Podle čeho jsi na střední vybírala obor, kam se hlásit?
Hlásila jsem se na farmacii, protože mě na gymnáziu velmi bavila chemie i biologie, ale nechtěla jsem studovat jen obecný obor. Přišlo mi, že farmacie má konkrétní praktické uplatnění, ale nikdy jsem si vlastně neuvědomila, že po vystudování budu zdravotník (smích). Studium medicíny mě nikdy nelákalo, protože jsem měla pocit, že by bylo extrémně náročné. Plno lidí, kteří skončí na farmacii jsou ti, kteří se nedostali na medicínu, ale já nikdy takové ambice neměla.

Studium farmacie ti nepřišlo náročné?
Nebylo lehké, ale nebylo ani těžké. Kdybych dávala učení třikrát tolik, stejně bych samá áčka neměla (smích) a aspoň jsem měla čas i na osobní život a brigády. Když ale bylo potřeba zabrat, zavřela jsem se na tři týdny v knihovně a většinu předmětů jsem dala napoprvé na C nebo D.

Jaké jsi měla brigády?
Od 15 let jsem byla fotbalová rozhodčí a hrozně mě to bavilo. Rozhodčí jsem začala dělat ještě na Slovensku a pokračovala i v Česku, ale v polovině vysoké jsem musela přestat, protože jsem začala jezdit na dlouhodobější pobyty do ciziny. Poprvé jsem se zúčastnila programu Work & Travel v USA se svými spolužáky, kde jsem pracovala jako plavčice. Později jsem vyjela na studijní pobyt Erasmus do Litvy a část odborné praxe jsem absolvovala v lékárně na Maltě. Využila jsem i možnost Student Exchange Programme a odjela pomáhat s výzkumem na univerzitu do Ghany. Během studia jsem se snažila nabrat co nejvíc zkušeností v zahraničí. Dalo mi to jiný pohled na život a určitě to vyformovalo moji dnešní osobnost.

Liší se něčím lékárny na Maltě od těch v Česku?
Lékárna na Maltě vypadala spíš jako drogerie (smích) a i systém byl jiný než v Česku. Uvnitř lékárny byla čekárna a místnost, kde se podle harmonogramu střídali různí doktoři specialisté, kteří takto putovali po různých lékárnách po ostrově. Pro lékárny je to samozřejmě dobrý business, protože pacienti si své léky mohli ihned vyzvednout. I vydávání léků probíhalo jinak než u nás. Chronickým pacientům například s vysokým tlakem nebo cholesterolem se chystali balíčky s léky na tři týdny dopředu, a na tuto práci byl potřeba farmaceut. Na výdej volně prodejných léků a vlastně i léků na recept tam byli pracovníci, kteří absolvovali jen krátký kurz. V Česku jsou pravidla mnohem přísnější.

Jako létající lékárnice máš docela netradiční profesi. Přiblížila bys, jak vypadá tvůj pracovní režim?
Asi měsíc předem zasíláme našim kolegům, kteří nám plánují docházky, své požadavky na volné dny. Ti nám na konci měsíce pošlou rozpis směn, který určuje, kde a kdy budeme pracovat. V Brně a okolí je farmaceutů dostatek, takže často jezdíme vypomáhat do lékáren především v Praze, Plzni a směrem na západ (Chomutov, Ústí nad Labem, Teplice...) Podle zákona musí být v lékárně vždy přítomen farmaceut magistr, takže zajišťujeme i to, aby některé lékárny mohly vůbec otevřít.
Já mám tříčtvrteční úvazek, což v praxi znamená, že jsem například čtyři dny v práci a poté pět nebo šest dní doma. Někteří kolegové preferují pracovat 14 dní v kuse a následně mít 14 dní volna, ale to mi přijde extrém vzhledem k tomu, že směny jsou 10 až 12hodinové. Většinou jsme umisťováni do lékáren v nákupních centrech, kde je velký provoz a po tolika hodinách už člověk neví, co říká (smích). Ale je to na každém.
Když mám pracovat například v Chomutově, vyrážím tam firemním autem večer předem, až opadne špička, a ubytuji se v hotelu, který je také placený zaměstnavatelem. Na tomto místě pracuji třeba tři dny nebo maximálně přejedu do 20 minut vzdáleného Mostu, takže denně nedělám žádné velké přejezdy.
I když často cestuji, snažím se udržovat určitý rytmus a rituály, takže když je čas, zajdu si po práci do fitka, na hotelu nezapínám televizi a snažím se chodit brzo spát. Ráno si naopak přivstanu, abych měla půl hodinku sama pro sebe a buď si zacvičím jógu, zaběhám si nebo medituji. To mi zabezpečuje mít většinu času úsměv na tváři, vnitřní klid a sílu odolávat náročným situacím v práci i v osobním životě.

Jaké tři dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Multitasking, přizpůsobivost a odolnost vůči stresu.

Co bys vzkázala těm, kteří uvažují o roli lékárnice*íka? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Člověk by si neměl brát věci osobně. Já předtím taková nebyla, ale pracovní život mě ostřílel. Je to dovednost, která se dá naučit.
Určitě nelituji, že jsem si vybrala farmacii a zpětně toto studium hodnotím pozitivně, i díky tomu, že jsme měli spoustu možností vycestovat do zahraničí. Absolventi mohou najít uplatnění jak v lékárnách, tak ve farmaceutických společnostech. Já si vyzkoušela obě cesty. Po škole jsem se přihlásila do trainee programu společnosti Teva Czech Industries jako technolog, kde jsem po roce začala pracovat na full time pozici. Po dvou letech jsem zde dala výpověď, ale za tuto zkušenost jsem ráda, protože bych teď práci v lékárně neuměla ocenit. Vyhovuje mi hlavně to, že dojedu domů a mám čistu hlavu a můžu se věnovat svým koníčkům.

Práce technologa tě nebavila?
Představovala jsem si ji jinak. Neuměla jsem skloubit osobní a pracovní život a vadily mi i nároky a tlaky projektů, které jsem pravděpodobně neuměla dostatečně ventilovat a zvládat. Měla jsem pocit, že se jen těším na víkend a byla jsem strašně unavená.

Takže ti specifický režim létající lékárnice vyhovuje lépe?
Pokud člověk nemá rodinu, tak je to v pohodě. V týmu máme i kolegy, kteří mají odrostlé děti, a nejsou tak tolik vázáni na domov. Už během vysoké jsem zjistila, že mi vyhovuje pracovat spíše 12 hodin vkuse a mít pak více času pro sebe celé dny. Hůře se to kombinuje se vztahem a harmonogramem kamarádů a rodiny, ale beru si práci jen jeden víkend za měsíc. Sice si neumím představit, že bych jako létající lékárnice pracovala celý život, ale momentálně mi to dává smysl. Mnohém lépe se plánují dovolené a volný čas.