Podle čeho jsi vybírala obor na vysoké škole?
Jednak podle historie a renomé fakulty a také kvůli Brnu. Mým původním plánem bylo stát se lékařkou, ale zalíbila se mi i Fyzioterapie. Ta bohužel na první pokus nevyšla, a tak jsem jako první obor studovala Regeneraci a výživu ve sportu. Fyzioterapii jsem začala studovala až poté, a to rovnou zároveň s navazujícím magisterským oborem Učitelství tělesné výchovy se zaměřením Kondiční trenér. Na fakultě stále zůstávám, již třetím rokem studuji na Ph.D.

Proč jsi se rozhodla otevřít si vlastní ordinaci?
Pro mě to byla ideální cesta, ale ne každý touží po soukromé ambulanci. Za mě je fajn najít si svoji cestu. Já jsem velmi ráda, že můžu spojovat a poskytovat co nejlepší podmínky k práci. Mám momentálně 5 kolegyň a tvoříme super tým. Při výběru zaměstnání, respektive místa, kde budeme pracovat je fajn vědět, jaké máme možnosti. Není nic horšího než vyhořelý fyzioterapeut, který nemá možnost seberealizace. Kurzy, odborné semináře a možnost občas někam vyjet nebo alespoň změnit oddělení nebo místo je moc fajn.

Jak vypadá tvůj pracovní den?
Než jsem byla na rodičovské, takový normální den vypadal následovně:

• Klienty mívám mezi 8. a 9. hodinou, na každého mám vyhrazenou hodinu a během dne jich mám maximálně 5-6,
• před začátkem a na konci pracovní doby poklízím co je potřeba, chystám si karty, zapisuji do nich, kontroluji kasu...,
• kolem 14-15. hodiny odjíždím, dle toho, v kolik začnu.

S jedním klientem projdu anamnézu, vyšetřím ho a následně nastavuji terapii dle jeho aktuálních potíží. Někdo přijde poprvé a někdo na kontrolu, kdy se věnujeme více samotné terapii. Je pro nás důležité mít dostatek času, vnímat klienta jako celek.

Co bys vzkázala těm, kteří uvažují o roli fyzioterapeuta*ky? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Velmi dobrá otázka. Za mě ne každý může pracovat jako fyzioterapeut. Je potřeba představivost, umět věci propojit a samozřejmě mít dobrý teoretický základ, který by studium mělo během 3 let dostatečně prověřit. Není to jen o tom mít samé A, ale umět propojit, spojit a vidět. Fyzioterapeut musí umět naslouchat a u toho už přemýšlet nad dalším postupem. Pružně reagovat na reakce klienta a dle toho upravovat terapeutický plán.

Na Instagramu máš skoro 16 tisíc sledujících. Jak se v této roli cítíš? Je to velká změna oproti konzultacím v ordinaci s klientem 1:1?
I když mě “sleduje” skoro 16 tisíc lidi, tak to není takové šílené číslo jako třeba 220 tisíc. Nemám zahlcený direct, nechodí mi nenávistné zprávy, nejsem pod žádným tlakem. Neprezentuji se jako fitness influencer, takže není nutné sdílet mou osobu. Spíše jdu cestou vzdělávacího profilu, informuji, edukuji, sdílím tipy pro zdraví, pohyb nebo právě pro děti. Řekla bych, že své soukromí si střežím dobře. Například synova tvář na Instagramu není nikdy vidět. Instagram je pro nás (firmu Fit and Tasty) prostředek, jak se přiblížit lidem a informovat je o tom, co děláme, a tak klienty “dostat” k nám. Konkurence je poměrně velká a na reklamu lidé nereagují úplně pozitivně. A tohle je převážně organický dosah. Osobně instagramový profil beru jako práci a jako komunikaci s širším publikem než “jen” 1:1.