Podle čeho jsi vybírala obor na vysoké škole?    
Vždycky jsem věděla, že bych chtěla studovat nějaký humanitní obor, a že tedy budu mířit buď na fildu, FSS nebo práva. Konečné rozhodnutí bylo nakonec kombinací mých zájmů a pragmatismu – mezinárodní vztahy jsem zvolila čistě ze zajímavosti a práva proto, abych měla otevřené dveře k humanitnímu oboru, který má širokou škálu uplatnění v budoucnu.   

Bylo pro tebe obtížné studovat oba obory naráz?    
Neřekla bych úplně, že to bylo náročné, spíš to vyžadovalo hodně time managementu a plánování. Ať už šlo o skládání rozvrhu, aby se žádný předmět nepřekrýval, tak o rozhození zkoušek ve zkouškovém.  

Dělala jsi při studiu něco navíc?  
Při studiu jsem se toho snažila dělat docela hodně. Byla jsem na stáži v Centru pro lidská práva a demokracii, kde jsem pomáhala s redakční a publikační činností pro Bulletin Centra se zaměřením na mezinárodní trestní spravedlnost. Účastnila jsem se Pražského studentského summitu, v rámci něhož se pravidelně pořádaly simulace jednání Rady Evropské unie a různorodé lekce na téma mezinárodního práva, mezinárodních vztahů, politických studií a humanitární tématiky. Párkrát jsem taky byla v zahraničí na letní škole. Snažila jsem se chodit i na brigády, ze začátku spíš sporadicky do jazykového centra pořádajícího cambridgeské jazykové zkoušky, potom už v rámci praxe na právnické fakultě do advokátní kanceláře. Ve třetím ročníku (tedy v době covidové) jsem absolvovala několik měsíců na Erasmu ve Španělsku, což mě hodně naučilo zejména o sobě samé. To byla taková správná zkouška dospělosti (smích).  

Jaká je náplň tvé práce?   
Aktuálně pracuji na pozici advokátní koncipientky v brněnské advokátní kanceláři. Z mé koncipientské praxe mi zbývá ještě rok. Větší část mé práce spočívá ve čtení, psaní a dumání nad otázkami, ke kterým ještě soudy neznají odpovědi. To znamená psaní vyjádření, žalob a smluv, pročítání odborné literatury nebo promýšlení taktiky určitého případu. Z menší části se potom moje práce skládá z debat s kolegy, schůzek s klienty, jednání na soudě nebo s protistranou.   

Jak vypadá tvůj pracovní den na pozici advokátní koncipientky? 
Ráno přicházím a kontroluji maily a zprávy. Někdy se to trochu nashromáždí, protože máme hodně flexibilní pracovní dobu a někteří kolegové jsou spíše sovy. Každý týden vím, co za úkoly mě zhruba čeká, protože na pondělních poradách si s kolegy rozdělujeme práci, aby nikdo nebyl zavalený. Potom už je na mně, jak si práci na celý týden rozdělím. Je ale samozřejmě potřeba hlídat lhůty, které máme stanovené od soudů nebo správních orgánů, případně ty, na kterých jsme se domluvili s klienty. Některé dny jsou poklidnější, kdy je hlavní náplní např. sepsání nějakého podání. Jindy je člověk celý den rozlítaný, protože musí na soud a potom má ještě konzultaci s kolegy ohledně nového případu. Je to hodně různorodé. V průběhu dne nesmí chybět jeden nebo dva coffee breaky.   

Co tě na práci baví a co ne?     
Co mě baví, je určitě různorodost. Ačkoli pracuji v týmu, který se věnuje převážně stavebnímu právu a právu životního prostředí, je pořád velký rozsah toho, s čím se člověk může potkat. Díky etickému kodexu, který v naší advokátní kanceláři aplikujeme, se taky vždycky věnujeme případům, které jsou nějakým způsobem veřejně prospěšné. Nestane se tedy, že bych musela zastupovat někoho, kdo nelegálně vypouští odpadní vody do místního potoku nebo kdo “načerno” postavil dům. To je přidány benefit, který hodně cením.  

Jaké 3 dovednosti v práci využíváš nejčastěji?  
Gramatiku a stylistiku textu (velmi, velmi důležité, když se někdo živí psaním), vynalézavost a ochotu vystoupit ze své komfortní zóny. Vynalézavost se hodí, když člověk potřebuje vymyslet nějaké kreativní řešení problému, který je specifický nebo má klient na jeho řešení konkrétní požadavky.  

Co bys vzkázala těm, kteří uvažují o studiu a povolání v oblasti práva? Co je dobré umět a kdo se na pozici hodí?   
Myslím, že často si lidé představují pracovní náplň advokáta trochu jinak (možná dramatičtěji?) než jaká ve skutečnosti je. Záleží samozřejmě na konkrétním oboru, ale u mnohých spočívá jejich náplň práce opravdu v psaní, čtení a promýšlení. Dramatické vystupování před soudem a dohadování se s protistranou se děje buď zřídka nebo vůbec. Role advokáta by totiž měla spočívat především v tom, že vedete klienta k co nejlepšímu a nejméně nákladnému řešení pro něj, což jen málokdy bude vleklý soudní spor. Takže moje rada je určitě pobavit se s lidmi, kteří tuhle práci dělají a zeptat se taky na to, v jakém oboru práva se pohybují. Náplň totiž bude jiná u někoho, kdo se věnuje správnímu právu a někoho, kdo se věnuje právu trestnímu.   

Využíváš znalosti získané ze studia Mezinárodních vztahů i v současné práci?    
Znalosti asi ne, ale skills určitě ano. Studium mezinárodních vztahů mi totiž paradoxně dalo mnohem větší trénink v psaní odborných textů než studium práv. Na FSS totiž nebylo výjimkou, že každý semestr psal člověk aspoň jednu seminární práci v každém předmětu, takže jsem se velmi rychle naučila, jak text strukturovat a formulovat.