
Hledáš práci v oboru?
Pracovní zkušenosti už při studiu? Stačí si vybrat.
V rozhovoru se dočteš
Podle čeho sis vybírala obor na vysoké škole?
Na gymplu jsem škole nedávala maximum, protože jsem hodně sportovala a měla jiné priority. Když jsem se ale v posledním ročníku začala připravovat na maturitu z matematiky, zjistila jsem, že to studování vlastně není tak špatné. (smích) Rozhodla jsem se pokračovat na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde jsem rok studovala ekonomickou informatiku. Záhy jsem však zjistila, že ekonomie a informatika jsou dva hodně obsáhlé obory a když se sloučí dohromady, tak jde člověk spíš po povrchu, a ne do hloubky. A to nebylo to, co jsem chtěla. Proto jsem se přihlásila na čistou informatiku na MUNI.
Co tě přivedlo k myšlence, že informatika bude pro tebe ten pravý obor?
Na IT jsem šla hlavně kvůli letní škole informatiky, kterou jsem absolvovala v Brně u společnosti Czechitas, což je neziskovka, která podporuje ženy, dívky a děti v oblasti IT a digitálních dovedností.
Tenkrát kurz vedla Bára Bühnová, docentka z Fakulty informatiky (FI), která nedávno bohužel zemřela, ale byla to neuvěřitelně sympatická žena. MUNI se mi líbila a měla jsem na FI kamarádku, takže jsem i od ní vnímala, že to je přátelské prostředí.
O tom, co patří ke studiu
„Samozřejmě jsem během studia zažila i náročné chvíle, zaškobrtnutí a stres, ale kde to není, že?“
Mgr. Tereza Schwarzová
LinkedIn
Tereza Schwarzová pracuje jako softwarová vývojářka v malé brněnské firmě. Mimo práci je nadšenec do sportů – ráda jezdí na kole, hraje badminton a fotbal. Kromě toho s oblibou vaří, expertem je obzvlášť na panenku s houbovou omáčkou. Nově si Tereza našla zálibu také v pěstování pokojových rostlin, ve čemž se však zatím považuje za začátečnici.
Profese: Software developer
O další změně oboru jsi už nepřemýšlela?
Nepřemýšlela, tohle byla trefa. (smích) Tenhle obor byl dostatečně náročný na to, abych si řekla, že musím zabrat, jestli ho chci zvládnout a zároveň jsem cítila určité zadostiučinění, když se mi něco povedlo. A taky mě informatika hrozně bavila. Samozřejmě jsem během studia zažila i náročné chvíle, zaškobrtnutí a stres, ale kde to není, že?
Dělala jsi při studiu něco navíc?
První půlrok bakaláře jsem pracovala v pivnici Dobré pivo, která už bohužel neexistuje, a taky na dalších brigádách, jako na horách apod. Pak ale nastala vcelku velká změna na začátku třeťáku, když jsem začala řešit bakalářku. Tenkrát jsem šla za Honzou Strejčkem, což je profesor na FI, který mě naverboval do školní laboratoře Formela – Laboratoř formálních metod, logiky a algoritmů. Tam jsem strávila poslední rok bakaláře a taky celé studium magistra a bylo to super. Byla to jedna z nejlepších věcí, které mě při studiu potkaly. Jednak si člověk vyzkouší práci na výzkumných projektech, druhak sedí v kanceláři, je s kamarády a může tam odhodit batoh a ohřát si oběd (smích) a v neposlední řadě se také cítí jako součást identity školy a nakoukne pod pokličku jejího fungování. Dokonce mi nabídli možnost vyučovat předmět formální jazyky a automaty, což byla úžasná zkušenost – vyzkoušet si to z opačné strany.
Jaké pro tebe bylo učit?
První rok pro mě byl opravdu náročný a plný stresu, protože jsem musela věnovat spoustu času přípravě. Ve druhém roce už jsem ale měla pocit, že si všechno postupně sedlo. Podařilo se mi ve třídě vytvořit příjemnou atmosféru a měla jsem pocit, že to studenti ocenili a že pro ně byla výuka přínosná. I ohlasy v anketě byly dobré, tak jsem z toho měla radost. A učila jsem ještě pak i třetí rok, a tam už to mělo úplně všechno. (smích)
Stihla jsi vyjet na Erasmus?
Byla jsem rok v Německu, to byl úplně super zážitek. Samozřejmě prvních pár týdnů bylo těžkých, ale teď zpětně vnímám, že jsem si to hrozně užila a jsem fakt ráda, že jsem si vyzkoušela poněkud jiný styl výuky na tamní univerzitě, protože mi to dodalo perspektivu a možnost porovnání se stylem výuky na MUNI. Zároveň jsem bydlela úplně na západu Německa, takže jsem měla možnost vycestovat do Belgie a Nizozemska a těchto zemí si užít až až. (smích)
O vývoji AI řešení
„Mezi konkrétní příklady naší práce patří například extrakce dat z dokumentů, vývoj aplikací využívajících chatbot promptování nebo optimalizace nákupů a prodejů elektrické energie v systémech s fotovoltaickými panely.“
Jaká je náplň tvé práce na pozici Software Developera?
Momentálně pracuji v Brně v malé firmě, která se zaměřuje na návrh, vývoj a implementaci AI řešení na míru pro různé firmy. Mezi konkrétní příklady naší práce patří například extrakce dat z dokumentů, vývoj aplikací využívajících chatbot promptování nebo optimalizace nákupů a prodejů elektrické energie v systémech s fotovoltaickými panely. Jak je vidět, naše portfolio je poměrně rozmanité – a právě tato pestrost je jednou z věcí, kterých si na své práci nejvíce cením.
Jak vypadá tvůj pracovní den?
I když bych mohla pracovat z domu, ráda chodím do kanceláře. Je tam kafe (smích) a po zkušenosti s covidem si užívám, když můžu chodit mezi lidi. Navíc jsme super parta samých sportovců. Do práce chodím na sedmou, dám si kávu, zapnu počítač a dělám na úkolech, které mám na daný týden zadané. Jednou týdně, obvykle v pondělí, máme poradu, na které každý sdílí svůj postup, na čem pracuje a s čím si případně neví rady. Reálně ale od sebe sedíme pět metrů, takže když je problém, tak si pomůžeme hned. Na oběd chodíme do restaurace vzdálené asi osm set metrů, takže to máme s procházkou, a pak se vracíme zpět do kanceláře, kde jsem zhruba do čtyř - máme ale flexibilní pracovní dobu, takže když potřebuji odejít dřív, není to problém. V pondělky míváme také firemní výběh, protože můj hlavní šéf běhá Ironman triatlon, což je sport pro blázny. (smích) Občas navštěvujeme přímo firmy našich klientů, abychom lépe pochopili, co budeme programovat, čímž se minimalizujeme riziko chyb.
Co tě na práci baví a co ne?
Jsem strašně ráda, že jsem dostala, pro mě překvapivě, velkou míru zodpovědnosti. Nikdo mi moc nekouká přes rameno, spíš je to takové: „Tady máš úkol, udělej ho, jak nejlíp dokážeš a snaž se.“ (smích) Ale když potřebuju pomoct, tak se na kolegy můžu spolehnout. Tohle nastavení mě baví, protože se tím zlepšuju a dost se naučím.
Nejvíc mě na mé práci nebaví, když se na dlouho zaseknu na zdánlivě banálním problému – ale bohužel je to v oblasti IT celkem běžné. Jsou dny, kdy se na konci dne ohlédnu a mám pocit, že jsem strávila spoustu času na něčem drobném, což může být trochu frustrující. Ale i to je součástí vývoje a člověk se s tím musí naučit pracovat.
Jaké 3 dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Určitě je to algoritmické přemýšlení a orientace v různých technologiích, často totiž potřebuji navrhnout co nejefektivnější řešení problému a vybrat k tomu vhodné nástroje či technologie. Druhé je analytické myšlení, při ladění chyb nebo nefunkčního chování systémů je potřeba rychle a logicky analyzovat, kde může být problém. A za třetí je to schopnost jasně formulovat myšlenky. Ať už jde o popis řešení, komunikaci se členy týmu nebo odhad časové náročnosti úkolů, je důležité umět srozumitelně vyjádřit, co se děje, co je potřeba a co lze očekávat. Odhadování času do dokončení projektu je mimochodem překvapivě náročná disciplína.
Co bys vzkázala těm, kteří uvažují o roli Software Developera?
Že jenom doporučuji. (smích) Jsem opravdu ráda, že jsem se rozhodla pro menší firmu. Cítím se tam dobře, jako součást týmu, a zároveň jsem se hodně naučila, protože v menší firmě se člověk dostane k hodně činnostem. Pro někoho, kdo se chce specializovat na jednu konkrétní oblast, by to ale nemuselo být ideální.
Máš pocit, že tě vystudovaný obor připravil dostatečně do pracovního života?
Já jsem studovala teoretickou informatiku, což trochu brousí k matematice a je to dost teoretické, takže jsem neměla zkušenost s mnoha technologiemi, které se používají v praxi. Například jsem dřív nepracovala s kontejnerizací aplikací, přihlašováním uživatelů nebo jsem měla mezery v oblasti sítí. Ale všechno se dá postupně dostudovat. Myslím si, že kdybych šla třeba na aplikovanou informatiku, tak by mě to do praxe připravilo líp. Ale za to mám znalosti o matematické logice, a to je prostě dobře. (smích)