Podle čeho sis vybírala obor na vysoké škole?
Vždycky jsem věděla, že chci dělat informatiku, jen jsem musela vymyslet, co konkrétně by mě bavilo. Pamatuji si, že už jako hodně malá jsem dávala inzeráty o tvorbě webových stránek na internet. A opravdu si mě lidi objednávali, a dokonce mi platili, i když mi bylo tak 14 (smích). Toto mě vždycky hrozně bavilo, takže jsem věděla, že se tím jednou chci živit. Taky mi vždycky šla matika a nesnášela jsem ty vědy, co jsem se musela učit nazpaměť. Což byla pro mě pak na informatice výhoda, protože tam té matiky byla spousta a čerpala jsem hodně z gymplu, ten byl pro mě v tomto záchrana. Při výběru vysoké jsem pak měla takový obrovský sešit, ve kterém byla nabídka snad všech škol. Tím jsem listovala a našla tam obor umělá inteligence a říkala jsem si, že to vypadá cool a že tam půjdu. A nakonec jsem kvůli dobrému prospěchu ani nemusela dělat přijímačky.

Nastal u tebe někdy při studiu moment, kdy jsi přemýšlela nad změnou oboru?
Já jsem vždycky věděla, že svoje studium chci dokončit a že se tím jednou chci živit. Ale lhala bych, kdybych řekla, že jsem na magistrovi trochu nelitovala, že jsem zůstala na stejném oboru. Myslím si, že je to jeden z těch těžších na fakultě, a já jsem tenkrát kromě školy nastoupila i do práce. Tam mě to hrozně bavilo a dělala jsem tam toho spoustu, a tím pádem už pro mě bylo hodně náročné školu zvládat. Takže i když jsem si byla stoprocentně jistá, že to studovat chci, zároveň jsem trochu litovala, protože jsem si to mohla udělat mnohem jednodušší. Ale jsem ráda, že jsem to vydržela a neustoupila z nároků na sebe.

Dělala jsi při studiu něco navíc?
Na Erasmu jsem nebyla, to mě nikdy nelákalo. Ale jak jsme se už bavily, když jsem nastoupila na magistra, nastoupila jsem taky do jedné firmy jako stážista. Asi po roce jsem pak přešla na plný úvazek a v té firmě pracuji doteď. Na fakultě informatiky je to hodně časté, že studenti už během školy pracují. Přijde mi, že je to spíše výjimka, když někdo jen studuje.

Jaká je náplň tvojí práce na pozici manažera?
Minulý rok u nás otevřeli úplně nový department s názvem AI Engineering, kde vyvíjíme produkty související s AI a kam jsem z jiného oddělení přešla. Tam se jako manažer starám o mezinárodní tým inženýrů. Takže když bych to měla vzít nějak obecně, ráda říkám, že se starám o to, aby se ti lidi, které mám pod sebou, měli v práci dobře. Aby věděli, na čem mají pracovat, jejich práce měla smysl, a kdyby narazili na nějaké problémy, aby jim s nimi někdo pomohl. Kromě toho taky rozhoduji o tom, kam se naše produkty budou posouvat, o platech svých zaměstnanců, a nabírám nové lidi, kterým pomáhám, aby se dostali v kariéře co nejdále.

Jak vypadá tvůj pracovní den na pozici HR manažera?
Řekla bych, že to hrozně záleží na tom, ve které té části firmy jsem. Jako manažer mám hromadu meetingů, ty tvoří drtivou většinu mé pracovní doby. Tím, že jsem na té pozici docela nově a celý department vznikl teprve nedávno, hromada potřebných týmů ještě ani neexistuje. Mojí hlavní náplní je tak momentálně postarat se o to, abych nabrala všechny ty lidi, kteří budou pracovat na produktech, které firma vyvíjí a prodává zákazníkům. Každý den mám hromady pohovorů a spolupracuju často s dalšími manažery, aby to do sebe všechno hezky zapadalo. Staráme se taky o to, abychom vytvořili dobrou vizi, kam se s celým oddělením chceme posunout, a dali dohromady plán, jak na to.

Jaké 3 dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Myslím, že je extrémně důležitá dovednost komunikace, protože se potřebuji každý den bavit s velkým množstvím lidí. Pro toho, kdo si spíše raději sám programuje, managment myslím moc není. Pak určitě schopnost dělat rychlá rozhodnutí, jelikož se každý den dostanu do situací, na které je potřeba rychle reagovat a posunout se dopředu. Taky je důležité umět pracovat v nějaké nejistotě, zvyknout si, že člověk potřebuje občas rozhodnout o něčem, o čem neví skoro nic, a je to v pohodě. Co na managementu miluju, je to, že nepotřebuju znát úplně všechno, protože mám pod sebou ty skvělé brilantní lidi, kteří to potřebné znají a dokážou pracovat samostatně. Ruku v ruce s tím jde asi nějaká schopnost učit se neustále nové věci a být flexibilní, protože potřebujeme neustále něco měnit, abychom se posouvali dopředu.

Co tě na práci baví?
Já musím říct, že mám svoji práci hrozně ráda. Ještě předtím, než jsem se stala manažerem, jsem působila jako inženýr a taky nějakou dobu u technické dokumentace, ale až u toho leadershipu si to tak sedlo. Cítím, že je to něco, co velmi ráda dělám a co chci dělat i dál do budoucna. Vždycky říkám, že miluju být „busy“ a to tu rozhodně jsem (smích). I přes to, že je to hrozně moc práce, líbí se mi spolupracovat s těmi lidmi, o které se starám. Je to skvělý pocit, když vidím, že se někomu daří. Věřím, že my manažeři bychom měli vnímat svůj úspěch skrze lidi, které vedeme. A je potřeba si uvědomit, že to není o mně, ale o tom, jak já pomůžu mým lidem, aby něco dokázali.

Co bys vzkázala těm, kteří uvažují o roli manažera?
Na mentoringu vždy říkám, že příležitosti jsou všude a je jich hodně. Jediné, co je potřeba udělat, je mít oči otevřené a být ochotný jít do neznáma za zkoušením nových věcí. I když to může být děsivé. A taky líná huba, holé neštěstí. I můj postup kariéry byl úplná náhoda, neplánovala jsem to, prostě jsem do toho šla, když jsem viděla tu možnost.

Máš pocit, že tě vystudovaný obor dostatečně připravil do pracovního života?
Musím říct, že takový pocit nemám. Paradoxně mi spíše ta práce pomáhala ve škole, protože tam jsem v praxi viděla ty věci, jak se dějí, reálně na ně sahala. Ale na druhou stranu díky škole jsem se do té firmy dostala jako stážista. Celkově mi přišlo, že to provázání školy a toho, jak to reálně funguje ve firmách, to tam moc nebylo.