Podle čeho sis vybírala obor na vysoké škole?
Z dětství si pamatuju, že jsme doma hodně mluvili o politice a novodobých dějinách. Toto téma mě hodně zajímalo, a navíc mě na gymplu bavily základy společenských věd a dějepis. Další láskou se pro mě stalo Brno, protože tady studovala moje sestra, a tak jsem se nepouštěla úplně do neznáma. Z rodného Liberce jsem měla sice blíž Prahu, ale byla na mě nějak moc velká a politologie v Brně mě tématy, náplní studia a atmosférou při dni otevřených dveří naprosto pohltila.

Dělala jsi při studiu něco navíc?
První rok ne a málem jsem se z toho zbláznila! Jsem hodně extrovertní a věnuju se od mládí mnoha věcem najednou, a tak jsem cítila, že to od druháku musím změnit. Naskočila jsem do brigády v kavárně, začala dobrovolnictví pro Člověka v tísni a NESEHNUTÍ, a taky se přidala do univerzitního divadelního spolku ĎAS. Všechno tohle mi dalo síť kamarádů a známých, díky kterým mě Brno pohltilo už nadobro.

Pracovala jsi jako asistentka marketingu, Event a Community Team Coordinator a nyní pracuješ jako Partnerhips Specialist. Proč ses nakonec nenašla v politologii a vydala se jiným směrem?
Při studiu jsem absolvovala stáž, která mě asi paradoxně od mého zaměření odklonila. Pomáhala jsem na politické kampani v komunálních volbách, a i když mě to dost posunulo v organizačních schopnostech a seznámila jsem se zde se skvělými lidmi, samotné prostředí mě spíš odradilo. Paralelně jsem se v brněnské neziskovce NESEHNUTÍ začala věnovat tématu feminismu, sexuální výuce a genderově podmíněnému násilí. To se pak odrazilo v mojí bakalářské i magisterské práci, kde jsem se věnovala právě tématu zastoupení a žen v politice. Byla jsem krok od toho jít na doktorát, ale nakonec jsem vyhodnotila, že to spíš pro mě není. Ale všechny tyhle události daly dohromady to, že dnes pracuji pro neziskovku, která se snaží vyrovnat podmínky pro ženy v oblasti IT, kde odbornice informačních technologií tvoří pouhých 10 % — bohužel i kvůli stereotypům a předsudkům ve společnosti.

Jaká je náplň tvojí pozice? Co tě na ní baví a co ne?
Moje role je přivádět k naší organizaci nové sponzory a následně o ně také pečovat, aby s námi dlouhodobě zůstávali. Vzděláváme lidi v oblasti IT, kde je nedostatek pracovní síly, nejsme ale čistě hiringovka. Já jednak firmám prodávám podporu našich kurzů, ze kterých vycházejí jejich potenciální zaměstnankyně, za druhé jim prodávám vlastně PR a zviditelnění v celé naší komunitě. Obecně ale sami o sobě říkáme, že prodáváme dobro — v tom je moje role v neziskovce určitě specifická a jiná, než kdybych dělala obchoďačku pro nějakou tvrdě businessovou firmu. Prodáváme firmám a společnostem především společensky odpovědné aktivity a podporu vzdělávacích akcí. Baví mě na tom adrenalin, když firmy přesvědčuji, proč má smysl nás podpořit. Baví mě i to, když vidím, že naše absolventky opravdu ve firmách najdou zaměstnání a ony i zaměstnavatelé jsou z toho pak nadšení. Baví mě prolomovat bariéry a bořit stereotypy o IT jako mužském oboru. Co mě občas nebaví je administrativa, ale té naštěstí není tolik. Nebaví mě taky to, že se občas setkávám s názory ze středověku nebo neprůlomným nepochopením, proč je potřeba poskytnout podporu právě ženám v tomto prozatím drtivě mužském prostředí. Na druhou stranu jsou pro mě právě tato setkání argumentační výzvou (smích).

Jaké 3 dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Umění propojovat a navazovat kontakty, vycítit potřeby druhé strany a určitě sebevědomou a efektivní komunikaci.

Co bys vzkázala těm, kteří uvažují o roli Partnerships Specialist? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Určitě je potřeba ostřejších loktů a umění seznámit se i v prostředí, kde nikoho neznám. Tohle je zatím i pro mě jako velkou extrovertku občas výzva. Je také potřeba trpělivost, protože někdy se s firmou potkávám, a i 5x dokola opakuji způsoby spolupráce, než se rozhodnou. Je potřeba si také nedělat nic z velkého množství odmítnutí a soustředit se na úspěchy.

Z pracovních zkušeností na tvému LinkedInu je patrné, že inklinuješ spíše k nezisku a vzdělávání. Přemýšlela jsi někdy o kariéře v korporátu?
Přemýšlela. Občas si říkám, že až třeba jednou budu starší a unavenější z dynamického prostředí nezisku, tak se do korporátu přihlásím. Nevím ale, jestli na obchoďáckou roli. Myslím si, že mi jde dobře prodávat idealistické myšlenky, kterým věřím, ale nejsem si jista, jestli by mi šlo prodávat i nějaký konkrétní produkt s hlavním účelem zisku. Neziskovky, a hlavně ta naše, jsou mi strašně moc blízké otevřeným a bezpečným prostředím, kde si nehrajeme na tvrdou hierarchii a teplé místečko za počítačem. Občas je to slušný fičák. To, co jsme včera plánovali, se může přes noc změnit o 180 stupňů. Obávám se navíc, že moje osobnost by v lecjakém korporátu narazila. Jsem strašně ráda za svou manažerku, které můžu říct všechno tak, jak si myslím a vnímám a mám v ní oporu. Ale je pravda, že i v tomhle se dneska korporáty hodně mění a dobrá firemní kultura je dnes už samozřejmostí. Takže je dost možné, že tam jednou skončím i já (smích).