Podle čeho jsi vybírala obor na vysoké škole?  
Už po základce jsem chtěla jít dělat něco s hudbou – nabízela by se konzervatoř, ale vyhrál gympl, protože mamka se bála, že s hudebním životem úzce souvisí i večerní život po hospodách (smích). Otázka mé budoucnosti se tedy odložila o čtyři roky. Po maturitě jsem uvažovala o Janáčkově akademii múzických umění – opera nebo muzikál. K dokonalosti však něco chybělo, protože na operu bych musela dopilovat zpěv a k muzikálu je potřeba ještě tanec a herectví. Zároveň mamčiny obavy stále přetrvávaly (smích). Zvažovala jsem i sociologii a psychologii, ale tam jsem se nedostala. Učitelství mi umožnilo propojit práci s lidmi a hudbu, a navíc nabízí lákavou představu školních prázdnin (smích). 

Jak vzpomínáš na studium na MUNI?  
Studium bylo celkově moc fajn. Maturita, ze které měl člověk velké obavy (smích), byla za ním a náročné roky střední školy už patřily minulosti. Na vysoké jsem si našla spoustu kamarádek, ze kterých se staly velké přítelkyně. Ale samozřejmě, že jsem zažívala i náročnější chvíle. Zkouškové období bylo do jisté míry stresující, s čímž jsem ale počítala. Když jsme však s mým současným manželem splnili všechny zápočty, dokázali jsme se odměnit výlety po Evropě. Jen zpětně nás mrzelo, že jsme nevyužili možnosti vycestovat v rámci studií. V této době jsem také byla členkou několika hudebních těles – sborů a kapel různého žánru, kde jsem hrála na klavír nebo zpívala. Období na vysoké bylo pro tento koníček ideální. Na doktorském studiu jsem se přidala do Pěveckého sboru Pedagogické fakulty MUNI, který tou dobou vedl můj bývalý spolužák z PhD. studia František Ostrý.

Jakým činnostem se jako učitelka hudební výchovy věnuješ a jak vypadá tvůj pracovní den?  
Doktorské studium jsem dvakrát přerušila kvůli rodičovské dovolené. Proto jsem nechtěla nastoupit jako učitelka hned na plný úvazek. Chtěla jsem mít čas na přípravy, dokončení doktorského studia a samozřejmě i rodinu. V současné době pracuji na půl úvazku na základní škole a zatím mi to takto vyhovuje – učím jen tři dny. Jeden den pouze dopoledne a ty dva zbývající mám nejdéle do 14:30. Zároveň jsme zde v tomto roce založili školní sbor, který vedu společně s kolegou.  
Od doktorských státnic uteklo teprve pár týdnů, takže jsem ráda za trochu volného času, který jsem předtím věnovala dopisování disertace. Chci se věnovat zejména rodině, ale také vlastnímu seberozvoji a dalšímu vzdělávání, hlavně zdokonalení se v jazycích.  

Spousta lidí si myslí, že učitel pracuje jen během vyučování. Jak je to doopravdy? 
Dřív jsem také nevěděla, že existuje nějaká přímá a nepřímá pedagogická činnost (smích). Můj úvazek čítá celkem 20 hodin – 12 z toho učím a 8 připadá na přípravu. Když má někdo plný úvazek, je poměr 22:18. To znamená, že jsem ve škole déle než jen daný počet vyučovacích hodin, jak by se mohlo zdát. 

Jaké schopnosti, dovednosti a znalosti sis z MUNI odnesla a využíváš je při své práci?  
Rozšířila jsem si znalosti a vědomosti v oblasti hudební teorie i hudební praxe, ale také v politologii, psychologii, filozofii nebo estetice. Zároveň mi studium přineslo realističtější pohled na svět – schopnost zvládat stresové situace, pracovat s různými životními okolnostmi a efektivně komunikovat s lidmi. Zde ale vidím stále prostor pro další rozvoj, což si člověk, který se nevzdělává, tak rychle neuvědomí.  

Proč bychom v dětech měli pěstovat lásku k hudbě? Přijde mi, že v naší společnosti není hudba úplně prioritou, a i rodiče u svých dětí preferují spíše sportovní kroužky. 
To je pravda. O tomto tématu se příliš nemluví, ale pokud se o něj člověk začne více zajímat, narazí na řadu výzkumů potvrzujících význam hudby a hudebního vzdělávání. Některé zmiňuji i ve své disertační práci.  
Člověka neovlivňuje jen samotný poslech hudby, ale také hudební činnosti jakožto samotná aktivita. A není přitom nutné být profesionálem. Při hře na hudební nástroj potřebujeme zapojit hned několik činností – sluchové, pohybové, synchronizovat různé končetiny a sladit emoce. Zároveň se často jedná o kolektivní aktivitu, kde nejde o výkon nebo vítězství, ale o souhru. Tím se přirozeně rozvíjejí mezilidské vztahy i komunikační schopnosti. Hudební vzdělání pozitivně podporuje třeba prostorovou orientaci. Výzkumy potvrdily i zlepšení školního prospěchu nebo svědomitosti.  
Nabízí se tedy otázka, proč se o těchto zjištěních stále málo mluví a proč nejsou více zohledňována. Ve školství, ale i v našem obecném povědomí, je hudební výchova podle mého názoru výrazně potlačována. Výchovy obecně bývají často vnímány jako méněcenné, doplňkové – jakási výplň vedle matematiky a jazyků. Společnost je orientovaná na výkon a měřitelné akademické výsledky, zatímco hudba přináší především prožitek a obohacení osobnosti. 
Dříve byla hudba běžnou součástí výuky a byla považována za stejně důležitou jako ostatní předměty. Zpěv byl přirozenou součástí lidského života. Dnešní doba sice nabízí možnost poslouchat hudbu kdykoliv a kdekoliv, ale o to méně jsme pak hudebně aktivní. Kroužky všeho druhu jsou samozřejmě fajn, ale muzicírování by se nemělo z rodin vytrácet. Vždyť básničky a písničky jsou pro děti přirozené a my dospělí bychom jim je měli umět předat.