Podle čeho sis vybírala obor na vysoké škole?
Na střední škole jsem studovala zdravotnické lyceum. Zdravotnické zaměření jsme měli v rodině a vždycky jsem se viděla v nějaké pomáhající profesi. Brzo jsem si ale uvědomila, že dlouhé a náročné studium na lékařku není pro mě a jiné zdravotnické obory asi taky ne. Na střední škole jsem se poprvé v rámci praxí dostala k lidem s postižením. Tato práce mi přišla zajímavá a potřebná a začala jsem zjišťovat, jaké studium je pro ni potřeba. Líbilo se mi, že obor speciální pedagogika má široký záběr a člověk se může později orientovat na různé pozice.

Z jakého důvodu jsi šla magistra studovat na MUNI?
Na Masarykovu univerzitu jsem chtěla jít hned na bakaláře, ale protože testy studijních předpokladů na přijímačkách nejsou mojí silnou stránkou, nezbývalo mi nic jiného než se poohlédnout jinde. A tak jsem se dostala na Ostravskou univerzitu. Během bakaláře jsem se pořád nemohla rozhodnout, co konkrétně mě zajímá nejvíc. Zaujalo mě, že na MUNI je specializace: “souběžné postižení více vadami”, která zahrnuje více specializací najednou. A to bylo něco pro mě. Chtěla jsem se zaměřit na více věcí naráz a v budoucnu tak mít širší záběr.

Dělala jsi při studiu něco navíc?
Už na střední škole jsem měla nejrůznější brigády. Při přechodu na vysokou se mi v Ostravě naskytla možnost dělat osobní asistentku lidem s různými typy postižení a onemocnění, což mi přišlo k mému oboru ideální. Tuto brigádu jsem měla po celou dobu bakaláře a při přechodu do Brna jsem v této práci pokračovala v organizaci Domov pro mne. Tato organizace pořádá krom asistencí také příměstské tábory pro lidi s handicapem, kterých se taky účastním.

Aktuálně pracuješ ve škole pro děti s autismem. Liší se způsob výuky dětí s autismem od klasických speciálních škol?
Ano liší. U nás ve škole využíváme metodu strukturovaného učení, která vychází z principů TEACCH programu. Tato metoda stojí na třech základních principech: individualizaci, vizualizaci a strukturalizaci. Díky tomu je výuka odlišná od klasických speciálních škol. Ve třídě jsme 4 dospělí (2 učitelé a 2 asistenti pedagoga) na 7 žáků. Je to právě z toho důvodu, abychom se mohli dětem věnovat individuálně.

Jak vypadá tvůj pracovní den na pozici učitelky ve speciální škole?
Do školy přicházím mezi půl sedmou a půl osmou, udělám si v klidu čaj, zkontroluju e-maily a naladím se na celý den. Výuka probíhá v blocích o délce maximálně půl hodiny podle rozpoložení žáků, a mezi bloky jsou přestávky. Mezitím si společně s druhou učitelkou bereme žáky po jednom až po dvou do individuální místnosti na učení. Během toho jedna asistentka pedagoga odchází se dvěma žáky třeba do tělocvičny a druhá zůstává ve třídě se zbytkem žáků. Po obědě mají ještě někteří žáci učení nebo odpolední relaxaci, a nakonec odchází v doprovodu asistentů do školní družiny. Já jako učitelka mám pak čas na to, abych poklidila třídu, nachystala učení na další den a tak dál.

Co tě na práci baví a co ne?
Na práci mě baví žáci samotní a jejich bezprostřednost, taky skvělý pracovní kolektiv, pestrost a rozmanitost práce. Nebaví mě mnohdy zdlouhavá administrativa.

Jaké tři dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Nejčastěji využívám trpělivost, empatii a nadhled.

Co bys vzkázala těm, kteří uvažují o roli učitelky ve speciální škole? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Vzkázala bych jim, ať jdou do toho. I když je to často vyčerpávající a náročná práce, dává člověku zároveň i radost a pocit naplnění. Je však potřeba nachystat si spoooustu energie a trpělivosti. Důležitý je také nadhled a smysl pro humor, jinak by se z toho mohl člověk zbláznit (smích). A samozřejmě láska k těmto dětem, určitá empatie a pochopení.

Myslíš si, že tě vystudovaná speciální pedagogika dobře připravila na práci učitelky ve speciální škole?
Myslím, že studium mě připravilo hlavně teoreticky na to, jak vypadají různá postižení, jakými způsoby se s žáky může pracovat a jak je důležitá mezioborová spolupráce. Za mě osobně se ale při studiu zaměřuje příliš na teorii. Praxe sice během studia jsou, ale co si budem, dost záleží na tom, ke komu se na praxi dostanete a jak moc má daný pedagog energii a chuť vás do práce zasvětit. Na práci mě nejvíce připravily brigády v oboru jako osobní asistence a účast na táborech pro lidi s postižením. A to taky moc doporučuji všem budoucím studentům speciální pedagogiky.