Podle čeho jsi vybírala obor na vysoké škole?
Vycházela jsem z předmětů, které mě bavily na gymnáziu – historie, základy společenských věd, jazyky – a mezinárodní vztahy mi připadaly jako jejich nejlepší kombinace. Jedná se o multidisciplinární obor, který využívá prvky sociologie, filozofie, dějin, ekonomie a politologie, takže koncentruje témata, která mě zajímala a zároveň dává volnost se profilovat různými směry. Mám analytickou hlavu a velmi mě baví přemýšlet nad možnými kauzalitami událostí a situací, což se mi na Fakultě sociálních studií (FSS) hodilo. Studium mezinárodních vztahů byl pro mě splněný sen.

Splnil obor očekávání, která jsi od něho měla? Přemýšlela jsi někdy o změně?
Určitě splnil a neměnila bych. Říkala jsem si, že kdybych měla jít studovat další obor, vybrala bych si studium něčeho, co mě osobně zajímá, jako třeba oblast dějin umění.
Nicméně pro získání profesní odbornosti byly mezinárodní vztahy super. To, jakým způsobem filtruji informace, analyzuji zdroje a hledám souvislosti jsem se naučila na škole a z těchto konceptů čerpám denně a pro současný rychle se měnící svět je považuji za velmi praktické.
Jsem také moc vděčná za to, že jsem na FSS měla možnost potkat plno zajímavých a chytrých lidí s podobnými zájmy a smyslem pro humor. Myslím, že má pozitivní studentská zkušenost z velké části vychází právě z toho, že jsme měli skvělou partu lidí, se kterou jsme do velké míry doposud v kontaktu.

Dělala jsi při studiu něco navíc?
Na bakaláři jsem absolvovala stáž v Českém centru v Paříži. Pro můj osobní rozvoj to byla jedna z nejdůležitějších životních zkušeností, protože jsem byla poprvé sama za sebe v zahraničním prostředí a musela jsem se popasovat s úplně základními věcmi, abych přežila (smích). Pokračováním mého francouzského působení byl roční Erasmus na magisterském studiu v Bordeaux na Sciences Po.
Kromě různých brigád tady v Česku jsem mezi semestry několikrát vyjela do vegetariánského Bed & Breakfast hotelu v národním parku na severu Anglie, kde jsem pracovala jako tzv. General Assistant.
Cesty do zahraničí byly mou velkou interní výzvou, jestli to zvládnu (smích). Nicméně mezinárodní prostředí mě vždycky nabíjelo a fascinovalo – i když si člověk myslí, že se především naučí něco nového od lidí z odlišných kultur, s jinými zvyklostmi, tak nakonec se toho dozví nejvíce o sobě samém. Pokud se studujícím taková příležitost během studií objeví, všemi deseti ji doporučuji využít.

Téměř čtyři roky jsi pracovala v Zebra Technologies na pozicích, které s HR nebyly přímo spojené. Čím jsi zaujala na pohovoru do Lékařů bez hranic (smích)?
Když to vidím zpětně, jsem opravdu vděčná, že mi má současná vedoucí dala šanci, protože jak říkáš, do té doby jsem neměla přímé zkušenosti z HR. Nicméně v Zebře jsem prošla několika pozicemi a lépe jsem si dokázala představit, co mi jde a baví, a naopak čemu se chci do budoucna vyhnout. Věděla jsem, že mě láká analytické prostředí, a právě tato pozice v Lékařích bez hranic byla nově vytvořená s cílem posílit interní HR a nastavit procesy, které do té doby nebyly úplné nebo zcela chyběly. Takové zkušenosti jsem měla ze Zebry, protože správa interních procesů bylo jednu dobu mou hlavní náplní práce.
Jsem vděčná, že tenkrát pohovor dopadl dobře a dostala jsem možnost vstoupit do HR světa, který je mi hodně blízký svou dynamikou a multidisciplinaritou, kterou musím opět zmínit. Práce v HR zahrnuje jak analytickou část a reporting, tak administrativu a jednání s lidmi. Je potřeba mít alespoň základní znalosti zákoníku práce, projektového řízení, ale třeba i psychologie. To vše s jediným a velmi naplňujícím účelem, který přispívá k naplnění cílů naší organizace – podporovat kolegy a kolegyně, aby se jim v práci dobře pracovalo.

Jak vypadá tvůj pracovní den?
Pro mě je velká krása této pozice právě v tom, že každý den může být úplně jiný. Moje pozice se oficiálně jmenuje HR Officer a náplní práce je průřez mnoha činností – od náborů k nám do kanceláře i na mise, onboarding nových zaměstnanců a zaměstnankyň, přes reporting a správu procesů a benefitů, projektové řízení až po celkovou podporu jednotlivých týmů a jejich vedoucích. Moje práce mě velmi baví právě proto, že neupadám do stereotypu. Může se stát, že se jeden den věnuji papírování, další den vyjedu na kongres a třetí den pak vedu školení pro nováčky. Tato „nerutina“ asi není pro každého, ale mě zcela vyhovuje.

Jaké 3 dovednosti v práci využíváš nejčastěji?

1. Z důvodů uvedených výše bych určitě zmínila flexibilitu včetně plánování, organizace času a prioritizace úkolů.
2. Znalost cizích jazyků beru jako přirozenou součást mé práce, ale zároveň je to dovednost, bez které by u mezinárodní organizace jako jsou Lékaři bez hranic nebylo možné pracovat.
3. S celou HR oblastí se pojí i schopnost empatie a otevřené komunikace. Téměř denně jsem v kontaktu s lidmi z kanceláře, s kolegy a kolegyněmi z misí, se zájemci a zájemkyněmi o spolupráci a potřebuji se o ně aktivně zajímat, dát jim prostor a příležitost vyjádřit své potřeby, abych měla možnost je opravdu efektivně podpořit.

Jak vlastně Lékaři bez hranic fungují?
Lékaři bez hranic poskytují zdravotnickou a humanitární pomoc tam, kde z různých důvodů chybí primární zdravotní péče. Pomáhají lidem zasaženým válkou, přírodními katastrofami nebo epidemiemi. Každoročně léčí, očkují či operují miliony lidí po celém světě. Zároveň přináší jejich životní příběhy a upozorňují na krize, jejichž důsledky zmírňují.
Je zajímavý kontrast mít za zády takto velkou mezinárodní organizaci, která působí ve více než 70 zemích a zaměstnává skoro 70 tisíc zaměstnanců po celém světě, a zároveň působit v naší české kanceláři, kde nás je kolem čtyřiceti a která působí velmi přátelsky a svobodně.

Co má na starost česká kancelář?
Česká kancelář přímo neorganizuje projekty v zahraničí, to dělají pouze kanceláře, které nazýváme Operační centra. My z Česka zejména informujeme veřejnost o situaci v krizových oblastech a zajišťujeme finance i spolupracovníky pro zdravotnické a humanitární projekty v zahraničí. Máme tedy velké oddělení fundraisingu a komunikace a u nás v HR se kromě podpory lidí v kanceláři staráme také o komunitu spolupracovníků a spolupracovnic, kteří z Česka a Slovenska vyjíždí na zahraniční mise.
Obvykle jsme relativně vzdálení tomu, co se děje na našich projektech v terénu, nicméně v posledních letech to tolik neplatilo, protože některé kontexty, ve kterých Lékaři bez hranic aktivně působí (pandemie COVIDU, eskalace konfliktu na Ukrajině apod.), se najednou přímo dotýkají i nás, zaměstnanců české kanceláře. Z hlediska HR je tedy důležité tyto změny vnímat a reagovat na ně – otevřít téma well-beingu, podpořit solidaritu a sdílení mezi kolegy, zajistit podporu pro zvládání stresu a emočně náročných situací.

Zmínila jsi, že Lékaři bez hranic pomáhají ve více než 70 zemích. Můžeš s nimi do zahraničí vyjet i ty?
Zaměstnanci a zaměstnankyně z kanceláří Lékařů bez hranic mohou vyjet do terénu na krátkodobý výjezd, který nazýváme detachment. Člověk na detachmentu zůstává součástí týmu své domovské kanceláře, ale prakticky dočasně působí na volné pozici na projektu – např. v roli HR managera.
Já osobně jsem se na přelomu března a února 2022 zapojila na pozici administrátorky mise související s eskalací konfliktu na Ukrajině. Lékaři bez hranic na Ukrajině působili již před zintenzivněním konfliktu a naše projekty byly zaměřené zejména na léčbu pacientů s tuberkulózou a na organizaci tzv. mobilních klinik poskytujících primární zdravotní péči v méně dostupných oblastech. Tyto projekty však nebyly uzpůsobeny na fungování ve válečném stavu a bylo tedy potřeba naši misi na Ukrajině reorganizovat tak, aby naše podpora lépe odpovídala aktuálním požadavkům a podmínkám tzv. Emergency mission. Mým hlavním cílem byl tranzit kolegů a kolegyň – na jedné straně jsem pomáhala se stažením stávajícího personálu z Ukrajiny, a naopak jsme připravovali nové týmy na vyslání do země. Ač to bylo velmi krátké působení, bylo zároveň velmi intenzivní a silné po osobní stránce. Jednalo se pro mě o cennou profesní zkušenost – na vlastní kůži jsem zažila, jak jsou Lékaři bez hranic efektivní v krizových situacích, a o to větší mi dává smysl být součástí takové organizace.
Do budoucna bych ráda vyjela na další detachment a budu doufat, že budu mít možnost vycestovat do nějaké frankofonní země, ať pro změnu provětrám svou francouzštinu (smích).

Kdo se do Lékařů bez hranic hlásí? Předpokládám, že to asi budou dobrodružné povahy.
Většinou asi ano, pokud se bavíme o uchazečích o zahraniční misi (smích). Výběrové řízení na pozici na zahraniční mise máme do jisté míry standardizované, ale přesto je každé setkání něčím specifické, a i po tolika letech se objevují nové odpovědi a nové možnosti řešení na ty stejné otázky.
Nicméně, pokud bych měla najít hlavní spojnici všech našich kandidátů a kandidátek bez ohledu, jestli se hlásí do kanceláře nebo na mise, je to zejména humanitární cítění a vlastně i to klišé najít ve své práci smysl – přinášet pomoc a naději lidem, kterým by se jí jinak nedostalo. Z mé zkušenosti jsou zpravidla všechna setkání velmi zajímavá, i když třeba kandidát nebo kandidátka nakonec ve výběru neuspěje, moc si cením, pokud s námi sdílí svůj unikátní osobní příběh a motivaci, proč by se chtěl/chtěla zapojit do týmů Lékařů bez hranic.
Ze své pozice v HR oddělení jsem vděčná, že u nás v kanceláři máme různorodý tým lidí a doufám, že se mnou kolegové a kolegyně budou souhlasit, když řeknu, že aktivně zahrnujeme a respektujeme jednotlivce i skupiny v různých oblastech života. Společně vytváříme inspirativní prostředí napříč týmy: když mám nápad, který se týká nového kanálu komunikace, zajdu za kolegyní a naopak, když ona má tip na nový benefit, přijde za mnou. Tím pádem spíše než dobrodružnost, bych jako stěžejní hodnotu u lidí v Lékařích bez hranic vybrala týmovost.