji i příklady dobré praxe projektů z podobných území. Všechno tohle pak musím shrnout a přehledně sepsat na papír – do strategického dokumentu. Ten pak slouží vedení měst a obcí nebo i krajů pro zjednodušení řízení území, informovaní obyvatel, vyjednávaní, ale i při žádostech o dotace.

V práci také často zpracovávám a hodnotím data o území a dávám je úředníkům a politikum, aby svoje rozhodovaní a rozdávaní veřejných peněz měli podložené i fakty. Často tedy vlastně sedím za počítačem a sepisuji dokumenty regionálního rozvoje – strategie, výzkumné zprávy. Vezmu data o obyvatelstvu, nezaměstnanosti apod. a ty popíšu. Vezmu odpovědi obyvatel z dotazníku a vyhodnotím. Moderuju také veřejná diskuzní setkaní, kde musím vždy shrnout, co lidé vlastně chtějí a jaké mají problémy. Často jezdím i do terénu a bavím se s lidmi a politiky, jak se jim v obcích žije, co se jim tam líbí nebo nelibí a co by se mohlo vylepšit z veřejných peněz. Pak to všechno čtivou a přehlednou formou přepíšu do strategického dokumentu.

Co tě na tvé práci baví a co ne?
Na mé práci mě baví potkávat se s lidmi a poslouchat jejich vyprávění o místě, kde žijí. Používat různé participativní metody zapojení veřejnosti. Naopak si neužívám spolupráci s lidmi, kteří jsou vůči strategiím skeptičtí a snižují jejich význam.

Jaké 3 dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Kreativitu, vyjednávání a analýzu.

Co bys vzkázal těm, kteří uvažují o roli regionalisty*ky? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Určitě se hodí ovládat regionální analýzu – jasně a jednoduše popsat data o území a srovnat je s jinými územími a podívat se i na časový vývoj. Uchazeč by měl umět sestavit a vyhodnotit dotazník tak, aby byl srozumitelné i lidem, kteří nikdy tázáni nebyli. Další dovedností je tvorba kvalitativního výzkumu – např. rozhovory, veřejná setkání a používání vhodné tzv. participativní metody zapojení veřejnosti.

Kdybys měl neomezený rozpočet, jak bys vylepšil Brno?
Město Brno má ve srovnání s ostatními městy ve velmi dobrém stavu strategické plánování. V Česku patří ke špičce – ať už na úrovni města nebo brněnské metropolitní oblasti. Konkrétně mám na mysli strategii #brno2050 a Integrovanou strategii rozvoje BMO 21+.

Pokud bych měl neomezené finance, realizoval bych vše z těchto strategií. V realitě je však potřeba dát něčemu přednost, což je o osobním a politickém názoru. Kdybych si měl vybrat, tak jsou mi blízké opatření v dopravě, protože doprava je v Brně opravdu ve špatném stavu – myslím si, že je potřeba investovat zejména do bezmotorové (cyklostezky) a veřejné hromadné dopravy (severojižní diametr), což by vyvolalo zvýšený zájem o tyto druhy přepravy a ulehčilo silnicím. Sympatické jsou mi i inovativní projekty v sociální oblasti čerpající ze zkušeností vyspělejších zemí např. housing first nebo začleňování osob se zdravotním postižením a pečujících osob do běžného života. V sociální oblasti jsem zvědavý i na záměr výstavby domova pro seniory v Líšni, kde mají být vytvořeny podmínky pro mezigenerační bydlení, aby se nejednalo pouze o odkladiště seniorů. Ve vzdělávání bych podpořil různorodé alternativní přístupy, což by nemuselo stát moc prostředků a město základky a školky zřizuje. Šlo by o postupné vzdělávání a osvětu učitelů, aby se omezovalo zadupávání zvědavosti o vědění přes např. memorování a represe, ale trénovala by se více např. kreativita, práce v týmu a vlastní iniciativnost. To by nám mohlo do budoucna pomoct, abychom nebyli z velké části evropská montovna a back office jako dnes. Projekty však často nejsou jen o financích, ale i dalších administrativních a majetkoprávních překážkách a taky o dostatku kvalifikovaných a otevřených lidí a organizací, kteří by projekty realizovali.