Jakou střední školu jsi vystudoval?
Osmiletý gympl ve Šlapanicích.

Podle čeho ses rozhodoval, kam si podáš přihlášku na vysokou školu?
Od začátku gymplu jsem věděl, že půjdu studovat ekonomku. Od svých 14 let jsem pravidelně četl Hospodářské noviny, už ani nevím, jak jsem se k tomu dostal, ale chytlo mě to. Matika taky nebyla problém a Masaryčka je nejprestižnější univerzita. Podal jsem si pouze jednu přihlášku a dostal jsem se hned napoprvé.

Vyjel si v průběhu studia na Erasmus nebo studijní stáž?
Ne, nikdy. Já jsem chtěl školu dokončit co nejrychleji a zahraniční pobyty jsem vnímal jako zdržení, kvůli kterému moji spolužáci museli prodlužovat. Já jsem šel opačnou cestou a studium si zkrátil na 4 roky.

Kam jsi spěchal?
Jsem dost nedočkavý (smích). Studium na ekonomce mě velice bavilo, stejně tak se mi líbila i atmosféra Masarykovy univerzity. Z toho důvodu jsem byl i ve Studentské komoře Akademického senátu a zároveň jsem se na Ekonomicko-správní fakultě (ECON) chtěl udržet i do budoucna. Takže to není tak, že bych chtěl z fakulty rychle utéct, ale chtěl jsem už mít titul, jít si vlastní cestou a učit k tomu i na univerzitě.

Doktorské studium jsi nezvažoval?
Ph.D. jsem začal studovat, ale studium na mě bylo až moc akademické. Chtěl jsem dělat spíš něco akčnějšího a přijde mi, že Ph.D. bylo až příliš teoretické. Ale určitě rozhodnutí nelituji, protože díky doktorátu jsem se dostal k možnosti vyučovat a seznámil jsem se s lidmi na katedře, kteří poznali, že je na mě spoleh, a proto tam učím do dneška.

Co pro tebe bylo během studia nejnáročnější?
O tom budu muset popřemýšlet. Asi nejtěžší pro mě byl začátek. První semestr a šok z přechodu ze středoškolského života do vysokoškolského, kde se o tebe v uvozovkách nikdo nestará. To ale nemyslím negativně. Mně osobně tento přístup časem vyhovoval víc, protože jsem si mohl sám sestavovat rozvrh a celkově život. Ale ta změna byla skutečně výrazná.

Na co naopak rád vzpomínáš?
Já nejraději vzpomínám na to, na co ostatní nadávají (smích), a to jsou diskuze ohledně ekonomiky a veřejného dění. Mnoho spolužáků se diskuzím během seminářů vyhýbalo, ale já už měl z rána načtené Hospodářské noviny a potřeboval jsem s někým probrat, co se všechno stalo (smích).

Pracoval jsi během studia?
Během studia jsem si chtěl přivydělat, ale současně jsem odmítal být ve stresu z part time práce jako ostatní, a proto jsem si založil svůj malý business s doučováním. Doučoval jsem makroekonomii a mikroekonomii studenty z ECON, ale také z podnikatelky na VUT a ekonomky na Mendlovce. Díky tomu jsem si celkem dost vydělal, a přitom jsem nebyl v časovém presu, protože jsem si pracovní dobu určoval sám. Na doučování jsem měl hodně pozitivní recenze. Doučoval jsem i maminky na mateřské, které si dodělávaly vysokou školu. To bylo mega fajn a tam se zrodil základ pro mé dnešní učení na vysoké.

Jak tě napadlo být daňařem?
Na gymplu jsem se díval na žebříček TOP 10 nejlépe placených profesí a byl mezi nimi i daňový poradce. Od té doby jsem věděl, že chci tuto profesi dělat. V lednu jsem dodělal státnice, a ještě ve stejném měsíci jsem začal pracovat pro EY.

Jak bys popsal běžný pracovní den senior daňového konzultanta?
Můj den začíná tím, že si přečtu Hospodářské noviny, které mám předplacené a když to nestihnu před vší prací, tak jsem celý den nevrlý (smích). Poté si udělám plán na celý den, co všechno chci udělat. Pracuji pro pražské EY, takže drtivou většinu času mám home office. Do Prahy jezdím tak jednou za týden nebo jednou za 14 dní. V sezóně je to mega stresující, protože v první polovině roku je práce strašně moc. Na druhou stranu je odměnou druhá polovina roku, protože práce výrazně ubyde. Takže kdo chce pracovat v daních nebo i v auditu, musí to určitě zvážit, že ta pracovní zátěž je sezonní a nepravidelná. Když se ale studenti přihlásí do Velké čtyřky, můžou dělat daně a bavit se s lidmi, kteří vedou velké a známé firmy. A to je fajn pro člověka, kterému je 27 let.

Jaké dovednosti na tvé pozici nejčastěji využíváš?
Určitě v dnešním světě je to angličtina. Já angličtinu používám každý den a mám pocit, že v daních už ani nevím, jak se některé termíny řeknou česky. Takže kdo by chtěl dělat ve Velké čtyřce, měl by si být jistý angličtinou. Na druhou stranu EY nabízí hned ze začátku kurzy těm, kteří mají nedostatky. Také je dobré mít zkušenosti s time-managementem, bez toho se člověk taky těžko obejde.

A vnímáš, že ti některé soft nebo hard skills chybějí?
Od minulého roku jsem senior konzultant a neměl jsem žádné zkušenosti s vedením týmu. Ze začátku jsme měli interní koučinky, ale praxe je nadevše. Člověk si to musí zkusit. V teorii se učíš různé přístupy, ale praxe přinese barvitější příklady. Největší problém mám s tím, jak podpořit nebo motivovat člověka, kterému něco nejde, aby práci dělal líp, rychleji, rád a neodrazovalo ho, že tomu nerozumí.

Jak bys definoval ideálního kandidáta na pozici daňaře?
První věcí je odolnost vůči stresu a time-management. Zároveň by člověk neměl být úplně introvert, protože musí komunikovat s klienty a jezdit za nimi na meetingy do firem po celé republice, takže se nesmí bát i řízení. Musí mít logicko-analytické myšlení. A měl by mít schopnost učit se stále novým věcem, protože v daních se schvalují každý měsíc změny. Je toho hodně.

Zpětně, v čem vnímáš, že bylo studium MUNI zásadní pro tvůj profesní nebo i osobní život?
Masaryčka tak nějak shapovala moji osobnost a vypracovala mě tam, kde jsem. Když jsem dokončil studium, napsal jsem si post, že děkuju nejlepší univerzitě na světě za skvělé 4 roky, a tak to opravdu vnímám. Já tu univerzitu mám skutečně rád, a proto tam pořád vyučuji. Stále je součástí mého života, a to i roky po studiu. V osobním životě jsou to kamarádi, se kterými se bavím doteď. Nakonec i přítelkyně je ze stejné fakulty (smích).

Co bys vzkázal budoucím nebo současným studentům MUNI?
Na konci každého semestru studentům říkám, že každý z nás má nějaké sny, které si chce splnit. Upozorňuji je na to, že je na jejich cestě k těmto snům bude čekat nepřeberné množství překážek, a to někdy tak silné, že se objeví tendence se třeba i částečně vzdát. Říkám jim, že i když se bude situace jevit beznadějná, ať se nevzdávají a jdou dál. Nakonec se to vždycky zlomí a když člověk vytrvá a bude silně věřit, že se mu to povede, tak si myslím, že k tomu dojde. Pokud chtějí studenti dokázat něco velkého, ať si jdou za svým bez ohledu na lidi, kteří budou proti nim. Z historie víme, že když někdo přišel s revoluční myšlenkou, většina byla proti němu.

Jaké máš kariérní plány nebo sny?
Já si většinu snů uskutečňuji už teď. Prvním snem bylo dodělat inženýra. Pak jsem chtěl začít pracovat v daních a mít tam slušnou pozici. Chtěl jsem vstoupit do Komory daňových poradců, chtěl jsem učit na ECON a zbývá poslední věc, a to rozjet skutečně ve velkém investování do firem skrze akciové podíly. Ale to bude ještě běh na dlouhou trať. 

Hodně se teď mluví o umělé inteligenci (AI). Jak vidíš vývoj tvého oboru do budoucna?
Umělá inteligence, stejně jako historicky spousta vynálezů, je velký strašák. Straší se, kolik pracovních pozic zanikne, ale historie tvrdí opak. Každý nový vynález, u kterého se tvrdilo, že kvůli němu místa zaniknou, tak naopak zavdal vzniku mnohem více nových. Teď máme zaměstnáno historicky nejvíce lidí. Já se nebojím, že kvůli AI vzroste nezaměstnanost. Jako vynálezy předtím bude AI pomocník, který mi ušetří čas a já se místo práce budu moct věnovat rodině nebo koníčkům. Takže AI spíše zefektivní to, co lidé dělají a zvýší produktivitu práce, což je mimochodem základ růstu ekonomiky. Nakonec bychom se i díky AI měli mít všichni líp.