Podle čeho jsi vybírala obor na vysoké škole?
Přihlášku na Pedagogickou fakultu jsem si dala téměř automaticky, protože pocházím z učitelské rodiny a už na střední škole jsem se věnovala doučování. Matematika mě bavila úplně odjakživa a zájem o společenské vědy (zejména filosofii) ve mně vzbudil profesor na gymnáziu.

Dělala jsi při studiu něco navíc? Vyjela jsi na studijní pobyt?
Tak jako každý vysokoškolák jsem se snažila přivydělat si, a kromě již zmíněného doučování jsem dlouho pracovala v pohostinství v brněnském Městském divadle. Vyjet do zahraničí mě nikdy nelákalo – neměla jsem úplně dobrou angličtinu, ale hlavně mě to na Pajdáku hrozně bavilo.

Jak vypadá tvůj pracovní den? Co tě baví a co si užíváš méně?
Každý den ve škole je jiný a samozřejmě se odvíjí od rozvrhu. Některé dny jsou náročnější než jiné, každopádně všechny většinou utečou rychle. Ráda chodím do práce brzo, abych si všechno stihla v klidu nachystat a připravit se na výuku, protože v moment, kdy začnou přicházet žáci, je ve škole velice živo (smích). O přestávkách často řeším třídnické organizační záležitosti, mám dohledy na chodbách nebo si žáci dopisují testy… Po výuce opravuju testy a dělám si přípravy na další den. Na práci mám ráda její různorodost, protože každá třída je jiná a k výuce musím přistupovat odlišně. Baví mě, že pracuji s mladými lidmi, protože díky nim vím, co frčí, co je moderní a čím se ve volných chvílích baví.
Co mě nebaví? To je složité. Jsem vlastně spokojená. Jen mě nebaví byrokracie spojená například se školními výlety, na všechno je potřeba papír. Je to zdržující, ale pochopitelné, k práci učitele to patří.

Kolik hodin učitel učí a kolik hodin se věnuje přípravě?
Na druhém stupni základní školy připadá na plný úvazek 22 hodin přímé výuky a 18 hodin nepřímé práce. Takže se jedná o běžnou 40hodinovou pracovní dobu. Občas jsou dny, kdy mezi hodinami nemám čas jít ani na záchod nebo se nasvačit. Během desetiminutové přestávky si žáci chodí dopisovat písemky nebo se objeví jiné věci, které musím akutně řešit. Některé dny se domů dostanu kolem čtvrté hodiny, jiné končím po 14. hodině. Záleží na rozvrhu. Dřív rozhodně ne, jak si někteří ve společnosti myslí.

Jaké tři dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Každý učitel by měl umět vysvětlit látku, to je za mě nejdůležitější dovednost. Pokud učitel neumí vysvětlovat, tak neumí učit. Měl by také vědět, jak žáky zaujmout a namotivovat je – výuka je musí bavit, jinak prostě nebudou spolupracovat. A třetí dovedností je schopnost udržet si pořádek ve třídě, což je někdy dost těžké.

Co bys vzkázala těm, kteří uvažují o roli učitelky*e? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Na pozici učitele*ky se hodí člověk, který rád pracuje s dětmi a má je obecně rád, bez toho by to nešlo. I když se to možná nezdá, je to psychicky náročná profese a člověk musí mít pevné nervy a být důsledný. Odměnou, motivací a motorem, který mě žene dál, je určitě pozitivní zpětná vazba od žáků. Když mi poděkují, že jsem je připravila na přijímačky nebo mi řeknou, že jsem v nich vzbudila lásku k matematice, to člověka zahřeje na srdci.

Dostala jsi cenu Zlatého Ámose za nejlepšího učitele matematiky v Česku. Co si myslíš, že děláš v práci jinak, než ostatní?
Cena mě samozřejmě hodně potěšila, už jenom proto, že jsme škola s rozšířenou výukou jazyka. Nemyslím si, že dělám něco extra jinak, ale učit mě baví a žáci to poznají. Jsem na ně hodně přísná, ale zároveň přátelská a spravedlivá. Těší mě, když v nich vzbudím o matematiku zájem, a ještě víc, když v ní mají úspěchy. Možná proto mě nominovali, že jsem k nim lidská a otevřená.