Podle čeho sis vybíral obor na vysoké škole?
Už od dětství jsem se zajímal o historii a pravěk, četl jsem si knížky s touto tematikou a ve škole mě bavila biologie a dějepis. Když jsem si pak vybíral vysokou, antropologie byla takový průnik mých zájmů a jednoduchá volba. Tak jsem se zkusil přihlásit a dostal jsem se.

Dělal jsi při studiu něco navíc? Jako brigády, spolky, Erasmus, stáže…
Byl jsem na Erasmu a myslím si, že je pro každého studenta užitečné jednou za studium vyjet do zahraničí, poznat nové lidi a místa a taky výuku na jiných univerzitách. Já jsem byl na Slovensku v Nitře, byla to moje zájmová oblast, protože jsem v té době studoval dobu halštatskou a její rozšíření u nás a v přilehlých oblastech. Jezdívali jsme taky na exkurze do zahraničí, byli jsme se například podívat v Itálii na Ötziho, přírodní ledovcovou mumii člověka z období eneolitu. A co se týče brigád, spojil jsem příjemné s užitečným a přes léto jezdil na archeologické výzkumy buď na pohřebiště, nebo třeba na hrad či do jeskyně, což byla pro mě zároveň brigáda i splněná povinná praxe, a vždy jsem se něco nového naučil.

Jak moc se protíná antropologie s archeologií?
Antropologie je hodně široký pojem. Člověk může studovat antropologii kulturní, fyzickou, nebo třeba živého člověka. Co si asi většina lidí představí, a co znamená historická antropologie i pro mě, je studium lidských kosterních pozůstatků. To je s archeologií úzce spjato, protože archeologové „dodávají“ lidský kosterní materiál, který vykopou. Ideální je, když je na tom archeologickém výzkumu přímo i antropolog, který si všímá věcí, které mohou archeologové přehlédnout. Pak se nálezy zkoumají, společně s archeology se rekonstruuje se život pravěkých populací a publikují se výsledky zkoumání.

Jaká je náplň tvojí práce kurátora antropologické sbírky Moravského zemského muzea?
Já mám na starosti druhou největší sbírku kosterních pozůstatků u nás v republice, přičemž velikostí se blížíme té největší v Národním muzeu v Praze. Máme tady okolo 20 000 jedinců, kdy ne všechno je kompletně evidováno, některé jsou staré sbírky, které nás teprve čekají. My spolu s kolegyní zpracováváme nové přírůstky do evidence, determinujeme kosterní pozůstatky a vědecky je vyhodnocujeme. Průběžně děláme taky revize sbírkového fondu, kdy postupně procházíme kompletně všechny sbírky, abychom věděli, že jsou v pořádku. Zpřístupňujeme je taky různým českým i zahraničním badatelům, a s nimi pak často spolupracujeme na vědeckých výstupech. Dále se spolupodílím na instalaci různých výstav. Jako muzejníci děláme vlastně všechno od kurátorů a právníků přes uklízečky a stěhováky, je to takové různorodé (smích).

Jak vypadá tvůj pracovní den?
Je to hodně různorodá práce. Někdy dělám celý den jednu činnost, někdy skáču od jedné věci k druhé. Obecně se dá ale říct, že jsem buď v kanceláři u počítače a sepisuji, co jsem vybádal, pracuji na publikacích, nebo jsem v depozitáři, procházím sbírky, případně jsem přímo v laboratoři a zpracovávám kosterní materiál. V takovém případě si tu kostru rozložím na stůl, popíšu ji, změřím a zaznamenán vlastně všechno, co máme k dispozici, a pak to nějak zanalyzuji. A občas jsem i v terénu, většinou u záchranných výzkumů našich kolegů z Moravského zemského muzea, když najdou nějaké lidské kosterní pozůstatky.

Jakým způsobem ty ostatky identifikujete?
Období, do kterého pohřeb spadá, poznají spíše archeologové a jde to poměrně dobře zjistit na základě pohřebního ritu a hrobové výbavy. Ale pokud se v tom místě pohřbívalo ve více obdobích, protože ta lokalita byla atraktivní třeba kvůli přírodním podmínkám nebo geniu loci, tak se tam mohou nalézt pozůstatky z mladší doby kamenné, přes dobu bronzovou a železnou až ke Slovanům, a pak je složitější to identifikovat, zvláště pokud u sebe nalezený člověk nic nemá. Pak je potřeba zvolit jiné metody datování, jako je například radiokarbonová analýza. Při té se odebere vzorek z kosti, pošle se do laboratoře a výsledky měření rozpadu izotopu uhlíku 14C nám poté dokáží říct, jak je zhruba kostra stará. Tohle však není možné dělat s každým neidentifikovatelným nálezem, protože je to velmi drahé. Takže tuto metodu použijeme jen, pokud řešíme nějakou vědeckou otázku anebo v případě čerpání různých grantů apod.

Co tě na práci baví a co ne?
Baví mě různorodost, často ani já sám ráno nevím, co budu ten den dělat. Začnu třeba řešit nějaký mail, který mi přijde, a strávím tím půl dne (smích). Jiný den zase celý strávím u počítače anebo v terénu. Baví mě taky spolupráce s jinými badateli, komunikace s nimi a otvírání nových výzkumných otázek, i když jsem samozřejmě rád i sám s těmi kostičkami (smích). Zajímavá je taky tak trošku detektivní práce tady v depozitáři. Máme tu spoustu kosterních pozůstatků, u kterých nevíme, z jakého výzkumu pochází, kdo to kdy vykopal a odkud se to sem dostalo. A na tyto otázky se pak snažím získat odpověď z různých náznaků, jako z roku uvedeného na krabici, anebo z archivu a přímo od archeologů, kteří mi pomůžou identifikovat daný materiál. Obecně jsem rád, že dělám práci, kterou jsem vystudoval a že jsem v oboru zůstal. Tato práce je mým koníčkem a neměnil bych. Nebaví mě občas byrokracie, jako sepisování různých hlášení apod., ale to jsou takové věci, které asi nebaví nikoho (smích).

Jaké 3 dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
První je analytické myšlení, protože je nutné získané informace zanalyzovat a něco z nich získat. Potom určitě práce s literaturou a jazykové dovednosti, aspoň angličtina, bez té se člověk dneska nepohne. A pak je asi důležité i dobře komunikovat, ať už s kolegy, badateli nebo veřejností.

Co bys vzkázal těm, kteří uvažují o roli antropologa? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Myslím, že každý, kdo se na antropologii dal, aspoň trošku tuší, do čeho jde. Za posledních dvacet let se obor proměnil, nastoupily digitální technologie, které je potřeba neustále sledovat a mít na to buňky. V tomto mi trošku ujel vlak (smích). Dneska se na antropologii hodně věnují různému 3D skenování kosterních pozůstatků, a pak pomocí toho vyhodnocují morfologii kostí, srovnávají se populace mezi sebou apod. Taky je užitečné mít dobrou paměť, zvídavou mysl a nadšení pro věc, protože tyto obory se nestudují pro peníze, je to věda. Ale myslím si, že i ten, kdo v oboru po vystudování nezůstane, získá hodně cenných zkušeností, které mu dál v životě pomůžou.