Podle čeho jste vybíral obor na vysoké škole?
Mě už při studiu na gymnáziu hodně bavilo hraní na počítači, takže k informatice a programovaní jsem určitým způsobem inklinoval už na střední. Přišlo mi to jako taková přirozená cesta, kterou se chci vydat. Po gymnáziu jsem se hlásil na Slovenskou Technickou Univerzitu v Bratislavě, ale v té době jsem byl v docela zvláštním životním rozpoložení a vlastně se mi moc nechtělo studovat, takže jsem s tím nakonec skončil. Rok na to jsem se přihlásil na Masarykovu univerzitu. Tehdy jsem se rozhodl, že nebudu studovat obecnou aplikovanou informatiku, ale zkusím něco zajímavějšího. MU nabízela obory jako třeba bioinformatika nebo sociální informatika a jelikož mě vždy bavila biologie, rozhodl jsem se právě pro bioinformatiku. Když jsem ale v druhém semestru došel na přednášku z biochemie, došlo mi, že tohle se mi studovat nechce (smích). Takže jsem ukončil i studium bioinformatiky. Bohužel jsem si ale nestihl podat přihlášku, takže jsem rok pracoval. Nicméně jsem věděl, že vysokou školu vystudovat chci, protože hlavu na to mám a chci se svým životem udělat něco smysluplného. Tak jsem se po roce přihlásil na matematickou informatiku, no a tu jsem už dostudoval.

Dělal jsi při studiu něco navíc?
Až do čtvrtého semestru jsem nic v oboru nedělal, měl jsem jen různé brigády. Tehdy v druháku jsem si ale řekl, že už mám docela dost vědomostí a mohl bych si zkusit najít nějakou stáž nebo práci v oboru. Neměl jsem nějaký velký přehled o IT firmách v Brně, ale znal jsem Red Hat. Tak jsem si vyrobil životopis, došel na recepci a řekl, že bych se v Red Hat chtěl zaměstnat (smích). Tam mi doporučili, ať se zastavím na den otevřených dveří, v Red Hat tomu říkáme Open House. Tak jsem tam došel, zjistil jsem si nějaké informace a následně se otevřelo docela dost pozic pro stážisty. No, a tak jsem se tam vlastně dostal. A jsem tam doteď. Celý ten můj příběh je v podstatě docela zázračný, byl jsem ve správný moment na správném místě.

Jak vypadá tvůj typický pracovní den?
Ráno odvezu dceru do školky, potom jdu do práce, buď na home office nebo do kanceláře, to je u nás flexibilní. Ale máme s kolegy dané dny v týdnu, kdy se většinou scházíme v kanceláři. Na začátku si zkontroluji emaily a projdu si to, co mám ten den dělat, zda je něco, co musím řešit. Když nic takového není, mám flexibilní prostor pro to dělat něco, co je pro mě smysluplné. Ať už se je to nějaké vzdělávání nebo třeba vymýšlení vlastního projektu. Krom toho se angažuji i v jiných projektech, které v práci máme. Teď například chodím učit na Masarykovu univerzitu i VUT. Máme tam předměty, které zaštiťuje právě Red Hat.

Co tě na práci baví a co si úplně neužíváš?
Tak v tom mám docela jasno. Nejvíc mě baví, když se setkám se zákazníkem, který je technicky schopný. Potom se z něj stává spíše sparing partner a řešíme spolu nějaký komplikovaný technický problém, brainstormujeme a hledáme možná řešení. Z toho mám vždycky dobrý pocit a vidím v tom smysl. Co mě naopak nebaví je, když se dostanu k nějaké repetitivní práci, kterou si myslím, že by měli zvládat i mladší kolegové. A navzdory tomu, že se snažím dělat školení pro mladší kolegy, abych jim ukázal, jak tyto jednodušší problémy řešit, stává se, že mi takové problémy přistávají na stole.

Jaké tři dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Určitě musím aplikovat vlastní znalosti, ale to je standard asi kdekoli. Mimo to jsem si vypěstoval efektivní způsob, jak vyhledávat informace na internetu. Dále určitě využívám mou expertízu v oblasti, které se v práci věnuju. A poslední by pak byla asi komunikace se zákazníky, s manažery a kýmkoli dalším. Mí kolegové mi často říkají, že umím dobře vysvětlit i komplexní technické problémy. Respektive, umím dobře adaptovat to, jak ten daný problém vysvětluju, tak, aby to publikum pochopilo. A obecně rád vzdělávám kolegy nebo sdílím nějaké své vědomosti a schopnosti dál.

Co bys vzkázal těm, kteří uvažují o roli software maintanance inženýra*inženýrky? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?
Co je důležité říct, je to, že tahle pozice je relativně specifická pro oddělení technické podpory v Red Hat. Moje pozice se totiž nachází někde mezi software inženýry, kteří vyvíjejí a starají se o naše softwarové produkty a mezi tou front line, tedy support inženýry, kteří komunikují se zákazníkem a případně posílají to, s čím má zákazník problém, dál, respektive mně (smích). Ale abych se dostal k tomu, co je dobré vědět, řekl bych, že je podstatné si uvědomit, že je to trochu delší cesta. Člověk s velkou pravděpodobností bude muset projít právě i skrze pozici support inženýra, než bude moci pokračovat výš. A pro někoho, kdo už dělá support inženýra a chce se posunout dál, bych rozhodně doporučil, ať se naučí pracovat se zdrojovým kódem. A pak určitě víc přemýšlet nad tím, co člověk dělá, nenásledovat jen slepě nějaké předepsané postupy. Tedy budovat si kritické myšlení. A co bych chtěl ještě zmínit, to je pro všechny studenty – nebojte se dodat si kuráž. Může se vám povést něco, co si myslíte, že třeba vůbec není možné. Vystupte z komfortní zóny a mějte ambice. Je lepší to zkusit, to nejhorší, co se může stát, je, že neuspějete. Ale když to nezkusíte, tak se to nikdy nemůže podařit.

Jaká byla tvoje cesta od pozice stážisty až po zaměstnance na plný úvazek?
No už jen to, jak jsem tehdy na tu stáž dostal, bylo docela zajímavé. V těch inženýrských týmech si na pozice stážistů totiž vybrali jiné uchazeče. A já jsem se tedy zkusil přihlásit i do support týmu, tedy technické podpory. Ten se v Red Hat dělí na front line a back line. Front line jsou ti zaměstnanci, kteří se většinou setkávají se zákazníky, back line pak řeší ty technické komplikované problémy. Ta pozice, na kterou jsem se hlásil, byla právě ve front line a já jsem byl překvapivě jeden ze dvou, nebo snad jediný student, který se o tuto konkrétní pozici ucházel (smích). Takže vlastně nebyla konkurence a manažerka týmu mě poslala do dalšího kola. Následovalo interview s technickým týmem. Tam si mě tak trochu vyzkoušeli, protože jsem měl v životopise napsáno, že ovládám programovací jazyky na 8/10. Jenže to bylo trochu nastřelené (smích). V konečném důsledku si mě pak ještě přišel vyzkoušet tehdejší senior software maintenance engineer. Ten usoudil, že jsem na tom technicky docela dobře a rovnou mě vzali do back line. Ukázal jsem talent a díky tomu se mi povedlo přeskočit hned několik pozic. Potom si mě tam rok nechali jako stážistu, a následně mě zaměstnali na plný úvazek.

Jaké bylo dokončovat bakaláře na plném úvazku?
No nechtělo se mi do toho. Tehdy mě do toho dokopala moje přítelkyně, za což jsem ji vděčný. Ale musím říct, že jsme v práci měli, a stále máme, skvělou podporující kulturu. Takže jsem měl dost prostoru se škole věnovat. Nejnáročnější bylo se dokopat k napsání bakalářky. Tu jsem nakonec dokončil, ale nezvládl jsem napoprvé státnice. Na druhý pokus jsem je už v pohodě zvládl. Při nich jsem dokonce opravoval učitele, protože jsme se dotkli tématu, kterému se v práci věnuju (smích).